Vládní delegace na inspekci problémového IT průmyslu, DeviantArt, CC BY 3.0

Minulý článek o velkém příklonu kalifornského IT sektoru k současné vítězné trumpovské pravici si zaslouží doplnění. Na New York Times totiž vyšel rozhovor konzervativního sloupkaře Rosse Douthata – který tam tak trochu slouží jako „pravičák do počtu, aby se neřeklo“, ale přežil i velké řádění wokismu v roce 2021 – s Marcem Andreessenem, jedním z největších investorů v Křemíkovém údolí.

Andreessen u nás není moc známý, protože na rozdíl od Muska, který se vyjadřuje úplně ke všemu (kdy ten chlap vůbec spí?), vystupuje spíš na odborných konferencích. Obyvatelé specializovaných koutů internetu, jako jsou Hacker News, jej znají velmi dobře, ostatní tolik ne. Nicméně je to jeden z těch lidí, kteří mají v Silicon Valley prsty (a miliony, ne-li miliardy) skoro ve všem. Investiční společnost Andreessen-Horowitz, kterou spoluzaložil, a které se mezi „ajťáky“ říká zkratkou a16z, drží v zainvestovaných firmách podíly o celkové výši přes 40 miliard dolarů.

Stojí tedy za to vyslechnout, co říká o situaci, byť to není zrovna nezaujatý zdroj.

Andreessen líčí celý proces „přesunu IT napravo“ coby drama o dvou dějstvích.

První fáze podle něj nastala kolem roku 2012, kdy údajně došlo k prudké změně atmosféry a názorů mezi mladými sympatizanty demokratů. Do té doby prý bylo Křemíkové údolí vnímáno jako pozitivní symbol budoucnosti a běžný absolvent Harvardu tam nastupoval do práce s rozzářenýma očima a dotazem, kolik dostane nástupního platu. Velká hospodářská krize a fiasko války v Iráku ale mládež silně zradikalizovaly a od určité chvíle začali do Facebooku a jiných firem dorážet lidé, kterým svítily oči zcela jiným zápalem, takovým tím marxistickým: „Kapitalismus je odporný, stojíte za veškerým utrpením lidstva, a my vás zničíme.“

Korporátní vrchnost to údajně dlouho nebrala vážně, a když se pak situace vyhrotila po prvním nástupu Trumpa do Bílého domu, vybublala prý jí aktivistická polívečka přímo v zasedačkách s takovou silou, že se s tím nedalo nic dělat. Andreessen odhaduje, že tou dobou mohlo být ve velkých firmách zhruba 20 % opravdových radikálů a že dalších cca 60 % zaměstnanců bylo ochotno táhnout s nimi z důvodu partajní solidarity (voliči demokratů), nebo třeba i strachu, ačkoliv sami tak radikální nebyli. Tím pádem „ocas začal vrtět psem“, protože s tak rozsáhlou rebelií ani generální ředitel nic nenadělá – tolik lidí se vyhodit nedá, aniž byste zároveň neohrozili existenci firmy. A tak se přebarvovaly ikonky, vyvěšovaly vlajky dle požadavků a ustupovalo se požadavkům na zřizování různých politruckých míst typu DEI.

Vedení to ale samozřejmě neslo s tichou nelibostí. Málokdo si chce nechat diktovat vlastní politiku ukřičeným davem zdola, tím míň pak rizikoví kapitalisti, kteří jsou zvyklí rozhodovat si o svých věcech sami.

Druhá fáze pak prý vyvrcholila loni, a byl to nátlak pro změnu shora, z Washingtonu: tohle musíte, tohle nesmíte, tohle smažte, tamto smažte, křik a výhrůžky v telefonu, zvýšený dohled různých regulačních orgánů, který byl technicky vzato neutrální, ale dal se také vykládat jako trest za nedostatečnou poslušnost. Represe proti podnikatelům v kryptoměnách, kteří přitom „patřili do týmu“, a dokonce i jejich rodinným příslušníkům. A údajně ta nejhorší věc ze všech – výhružně míněné sliby, že v dalším volebním období dojde řada na AI průmysl.

Pro Andreessena prý byl přelomovým okamžikem květen 2024, kdy se s dalšími vypravil do Washingtonu, aby se setkali s prezidentem Bidenem. Ten je nepřijal – později se ukázalo, že toho asi prostě už nebyl schopen – ale jeho podřízení ano, a ti jim víceméně sdělili, že AI dostane nasazený tvrdý náhubek a že časy nějakého svobodného psaní zdrojového kódu jsou fuč. „Za studené války jsme uvalili utajení na celé oblasti fyziky, a teď to klidně uděláme i s matematikou.“

Po tomto jarním setkání si prý ti miliardáři venku na parkovišti řekli: „Yup, oni nás fakt chtějí zničit“, a začali přemýšlet nad alternativou jménem Trump, která se najednou nejevila zase tak hrozná.

Kdyby byl říjen, asi by to bylo stejně jedno, ale byl květen, a ten soukromý sektor zvládne udělat za šest měsíců docela dost práce, zejména je-li vyděšen potenciálně existenční hrozbou. V následujících volbách nepochybně Trumpovi pomohl. Simsalabim, za tři dny (psáno 18.1.2025) nastupuje do úřadu jejich preferovaný kandidát.

Poznámky MK: jsem schopen částečně potvrdit informace o fázi 1, aktivistickém vzbouření zdola. Právě proto, že se také neustále pohybuji na Hacker News, jsem za posledních cca 10 let četl mnoho příběhů typu „u nás ve firmě XY se vzbouřili aktivisté a vymohli si zřízení gender-neutrálních záchodků, konec kontraktů s armádou, nepřijímání stážistů z Izraele, minimální procento žen v týmech i za cenu toho, že neumějí programovat“ atd. atd. Tahle forma nátlaku nepochybně existovala, a když na podzim 2020 ředitel firmy Coinbase Brian Armstrong sdělil svým zaměstnancům, že jeho firma nebude naslouchat jejich požadavkům na sociální aktivismus, vyvolalo to v přihlížejících směsici šoku, obdivu a hrůzy z toho, co si to dovolil. O čtyři roky později se dá říci, že to byla první vlaštovka, která se neobávala proletět (verbálním) sloupem sopečného dýmu, a že teď ji hromadně následuje celé hejno dalších, saze-nesaze.

Druhá fáze je natolik interní, že ji asi nemůže potvrdit nikdo kromě zúčastněných, ale podobné jevy by byly celkem konzistentní s tím, že Biden byl na sklonku své vlády duševně převážně nepřítomen. Biden byl v mladších letech spíš centrista než levicový radikál, a chování těch aparátčíků urvaných ze řetězu nasvědčuje tomu, že už se nemuseli obávat případného klepnutí přes prsty.

Apropos, když už se bavíme o těch aparátčících: tento graf jsem našel na jednom blogu, i když odtamtud nepochází. Zachycuje životní kariéry Harrisové, Walze, Trumpa a Vance – čili všech čtyř kandidátů na prezidenta a viceprezidenta.

Kamala i její kolega strávili většinu času ve státní sféře. Trump a Vance v té soukromé. Nebyl to jenom souboj lidí, ale i odlišných struktur moderního světa.

Hudební epilog

Zapomenuté příběhy 7
Čtenář dostává do ruky už sedmý svazek Zapomenutých příběhů. Kdo četl aspoň některý z předchozích, má o této knize představu. Navštíví spolu s autorem různá místa v prostoru a čase, místa, kdy se v určitou dobu odehrávalo cosi, co už dnes není v centru pozornosti, avšak ve své době to budilo zájem a emoce. Někdy jde o drobnosti, dokonce až kuriozity, často ale to jsou historické události. Navštěvujeme místa na různých místech zeměkoule a nahlížíme do dějů v rozličných obdobích historie. Ať se příběh udál kdekoli a kdekoli, vždycky narazíme na souvislosti.

Bližší info a objednávky zde.

Všechny knihy autora ve zvýhodněném balíčku můžete koupit ZDE.