Ústavní definice manželství již dorazila do Poslanecké sněmovny a čeká na své první čtení. Někteří odpůrci této důležité novely přispěchali s „protiargumentem“. Ochrana manželství nás prý posunuje na Východ, ne na Západ. Toto tvrzení lze ale jednoduše vyvrátit. Stačí se podívat do Spojených států, výkladní skříně západní liberální demokracie a kultury. V USA má totiž manželství jako svazek muže a ženy definováno většina států dodnes.

V USA nastala plošná redefinice manželství až v roce 2015. Tehdy na ochranu dětí a přirozeného rodičovství definitivně rezignoval Nejvyšší soud USA svým rozsudkem v případu Obergefell vs Hodges. Vývoj ve většině amerických států byl ale v předchozích dvou dekádách paradoxně přesně opačný.

Během doby se otázka definice manželství stala horkým politickým a společenským tématem, a to na státní i federální úrovni. Většina států na vzniklou nejistotu ohledně obsahu instituce manželství reagovala zcela jednoznačně – zakotvením právní ochrany manželství jako svazku muže a ženy, a to napříč demokraty i republikány. Liberální Kalifornie i konzervativní Texas tak mohly volat stejným hlasem: manželství tvoří muž a žena!

Stejný názor zazníval i z Bílého domu, když americký prezident podepsal v roce 1996 federální Defense of Marriage Act. A nebyl to žádný konzervativní republikán, ale demokrat Bill Clinton. Jak je vidět, člověk nemusí být pravicový radikál, aby měl v úctě tradiční svazek muže a ženy.

Mapa ochrany manželství USA v roce 2001 (data Pew Research Center)

V následující dekádě přišla na řadu obrovská vlna zákonné ochrany manželství. Zatímco v roce 2001 měly ústavní ochranu manželství státy pouze dva, do roku 2012 se už jich přidala většina. Dohromady pak téměř čtyřicet států unie chránilo manželství jako svazek muže a ženy, ať už častější ústavní, či alespoň zákonnou formou.

Mapa ochrany manželství USA v roce 2012 (data Pew Research Center)

Ve většině jednotlivých států USA je na zákonné či ústavní rovině manželství definováno jako svazek muže a ženy dodnes, protože státy nepřijaly redefinici manželství legislativní cestou, tedy rozhodnutím zákonodárných sborů.

Co se nepodařilo zákonodárcům, to prosadili soudci. Celé Spojené státy jako federální stát byly donuceny akceptovat stejnopohlavní svazky jako svazky manželské rozhodnutím Nejvyššího soudu USA v roce 2015 v případu Obergefell vs Hodges. Již předtím nemálo vyšších soudů v jednotlivých státech zavedlo ve své jurisdikci tuto revoluční změnu do práva. Mnoho let opakovaně prokázanou vůli amerického lidu a jeho zákonodárců definovat pouze svazek muže a ženy jako manželský znehodnotili soudci v průběhu několika málo let.

Snaha obejít demokratický proces zafungovala také nedávno ve Slovinsku a Rakousku. V Rakousku roku 2017 vyhověl Ústavní soudní dvůr stížnosti dvou státních příslušnic, které spolu vychovávaly dítě a přály si uzavřít manželství. Zrušil tak ustanovení zákona o registrovaném partnerství a občanského zákoníku, která považoval za diskriminační. Stejnopohlavní manželství tedy mohou být od roku 2019 v Rakousku uzavírána v důsledku rozhodnutí Ústavního soudního dvoru. V případě Slovinska se občané roku 2015 v referendu rezolutně postavili za manželství muže a ženy. Nedávno ale tamní Ústavní soud rozhodnul opačně, což vyvolalo kritiku z řad slovinských konzervativců, kteří označili rozhodnutí Ústavního soudu za skandální a dva z devíti soudců dokonce za podjaté. Rozhodnutí soudu také otevřelo cestu adopcím dětí stejnopohlavními páry. Verdikt slovinského Ústavního soudu udělal nepřekvapivě radost i zdejším stoupencům „manželství pro všechny“. Ti ignorují pádné argumenty pro zakotvení ústavní definice přirozeného manželství, jež si klade za cíl chránit především základní práva dětí, která by jim mohla být v důsledku tendencí prosazujících nároky na děti upírána.

Nepřijatelná je snaha měnit po staletí fungující principy, na nichž stojí instituce rodiny, tvořené otcem, matkou a dětmi. Jak otec, tak matka mají pro vývoj dítěte neoddiskutovatelnou roli, každý odlišným způsobem, a proto se dítě potřebuje učit od obou vzorů. Nelze připustit zákonnou legitimizaci názoru, že by dítěti měl být některý z těchto důležitých životních vzorů již od narození cíleně a úmyslně odpírán.

USA hrály a stále hrají zásadní roli ve vytváření západní kultury. Do devadesátých let nikdo manželství jako svazek muže a ženy nerozporoval. Když se toto zpochybňování manželství začalo objevovat, političtí představitelé od republikánů po demokraty reagovali přijímáním zákonů na ochranu manželství. V jednotlivých státech federace tak prvně vznikly zákonné definice, v mnoha státech následně potvrzené ústavní úpravou. Demokratický prezident Clinton manželství jako svazku muže a ženy podporoval, ani prezident Obama ve své první vítězné kampani o stejnopohlavní manželství neusiloval.

Nebyl to tedy demokratický tlak legitimně zvolených zákonodárců, co změnilo definici manželství v ústavách amerických států, nýbrž tlak soudní, nebo spíše „soudcokratický“.

Mikuláš Tomáš Misterka a Kateřina Lomičová:

(Autoři jsou spolupracovníky Aliance pro rodinu)