Los Emil, který se celé léto toulal po střední Evropě včetně České republiky, pod dohledem … řekněme … „veřejnosti“ a následkem toho i různých zvířecích odborníků a bezpečnostních složek, byl nakonec uspán a něžně převezen do lesa. To když se v Rakousku přiblížil na 200 metrů k dálničnímu nájezdu a hrozilo nebezpečí, že vstupem na rakouskou A1 by ohrozil na životě sebe i účastníky silničního provozu, vysvětlil deník Mladá fronta Dnes.

Emil je kandidátem na vítěze ankety Zvíře roku. Podobně, jako před léty vrabčák, ohrožený uklováním strakami, kapřík, popularizovaný aférami fotbalových rozhodčích, nebo klokan Vendelín, jemuž se podařilo proniknout na českou D1 a byl poté několik týdnů hledán, monitorován (pronásledován) ozbrojenými složkami státu, až se nakonec o své vůli poklidně vrátil na farmu ke své chovatelce.

Kdo losovi vynašel jméno Emil zkoumat nebudu, to nechť si čtenář vyumělointeligencuje (podle archaického vzoru „vygůgluje“) sám. Mně to jméno asociovalo název kdysi velice populárních naučně-poznávacích sešitů řady Proč, jejímž prostřednictvím tehdy, v letech sedmdesátých futuristický, robot Emil objasňoval dětem, jako co funguje a proč to funguje. Jako dítě jsem mu vděčný, já to díky němu chápal.

Pojmenování losa lidským jménem svědčí o silné tendenci živou přírodu si antropoizovat (to slovo jsem se kdesi dočetl, český překlad je polidšťovat, ale na to AI vyhledávače moc nereagují). U zvířátek to nepřekvapí, u rostlin ještě trochu, ale popovídejte si někdy s nadšeným pěstitelem pokojových rostlin, se zahrádkářem, jenž loni zasadil jablůňku, nebo nedočkavou hospodyňkou, vyhlížející zrání rajčat v balkónových truhlících. Každé z nich zná jménem. S dovolením se tu osobně přiznám, že všechna moje morčata a redakční kaktus mají jména a příjmení. Na chalupě za skříní bydlí myš, chráním ji před nastraženými pastičkami. Dal jsem jí příjmení Lenka, abych si ji odlišil od těch ostatních.

Polidšťování přírody není žádná móda. Už Hospodin jen poté, co svým dechem oživil hliněného Adama, kázal mu pojmenovat si vší květenu i zvířenu. Posléze i ženu Evu. A tím své dosavadní veškeré stvoření odkázal do područí, ale i do péče člověku. Není to tak, že člověk je hříčkou přírody a musí se jí podřizovat, jak nás učí levicoví ekologové. Člověk je hříčkou Boží. Jeho údělem je už od první knihy Genesis Starého zákona přírodě rozumět a dbát o ni. Což se mu, přinejmenším v civilizovaných zemích a komunitách, docela daří. Důkazem je už to, že los evropský je podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky MŽP ČR 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. veden jako zvláštně chráněný, silně ohrožený druh.

Migrant Emil byl převezen do okresu Rohrbach na pomezí hranic Rakouska, Německa a Česka. Ocitl se tak docela blízko českého národního parku Šumava, kde už losí populace díky výše citovanému zákonu celkem prosperuje. Může si tedy, původem nejspíše národnosti polské, na trojmezí rozmyslet svou příští příslušnost státní. Pokud se rozhodne pro českou, jisté je, že šumavští soudruzi mu jeho původ nikdy vyčítat nebudou.

Jiří Voskovec a Jan Werich ve hře Caesar vedou dialog:
„Nad čím jste tak zamyšlen?“
„Že lidi jsou zvěř!“
„Ale to neříkejte, příteli, to byste těm zvířatům křivdil.“

Ze serveru Svět hospodářství