Poté, co opadla první vlna rozhořčených ohlasů na (mírně řečeno) poněkud neobratný výrok Andreje Babiše ohledně způsobu obsazování tábora v Letech u Písku, je snad příležitost zamyslet se nad tím, zda snaha o jakousi politickou korektnost nám selektivně nedeformuje i historii. Samozřejmě můžeme říct, že „koncentrační tábor je místo, kde byli koncentrováni lidé“, jak jsem se dočetl v jednom deníku, ale neměli bychom rezignovat na smysl některých slov, tak jak jej historie uchovala v naší paměti. Jako hospoda U Kalicha není hospodou u jakékoliv skleničky, ale připomenutím toho, co „přijímání z kalicha“ v našich dějinách znamenalo, tak ani „koncentrák“ není a neměl by v naší paměti být jakékoliv shromaždiště lidí.

Koncentrační tábor (Konzentrationslager – KL) byl v historii nacistického Německa termín pro, řečeno slovy Josepha Goebbelse, „tábory určené k převýchově protispolečenských živlů“. To je ovšem výsměch a realita byla, jak známo, zcela jiná. V roce 1938 existovalo v Německu šest takových táborů, ale v průběhu války jejich počet narostl a některé z nich se změnily na tábory vyhlazovací (Treblinka, Majdanek, Osvětim). Společné pro ně bylo to, že tyto tábory patřily do výlučné správy SS a jejich ostrahu zajišťovaly strážní oddíly SS (SS-Totenkopfverbände). Na podzim 1939 byl do čela samostatného inspektorátu koncentračních táborů jmenován SS-Brigadeführer Richard Glücks, v roce 1942 byl tento inspektorát začleněn do Hlavního úřadu hospodářství a správy SS (WVHA) jako skupina D. V osmisvazkové Všeobecné encyklopedii (Diderot 1999) ve 4. díle na straně 154 na mapce koncentračních táborů je na území Protektorátu Čechy a Morava uveden jen jeden KL tábor, a to Terezín.

Některé koncentrační tábory měly však své pobočky a mimo tyto tábory existovala v různých místech celá řada jak německy, tak česky vedených nejrůznějších jiných kategorií táborů, pracovních, shromažďovacích, zajateckých, trestních a jiných. U nás to byly Bílá Voda, Bílý Kostel nad Nisou, Božičany, Brněnec, Bruntál, Bukovany, Bystřice u Benešova, Dětřichov u Moravské Třebové, Hanušovice, Hodonínek u Kunštátu, Holýšov, Hradištko, Chrastava, Jezeří-Albrechtice, Jiřetín pod Jedlovou, Kamenický Šenov, Korunní, Kraslice, Křepenice, Lešany, Lety u Písku, Litoměřice, Lovosice, Mirošov, Most, Nové Město pod Smrkem, Nová Role, Olbramovice, Ostrov nad Ohří, Poříčí u Trutnova, Prameny Vltavy, Rabštejn, Richard u Litoměřic, Rtyně nad Bílinou, Rychnov u Jablonce nad Nisou, Skrochovice, Svatava, Teplice, Terezín a Vrchotovy Janovice.

Poměry v těchto zařízeních rozhodně nebyly samozřejmě všude stejné, ale z hlediska porušování lidských práv, z hlediska připomínání mučení a smrti lidí nemají dnes, podle mého názoru, úvahy nad tím, zda tábor v Letech byl, nebo nebyl „koncentrační“, žádný význam. Rozhodně bychom si však neměli nechat vnutit myšlenku, že kdo nebyl zrovna v táboře typu „KL“, netrpěl a nebyl ohrožen na životě. A že tedy ten, kdo v souvislosti s místem, kde byla porušována lidská práva, nepoužije termín „koncentrační“, popírá utrpení a smrt lidí. Není tomu tak. Připomínejme si varovně utrpení a smrt lidí a celých národů, ale nedeformujme historii představami o jakési politické korektnosti, které nemají žádný smysl ani význam.

Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv

LN, 13.9.2016