Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nohodu to doplnim. BO my tady v Ostrávě mame brigadniky. S kočarkama. Včera sem s jednim mluvil a řikal, že su schopni rozebrat Liberty do šrota do dvuch dni....tož nevim co s tim dělaju za ciratyv tej TéVé Znova

Autobus s brigádníky zastavil u hřbitova, kde za rohem bylo pole mrkve.

Na hřbitovní zdi bylo vápnem napsáno: "Pomožte nám s mrkví!"

Když se po brigádě vraceli, bylo tam připsáno: "Polibte si ... s mrkví. My jsme rádi, že jsme mrtví."

Konečně kfalitni reakce!

Rád vzpomínám na chmelové brigády, i když při jedné mě málem vyloučili že školy, za požití alkoholický nápojů ve svěžím věku.

Po maturitě jsem se nedostal na VŠ, na kterou jsem chtěl, tak jsem šel na rok fakt tvrdě pracovat k rovnacím strojům válcoven ve Vítkovických železárnách. Těžká ruční práce, horko, špína z okují, nepřetržitý provoz. Práce chtěla i dost fortel, aby se jeden nestrhal. Pak jsem studoval na VŠB a v té úpravně mě mistři brali všemi deseti po telefonickém dotazu, jestli potřebují tehdy a tehdy, na tzv. brigádnickou povolenku, když jsem si potřeboval přivydělat, a to bylo tak 4 až 6 směn měsíčně, pak taky měsíc o prázdninách. Bral jsem za šichtu víc, než zaměstnanci, takže opravdu dost, protože pozor, studenti měli 5% daň. Konec 60. začátek 70. let.

Já si na brigády nestěžuju. A taky jsem pak nikdy, coby inženýr strojař, nepodceňoval "manuály."

Já se na tu VŠ dostal. Jen mi přišel dopis z Vojenské správy,, že mi milostivě nebude povolen odklad vojenské služby. Tak na rok do práce. A už mi to zůstalo. Zbytek života jsem na VŠ pomáhal jedné holce za druhou.

A zároveň jsem narážel na absolventy VŠ. A vždy jsem měl raději ty z nich, kteří tu manuální práci opravdu dělali. Za prvé se nevytahovali svým umem, za druhé se vždy přišli zeptat dříve, nežli ten blueprint poslali do světa, na dokonce si často vyzkoušeli, jak se vlastně dělá to, co vymysleli, a že nekolikáté (už jsem ze školy dlouho, tak mi ty počty nejdou) jsem nějak získal pocit, že lidé, kteří prošli praxí jsou tak nějak vzdělanější. Ty bolavé ruce a záda je krom Platóna přivedly i k Pythagorovi.

No, od prázdnin po deváté třídě až po prázdniny po čtvrtém járu na vysoké, tj. 1964 až 1971, jsem měl prázdninový standard - měsíc dělat a za vydělané pak na 14 dní na čundr a zbytek byl na dárky na vánoce. Na té první jsem uklízel nové postavené paneláky za 400 měsíčně brutto. Pucování oken zapráskaných maltou a betonem byla lahůdka.

Motivační byly brigády u kruhu v baťovce - motivační v tom smyslu uč se vole, abys tohle nemusel dělat až do smrti. Poučné byly brigády ve stavebnictví; úplně poslední prázdniny v roce 1971 jsem si za opírání se o lopatu na stavbě bytovek ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) na Sokolské vydělal 1600 Kčs brutto, abych o rok později jako promovaný (dnes magistr) nastoupil do výpočetního střediska za 1350 brutto.

Takhle podobně to měl skladatel Karel Svoboda,

když chtěl na VŠ -

po jednom roce v těžkém průmyslu na Ostravsku a tam se při té dřině neberou servítky, dostal od party ve které pracoval doporučení k přijetí a velmi si ten rok chválil v tom, co mu přinesl do budoucího života.

tata delal cely zivot v zemedelstvi v ruznych THP funkcich, takze pulka prazdnin/mesic automaticky brigada na statku, ja i starsi bracha, faktem je na nas nikdo nebral ohled ze jsme sefovi synove, makali jsem jak barevni a prvnich 10 dni jsem prisel z prace a ihned sel spat a probudil se az druhy den rano, potom uz jsem si na tu drinu zvykl. Dodnes jsme s brachou za tu skolu zivota tatovi vdecni. :-)

A to chybí, už několika generacím

Kromě chmelových brigád jsme za komoušů chodili jako študáci o prázdninách, někdy i v sobotu na brigádu k metařům, tenkrát se jim říkalo počišťovači. Byla za to papírová pajda keš, ta nám stačilo na cigára, pár pivek a jídlo v hospodě. Otravné bylo akorát to vstávání, začínalo se okolo 6.00 hod., ale cca v 9.00 hod. jsme měli pod vedením protřelého metaře daný úsek uklizený. Nebo se dalo jít vykládat nákladní vagony, to bylo lépe placené, kilo keš. Ovšem byla to dost dřina, takže to jsem zažil asi 2x.

Chmelová brigáda, nejkrásnější vzpomínky... Daleko od domova, noclehárna pro 50 holek, v korytě ledová voda, kluci hráli na kytary, co jsme pili, to si nepamatuju. Za výdělek jsem si koupila první rifle a černý vlněný svetr. Bylo mi 16 a byl srpen 1968. Po nocích jsme psali vápnem "Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil a tvoje ideje dočista zazdil."

Letní brigády byly příležitostí, jak si vydělat nějaké peníze a současně poznat, že nic není zadarmo. Na rozdíl od Astona, který byl zřejmě k brigádám nucen násilím a podruhé ho ty k..vy (zkopíroval jsem Astonovo vyjádření, ale neprošlo to přes cenzora) nedostaly. Já jsem si vydělal první koruny v pěti letech, kdy jsem na mlátičce odebíral provázky ze snopů, které vkládala do bubnu mlátičky moje matka. Za vydělané peníze jsem si koupil červené bakelitové autíčko na klíček. Na rozdíl od Astona jsem z toho neutrpěl doživotní trauma.

nejlepší je, když osmdesátníci začnou vzpomínat, a poměřují tehdejší dobu dnešníma očima. no, smát se tomu nemůžeme, pousmát určitě ano.

Jsem toliko šestasedmdesátník, leč poměřuju a pousmívám se taky. Pakliže jste dosud záviděníhodně mlád a dožijete-li se, i Vy se budete pousmívat a poměřovat. Nebo Vám se budou poměřujíce pousmívat.