Při slově „brigáda‟se mi v žilách uvolnily jakési antiendorfiny. Mám ho spojené s filmem Tanková brigáda a taky s úryvkem básně kteréhosi pokrokového poety z padesátých let, který se jistě o deset let později stal reformátorem a posléze disidentem. Úryvek zní:

„Závod mě poslal do brigády.
Když jsem sfáral do dolů,
uslyšel jsem tam
bušit srdce vlády.‟

Zeptal jsem se, o jakou brigádu jde. Uklidnila mě. Půjde dělat servírku do kavárny aby si vydělala přes prázdniny nějakou tu kačku. Tím vyplavila antiendorfiny z mých žil a ty uvolnily místo endorfinům. Vzpomněl jsem si, jak mě kdysi v Texasu pozval milionář lokálního významu na oběd. Tvářil se při tom významně a vedl řeči, které jsme si nedovedl vysvětlit. Vše se objasnilo na místě samém: obsluhovala nás dívčina ve věku, v jakém je dnes Dominika. Byla to jeho dcera a milionář místního významu na ní dokumentoval, jak důležité je začínat od píky.

Slovo brigáda ovšem nemám spojené jen s filmem, který mi v paměti uvázl jen svým názvem, a jednou budovatelskou básní. Taky mám na kontě nějakou tu brigádu. Končí srpen a to bývala doba brigád chmelových. V té době obyvatelé chmelových oblastí nasedali do autobusů a odjížděli nakupovat do Prahy do obchodního domu Bílá labuť. Tehdy to byl největší obchoďák v republice, pýcha socialistického obchodu, ukradená zakladateli Brouk a Babka a jeho synovi. Oba skončili jako šoféři, syn s odbočkou na uran. Do vylidněných oblastí pak jiné autobusy svážely středoškoláky, aby česali chmel v dvanáctihodinových směnách. Ano, byli jsme placeni od věrtelu (cca šedesátilitrový koš). Když jsem byl na brigádě podruhé, dokázal jsem si vydělat sedm stovek a koupil jsem si zvětšovací přístroj Meopta Opemus II.

Ovšem charakterotvorná pro mě byla brigáda před nástupem na vysokou, v posledních středoškolských prázdninách. Byli jsme parta tak sedmi kluků. Nasadili nás do stavební ohrady kdesi ve Vršovicích. Postavili nás před obrovskou hromadu vyřazených elektrických izolátorů: byl to kovový hák s paticemi na jednom konci a izolačním porcelánem na druhém. Porcelán jsme měli rozbít a střepy vysypat na hromadu. Zbylý hák bylo třeba upnout do svěráku a velkým klíčem matice vyšroubovat, jednu a pak druhou. Bylo to pěkně prorezlé, šlo to fakt ztuha. Po týdnu jsme měli tři hromady: střepy z porcelánu, holé háky a matice. Přijel soudruh, pochválil nás, načež povolal bagr, nechal to nasypat na náklaďák a šlo to na skládku za městem.

Je to naposled, vy kurvy, co jste mě takhle dostali, zapřisáhl jsem se. Od té doby jsem obezřetný a snažím se nedat se nachytat.

Kurvy jsou ale vynalézavé, vždycky mě nakonec nějak dostanou.

A co brigády? Když jsou slušně zaplacené, nic lepšího nemůžu mladému člověku jako je Dominika popřát!