Na ČT 1 byl v pondělí 23. 6. 20025 odvysílán v podcastu Bilance, diskusní pořad „Dřevo je české zlato“. Debata byla orientována více na zpracovatelský řetězec, než na lesnictví, ze kterého dřevo, jako vstupní materiál pro dřevaře, pochází. Tím se v pořadu objevilo několik nepřesných tvrzení, či úvah, které „jsou na vodě“.

Jako „špatnost“ bylo uvedeno, že v ČR je nedostatek domácích zpracovatelských kapacit, nebo jsou v zahraničním vlastnictví, a mnoho dříví se vyváží. K tomu je třeba dodat, že v hlavním období privatizace v letech 1990-1995 byly rozhodnutím vlády zastaveny úmyslné mýtní těžby dříví, důsledkem čehož neměly tuzemské zpracovatelské kapacity šest let k dispozici dříví, které v plánu těžeb bylo, a řada zpracovatelů proto zkrachovala. Byly to podniky státní, tak to bylo považováno za úspěch privatizace. Zaniklé kapacity se buď neobnovily vůbec, nebo je lacino koupily zahraniční dřevařské firmy, což bylo také považováno za úspěch. To, že je dnešní pohled jiný, jen dokazuje, že privatizace neměla národní vizi. Od roku 1996 začaly těžby dříví živelně růst, v roce 2007 byla v ČR vykázána intenzita těžby 6,98 m³/ha, a tímto výsledkem patřila mezi „top five“ v Evropě, a v posledních 10 let je největším evropským exportérem dříví (v roce 2020 už byla intenzita těžeb 13,35 m³/ha). To bohužel není výsledek „správně řízeného lesnictví“, ale nerespektování lesního zákona a lesnických zásad. V letech 1992-2024 bylo v ČR vytěženo celkem 38 423 tis.m³ dříví, ale předpis těžeb za stejné období činil asi 421 080 tis.m³ (12 760 tis. m³/rok), což znamená, že za 31 let bylo přetěženo 117 343 tis. m³, což znamená časový předstih těžeb nad těžebními možnostmi nejméně o 9,2 roku. Z toho je zřejmé, že po „letech tučných, přijdou léta hubená“, a to „informovaní“ věděli, a do dřevozpracujících kapacit neinvestovali. Neznamená to, že „neumíme dříví zpracovat“, ale žádný podnikatel neinvestuje do podniku, u kterého nebude mít jistotu, že surovina „nedojde“ dříve, než se mu podnik amortizuje. Vývoz surového dříví pod cenou byl pro vlastníky lesů tržbami „teď a za každou cenu“. Vysoké těžby nebyly důkazem lesnických dovedností, ale bezostyšného nerespektování Lesního zákona. Ten byl hrubě porušován tím, že nebyly zastaveny úmyslné težby ve prospěch zpracování kalamity, ale nejprve byla vytěžena úmyslná těžba, a až poté se zpracovávala kalamita, což umožnilo vytěžit v kalamitních letech 80 až 95 % úmyslných težeb. Nezákonné zvýšení těžeb až na dvojnásobek bylo příčinou pádu cen dříví, nikoliv kalamita, na kterou se všechno svádí. Bezprecedentní ignorování Lesního zákona potvrdilo paradigma, „Jen příroda neporušuje své vlastní zákony“. K prohlášení ministra Výborného, že těžby už klesají, je třeba dodat, že to není výsledek jeho bohulibého konání, ale že už „není kde kácet“. V prvních čtyřech věkových třídách chybí 297 247 ha porostů, pátá třída s minimálním plošným přebytkem nic nezachrání, a v posledních dvou věkových třídách jsou zařazeny ochranné lesy, ve kterých se zpravidla netěží. I laikovi musí být jasné, že při růstu holin po těžbě a současné věkové struktuře lesů (ve které chybí dostatek porostů mýtního věku) nelze dosavadní výši těžeb udržet!

S tímto odstavcem je třeba porovnat tvrzení že „dříví je obnovitelný materiál“. To je obecně pravda, ale jen pokud se vytěží jen tolik dříví, kolik přiroste. V současné době to v ČR neplatí. Ale ministrovi Výbornému to nevadí, soudě podle jeho návrhu novely Lesního zákona. V zájmu každého vlastníka lesa je, aby plocha po těžbě byla co nejdříve zalesněna, a tak znovu produkovala. V současné době je holina po těžbě 2,3 %, (61 571 ha!) což nebylo dosaženo nikdy od roku 1920, ale v návrhu Lesního zákona je prodloužení lhůty pro zalesnění (ze dvou na pět let), zajištění kultur (ze sedmi na deset let), a snížení obmýtní doby na 60 let. Jak chápat, že ministr navrhuje zmírnění zákona (který nedodržoval) v situaci, kdy je třeba mobilizovat všechny zdroje pro návrat lesů k jejich produkčnímu potenciálu.

Jako další „špatnost“ je uveden smrk! Hodí se připomenout, že vlastník lesa vždy pěstoval a bude pěstovat dřeviny, o které je na trhu zájem! To je logické, protože lesnictví je založeno na samofinancování. Z historie uvádím jako příklad jedli, která se přestala pěstovat poté, co nebyla nutná na výrobu potaše. Úkolem lesníka není pěstovat les, jaký se určité skupině lidí líbí, ale musí umět potlačit nevhodné vlastnosti dřevin, se kterými se obchoduje. Po roce 1990 bylo běžné tvrzení, jak je tehdejší druhová skladba špatná. Pokud by to byla pravda, a ne pouze účelové tvrzení, musely by se nové paseky obnovovat sadbou a neobnovovat přirozeným zmlazením, protože tím by se „nevhodná druhová skladba“ replikovala. Skutečnost je taková, že v roce 1990 byl podíl přirozené obnovy 2,69 % (dřevinná skladba se cíleně upravovala), v roce 2013 byl podíl přirozené obnovy 23,64 %, což lze komentovat tak, že buď dřevinná skladba vyhovuje, nebo je vlastníkům lesů úplně jedno, co na pasekách poroste.

Dříví bylo ve stavebnictví používáno od pradávna, a první legislativní omezení staveb ze dřeva přinesl až Ohňový patent Marie Terezie z 21. srpna 1751. Ve stavebnictví si dřevo jako stavební material samo najde optimální podíl, a současná kampaňovitost optimalizci spíše škodí.

Na otázku z názvu pořadu „Je dřevo české zlato?“, se dá odpovědět „Bejvávalo“. Přetěžby, dosažené, do dnešních dnů, a snížení obmýtí na 60 let jsou podstatně horší zásahy do lesního hospodářství než za nacistické okupace (výška těžeb byla tehdy paušálně stanovena na 140 % předpisu, a obmýtí bylo sníženo jen na vybraných hospodářských celcích ze 100 na 80 let).

Naděje na rychlé řešení není, protože lesnictví pracuje v časovém horizontu 80-100 let. Proto bude „doba dřevěná“ na dlouho přerušena, a veřejnost bude přesvědčována, že produkce dříví je vlastně nedůležitá, ale že máme naprosto nedostatečný počet Národních parků a bezzásahových zón, a z produkce dříví budou vyloučeny další porosty.

Debata byla vedena trochu konfrontačně, ale s určitým optimismem, že za současné problémy mohou naši předchůdci a kůrovec. To je něco jako „pohádka pro dospělé“ (větší část pořadu byla po 22 hodině), protože lesy jsou zvláštní majetek, poskytující nejen dříví, ale i nenahraditelné celospolečenské funkce. Proto nikde a nikdy nebylo zacházení s nimi plně liberalizováno, a ve všech civilizacích si stát vymínil státní dohled nad lesy. Tak se za současný stav lesů nemůže „vyvinit“ žádná vláda.