Oslovil mne jeden můj postarší známý, poněkud rozrušený ze zážitku v jedné hyper-super moderní lékárně „M“ v městě K. Dotyčný pán má ve svém věku ISCH, tedy Ischemickou chorobu srdeční, kdy dochází k nedokrvení - ischemii myokardu. Dle informace Institutu klinické a experimentální medicíny se jedná o závažný stav vyžadující neodkladnou lékařskou péči. Může se jednat o rupturu aterosklerotického plátu, kdy dochází k tzv. akutnímu koronárnímu syndromu, tedy život ohrožující situaci. Takoví „stabilní kardiaci“, jako je tento pán, léčený a dvakrát operovaný katetrizační ablací, mají často další srdeční problémy jako tachykardii, bradykardii podobně. Akutnímu záchvatu se předchází anebo se mírní podáním tabletky Nitroglycerinu, případně stříknutím přípravku Nitromint pod jazyk (jde o Nitroglycerin ve spreji). Pokud se lék neaplikuje, upadá nemocný rychle do bezvědomí a následně umírá.

Každý nemocný to ví a nosí tento zachraňující prostředek (protože to není lék, ale jen přípravek rozšiřující cévy a umožňující překonat nedokrvení srdečního svalu), ovšem i nemocní jsou jen lidé, a tak se může stát, že dotyčný si lék zapomene. Problém, ale nic dramatického. Lékárny jsou u nás pomalu na každém rohu. Tomu mému známému se taková věc kdysi v Jesenících již stala, tam v lékárně obdržel nejprve potřebnou záchrannou dávku a pak předložil občanku, zaplatil celou cenu (není příliš vysoká) a bylo mu sděleno, že když pošle nebo přinese dodatečně recept (protože čert ví, proč je u nás nitroglycerin jen na recept), vše se srovná.

Pod dojmem této zkušenosti dotyčný pán s věkem přes sedmdesát let navštívil nejbližší lékárnu. Lékárnu, která na svých stránkách tvrdí, že rozumí důchodcům.

Protože cítil příchod ataku ICHS, chtěl si zakoupit Nitroglycerin anebo Nitromint. Protože si jej zapomněl doma - a „doma“ bylo 130 km daleko.

Jako obvykle špatně dýchal, točila se mu hlava, těžko se soustřeďoval a měl další obvyklé příznaky. I naprostý laik pozná, že se v takovém případě jedná o nikoli běžný stav. Zaměstnankyně lékárny mu však odmítly prodat jakýkoliv preparát, který by mohl záchvat ICHS zastavit.

Magistra u výdeje léků na předpis sdělila, že mu nemůže nic prodat ani nijak pomoci, protože on – tedy pacient - nemá „předpis“. Přivolaná vedoucí magistra opakovala, že když nemá lékařský předpis, nic nemohou dělat, že „na to je vyhláška“, která to zakazuje.

Na jeho prohlášení, že už se mu to kdysi stalo a lékárna mi nitroglycerin prodala (později jim donesl předpis od lékaře), pravila údajná vedoucí lékárny, že to „bylo předtím“ a „teď je to zakázaný“. A že oni nejsou lékaři, aby mohli posoudit stav a rozhodnout. Na otázku, jestli jej tam tedy tam nechají umřít, se obě tvářily uraženě a odpovídaly starému pánovi tónem, jakým někteří arogantní lidé mluví s mírně retardovanou osobou. Povýšeně, z pozice toho, kdo je „tady pánem“. Na dotaz, co má dělat, mu sdělily, aby si přinesl recept. Jinak že mu nemohou pomoci.

"Přál bych každému," pravil onen známý, "zažít pocit, kdy vám selhává srdce stojíte v lékárně a na druhé straně přepážky leží v regálu prostředek, který by vám mohl ihned pomoci a zachránit vás možná i před smrtí. Ale před ním stojí dvě nezúčastněně se tvářící lékárnice, které zajímá, jen abyste vypadli." Dámy dotyčnému ani nesdělily, že kousek o lékárny, cca 50 metrů, jsou ordinace lékařů. Ani neprojevily zájem - když už tedy „nemohly pomoci“vydáním Nitroglycerinu -, aby třeba zavolaly záchranku. Nic. Jen arogantní výrazy.

Záchvat ICHS dotyčný zastavil tak, že jeden z v lékárně přítomných zákazníků vyšel za ním ven a nechal jej použít svůj Nitromint. Po vzpamatování dotyčného mu dal s sebou dvě tabletky Nitroglycerinu. O oněch dámách hovořil zachránce dosti hrubě jako o „krávách“ a jejich postoj zhodnotil, že „čuměly jako sůvy z nudlí“.

Bylo by to možno považovat za „příhodu okresního formátu“, ovšem jen do okamžiku, než si uvědomíme, že podle nejnovější statistiky Evropské kardiologické společnosti (ESC) a European Heart Network (EHN) každý šestý evropský muž zemře na infarkt. Tedy ISCH. Tak to celé pak už jako srandička moc nevypadá, že.

Zavolal jsem tedy do oné lékárenské skupiny. Mluvčí lékárenské skupiny na mne nejprve ječel, když jsem mu řekl, že o tom napíšu. Později se sice omluvil a pravil, že je rád, že to dobře dopadlo (kdyby nedopadlo, dotyčnému by bylo mínění pana tiskového mluvčího platné jako mrtvému zimník).

Udělal jsem si tedy takovou malou anketu. Většina oslovených zaměstnanců lékáren tvrdila, že tento předpis je „nový“, ale nikdo „nevěděl“ (ani tiskový mluvčí oné slupiny) jeho číslo a kdo jej vydal, hlavně všichni věděli, že to sice bylo možná dříve, ale teď je to zakázaný! Jen dvakrát jsem se setkal s postojem, že obecně musí být na vydání léčebného Nitroglycerinu na předpis (většina magistrů potvrdila, že je to naprostá hovadina), ale že by lék vydali. V nemocnici by ihned volali službu a jen na dvou místech mi řekli, že přeci to rozhodnutí záleží na lékárníkovi a že je povinen zachránit život.

Mám tedy několik dotazů..

1. Je pravda, že existuje předpis, který nedovoluje v českých lékárnách vydat pacientovi se záchvatem ISCH nitroglycerin anebo jiný přípravek? Nitroglycerin totiž, jak uvádí výrobce, není lék! .

2. Pokud ano, kdo toto nařízení, předpis či vyhlášku vydal a kdy. A v jakém paragrafu či odstavci je tento přípravek vyjmenován s tím, že přípravek nelze v žádném případě vydat. Jak pravila vedoucí magistra v dotyčné lékárně, dříve se při záchvatu směla vydat jedna tableta, a tak záchvat zastavit či zmírnit.

3. Existuje nějaké vědecké odborné zdůvodnění, proč nesmí lékárník vydat nitroglycerin ani jako záchranný prostředek? Má snad Česká lékárnická komora nějaký takový posudek?

4. Jsou pracovníci lékáren poučeni, že z právního hlediska může být neposkytnutí pomoci k záchraně života na základě nějakého předpisu trestným činem? Že v takovémto případě má záchrana života přednost a nelze se vymlouvat na žádnou směrnici?

5. Domníváte se, že tento postup, kdy může, ale „nesmí“ lékárník zasáhnout a v klidu sleduje smrtelně nebezpečný stav pacienta s ISCH, je v našich lékárnách možný? Či dokonce vlastně „nařízený“?

6. Je personál odborně vyškolen? Nebo stačí, aby uměl číst a byl vycvičen jak vyndat ze zásobníku lék a "namarkovat" jej?

7. Není na čase přestat se řídit předpisy vzniklými v době komunismu, kdy byly všechny léky (až na Acylpiryn a obvazy) na předpis a stát tak hlídal "náklady"?

8. Nebylo by logické většinu léků, které nejsou nebezpečné (tedy relativně, na nože, sekery a pily taky není předpis), prodávat i volně, za plnou cenu? Tedy bez nákladů státu a pojišťoven?

9. Spočítal někdo někdy, kolik miliard by se ušetřilo na zbytečných návštěvách pacientů u lékařů, kdybychom přešli třeba na německý systém?

10. Nebo je tento předpis [neviděl jsem jej, nikdo o něm údajně nic neví, číslo a vydavatele nikdo neprozradí, aby bylo možno tvrzení ověřit (možná je to jen fantom?! Anebo prostě "úzus")] anebo, jak tvrdí zlé jazyky, pouze výsledek společného lobbingu České lékárenské komory a České lékařské komory, aby bylo pokud možno všechno na "předpis"? Což nese lékařům a možná i lékárnám největší zisky?

11. Není na čase opustit onen, jak to nedávno někdo nazval, "paternalisticko-bachařský" způsob jednání s pacienty?

12.Jestliže už v českých lékárnách předpisy údajně nikomu nedovolují pomoci, ač to evidentně lehce jde, a dotyčný v nich zemře (když personál očividně není chopen ani zavolat rychlou záchrannou pomoc, člověk totiž při ataku ISCH není schopen plně využívat své schopnosti a svůj mozek, což by snad měly ty "odbornice" vědět?!?!), zavolají pak lékárnice alespoň pohřební službu?!

Moc jsem se zasmál, když jsem na webových stánkách našel tvrzení, jak jste jsou přátelští k seniorům. Dotyčný je senior, ale s dvěma vysokými školami, takže věděl, co mu asi je, a nakonec měl hlavně štěstí. Ale co obyčejný děda anebo babička? Necháte je umřít někde před lékárnou, až půjdou shánět „ten předpis“?!

Po tomto dosti traumatickém zážitku kamaráda mne napadlo, zda by nebylo vhodné, aby Česká lékárenská komora nechala napsat pro zákazníky našich lékáren nějaký informační letáček. Mohl by se nazvat třeba:

„Jak se umírá podle předpisu ´bez předpisu´ v českých lékárnách“

Nakonec mne napadlo: Kdo vlastně zabíjí - ten předpis, anebo ti lékárníci?