KŘESŤANSTVÍ: Nejponižovanější náboženství
Moderní technologie a kultura se do celého světa rozšířily z křesťanské Evropy. Nebyli to Číňané nebo Indiáni, kdo přijeli na lodích objevovat Evropu, tím méně pak Afričané, ale byla to křesťanská Evropa, která „objevila“ méně vyvinutou Asii a Ameriku, i Afriku. Do všech koutů světa přinesla Evropa i své náboženství. V roce 2020 bylo křesťanství většinovým náboženstvím ve 120 státech světa z asi 200. Dodnes má 11 z 51 evropských států na praporu kříž.
V roce 2020 představovali vyznavači jednotlivých náboženství ve světě následující podíly (v závorce jsou změny oproti roku 2010): křesťané 29 % (-1,8 %), muslimové 26 % (+1,8 %), bez vyznání 24 % (+0,9 %), hinduisté 15 % (0 %), budhisté 4 % (-0,8 %), jiná náboženství 2 % (0 %), židé 0,2 % (0 %) (zde). Podíl muslimů ve světě se od roku 1900 zdvojnásobil a během několika let přeroste podíl křesťanů, klesá i počet států, kde mají křesťané většinu. Muslimové se nejen rychleji množí ve svých původních zemích, ale v posledních 20 letech se masově stěhují i do evropských zemí (zde). Muslimští imigranti neopouští své náboženství, zatímco u domácích obyvatel praktikuje původní náboženství stále méně lidí. Například v původně katolickém Španělsku, kterému se po osmisetletém boji povedlo v roce 1492 dokončit osvobození země od muslimských dobyvatelů (reconquista), dnes klesl počet praktikujících křesťanů na 19 % (zde).
Sice je v Evropě muslimů stále ještě menšina, ale již křesťanům znemožňují slavit tradiční svátky, vytlačují původní křesťanské obyvatele z jejich čtvrtí i celých měst (Belgie, Švédsko, atd), hromadně znásilňují nezletilé dívky (Anglie), uřezávají knězi hlavu v kostele na oltáři (Francie), a dnes již dokonce mohou, spolu se svými spojenci z řad evropských bezvěrců či vlažných křesťanů, měnit zákony tak, že je zakázáno o jejich zločinech mluvit (celá Evropa). Hořící kostely nebudí velkou pozornost médií (zde). Tisíce každodenních provokací a zločinů nebudí nejmenší odpor ani u evropských bezvěrců a ani u evropských křesťanů. Dokonce ani velké ozbrojené útoky se stovkami mrtvých nevyvolaly vůbec žádné obranné reakce a nevedly vůbec k žádným obranným opatřením.
Příklady muslimských akcí proti křesťanské Evropě zahrnují (zde) vlakový útok v Madridu (rok 2004, 193 mrtvých, 2500 raněných), útok v londýnském metru (2005, 52 mrtvých, 784 raněných), sadistické řádění v Paříži včetně redakce Charlie Hebdo, stadionu Stade de France a divadla Bataclan (2015, 130 mrtvých, 350 raněných), útok v Bruselu (2016, 32 mrtvých, 340 raněných), útok ve francouzské Nice (2016, 86 mrtvých, 458 raněných), útok na Berlínském vánočním trhu (2016, 12 mrtvých, 56 raněných), útok ve španělské Barceloně (2017, 16 mrtvých, 152 raněných), útok na koncertě v Manchesteru (2017, 22 mrtvých, 512 raněných), atd.
Nevedly-li masové vraždy Evropanů v Evropě k většímu odporu a pobouření, není divu, že útlak křesťanů v Asii a Africe je všem Evropanům ještě lhostejnější, a když říkáme Evropanům, znamená to nejen všem novinářům a politikům, ale i všem náboženským představitelům včetně papeže. Ohledně onoho útlaku křesťanů, slovo „útlak“ je většinou čirý eufemismus: například v Pákistánu jde o vyhazování kostelů do vzduchu se stovkami modlících se křesťanů, v Nigérii jde o unášení stovek křesťanských dětí ze škol do džungle k sexuálním hrátkám muslimských teroristů, v Iráku jde o vyhlazování celých křesťanských vesnic, a v Egyptě jde o zotročení více než deseti milionů Koptů, což jsou nejstarší křesťanská denominace světa a potomci stavitelů pyramid.
Jeden z nejstarších a největších křesťanských chrámů, Hagia Sofia v Istanbulu, byla po tisíci letech přeměněna tureckými dobyvateli na mešitu, v roce 1453. Zakladatel moderního Turecka a bojovník proti extrémnímu islámu, Mustafa Kemal zvaný Atatürk, ji v rámci modernizace země a náboženského smíření v roce 1935 přeměnil na muzeum. Avšak dnešní islamistický prezident Erdogan ji v roce 2020 provokativně změnil opět na mešitu. Nikdo z evropských partnerů Turecka si netroufnul protestovat; Turecko má sice v NATO nejsilnější armádu hned po USA, ale proč ani žádný novinář, politik, církevní představitel, prostě vůbec nikdo nic nenamítal? Evropa je jako ochromená (silně doporučuji knihu „Podivná smrt Evropy“, zde), a jako by si opouštěním svého náboženství chtěla koupit milosrdenství muslimských dobyvatelů – ještě předtím, než Evropu skutečně celou dobyli.
Když si někdo udělá legraci z muslimů, vyhodí se do vzduchu celá redakce; když někdo spálí Korán, dojde k masovému drancování. Z muslimů mají všichni strach. Pomahači muslimů mezi progresivisty tento strach lingvisticky správně nazvali „islamofobie“, ale jak je marxistickým zvykem zvrátili paradoxně význam toho slova v nadávku, jejímž častým používáním v negativním kontextu získalo slovo význam hloupého a neoprávněného strachu z islámu, který je podle nich ve skutečnosti přívětivým a přínosným náboženstvím míru. Nejen zesměšnit primitivní ideologii islámu je zakázáno, ale i jakkoli jemně ji kritizovat, nebo o ní pochybovat. Komplementárně k tomu je ovšem třeba zesměšňovat ono původní evropské náboženství, a k dosažení tohoto cíle není vůbec nic dost obscénní.
V celé historii nejvulgárnější hvězda popmusic se beztrestně začala producírovat pod jménem do té doby vyhrazeném nejsvětější ženě křesťanského náboženství; nepamatuji, že by to vzbudilo masový protest. Když se ona bavička „Madonna“ plazila polonahá v kostele po oltáři v klipu z roku 1989, církev protestovala, ale ve světě moderní reklamy to zpěvačce jen pomohlo; absurdně jí bylo umožněno nechat si posvátné jméno zaregistrovat jako obchodní značku. Portrét panenky Marie z výkalů slona vystavená v roce 1999 v newyorkském muzeu umění vzbudila sice pár protestů, ale ty pouze zvýšily cenu onoho „uměleckého“ díla na několik milionů dolarů. Když v roce 2018 sestoupil v Brně během „avantgardního“ představení Kristus s kříže aby znásilnil na jevišti muslimku, načež si další ženská postava na jevišti zastrčila do pochvy praporek, pochválil ono představení katolický intelektuál profesor Halík (podle Wikipedie farář, zde), řka že hra inspiruje k zamyšlení (rád bych se pana profesora Halíka zeptal k jakým myšlenkám ho zastrkování praporku do pochvy inspirovalo).
Ani ty nejsprostší urážky křesťanů a ani největší masakry nevedou k nějaké silnější reakci nebo protestu. Snad jediná výjimka je, když se dá protest nějak obrátit proti Izraeli. Ten sice je jediným státem na světě, který se islámu aktivně brání, ale taky je jediným státem na Středním východě, proti kterému není nebezpečné protestovat. Když nedávno izraelský voják rozbil v Libanonu jakýsi pomníček s křížem, psaly o tom okamžitě všechny noviny světa, aniž by se zmínily o tom, že Izrael je jedinou nadějí na záchranu křesťanů v Libanonu. K incidentu se samozřejmě pospíchali vyjádřit i čeští milovníci senzací z Izraele, a to s největším rozhořčením, i když se Izrael okamžitě omluvil a škodu v rozsahu několika desítek dolarů mnohonásobně zaplatil. Vzpomněl jsem si, jak v době reálného socialismu bezpečnostní složky vyhnaly jeptišky a mnichy z klášterů a pak tam používali kříže, obrazy a ozdoby jako cíle pro cvičnou střelbu; zdejší reportéři rozhořčení poškozením libanonského kříže zapomněli na to, že nejvyšší představitelé jejich země vlastně pracovali pro jmenované bezpečnostní složky.
Křesťanství a křesťany lze beztrestně urážet a na mnoha místech na světě i vraždit. Křesťanům nehrozí zatím vyhlazení – ale zotročení v mnoha afrických zemích a vymizení v Evropě ano. Zdá se, že Evropa bez křesťanů nebude schopna odvrátit vládu islámu. Jedinou nadějí budou zase Spojené státy – stále stejně vysmívané „kulturními“ Evropany bez jasné víry. Tentokrát ale jsou i Spojené státy podlomené, a záchrana Evropy závisí na záchraně křesťanství v USA před progresivistickou levicí. Ještě není jasné, zda se Spojeným státům podaří zachránit Evropu počtvrté.
