Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Já bych to nechal přírodě. Ono se stačí podívat, co se během dvaceti let udá na místech zdevastovaných tak, jak to nějaká těžba nikdy nedokáže. To jsou lávová pole, na kterých se za pár let objeví první keře. Korálové ostrovy, přez které se prohnal tajfun a voda a nebylo tam nic. A za pár let to nikdo nepozná. Já sám pocházím z hornického města. A všude v okolí byly jámy. A haldy hlušiny. Tedy opravdu mrtvého šutru, který se tahal z hloubky cca kilometru. A stejně tam pořád něco rostlo. Jen to bylo vždy zasypáno další vrstvou. A pak znovu. A když jámy skončily, tak se to během několika let změnilo k nepoznání. My místní víme, ostatní přijíždějí obdivovat krásnou přírodu. Tedy pár milionů tun štěrku. Který se že studu nad vlastním vzhledem raději schoval pod nějaké to rostlinstvo. Tehdy se také mluvilo o rekultivaci. Buhví jak by dopadla. Než k ní nakonec mohlo dojít, bylo už i největším nadšencům jasné, že je to blbost. A hlavně i ti největší nadšenci buhví odkud měli trochu nadhled. Oni k nám tehdy jezdili za místními nadšenci na víkend, nebo na pár dnů. A v té době se jednalo o jiné peníze. Nejezdili k nám auty na otočku z Prahy, ale přijeli vlakem. A spali tady. Ale ne v hotelu, ale na nějaké boudě, u někoho na chalupě, nebo pod širákem. Většinou v hezkém prostředí. A postupně zjišťovali, že ty sruby, a ta místa vhodná pro kempování v krásném prostředí jsou na bývalých haldách.

Ona ta příroda bývá hezká sama o sobě. V tom městečku bývala skládka. Nikdo ji nikdy nevyklidil. Jen my kluci jsme chodili s károu a zkoušeli urvat tu plech z karosérie, nebo něco, co se dalo prodat do sběru. Po dvaceti letech zmizela. Patrně je někde hluboko. Bývala v dolíku, dnes je tam kopeček. Příroda si poradí se vším. Nakonec ten chlap, který vyhrabal Tróju také narazil na to, že něco jako okresní město dokáže zmizet.

A jak rychle se to děje? Barunka chodívala s babičkou nejen bna Rýzmburk, ale také na zříceninu hradu Vízmburk.

Dá se souhlasit, že příroda to bez lidí zas další století v nějaké podobě přežije. Rozhodně si ale neporadí se vším. Zejména velkých druhů např. očividně ubývá a tak pokud jde o podobně velkého člověka a jeho civilizaci, pak bych se své odpovědnosti za prostředí tak sobecky jak Vy (odpad jiným překážející je vám zřejmě lhostejný...) nevzdával.

Já nevím... Nějak mi nesedí ty buky vysázené v nížině. Květnatá bučina z toho stejně nevznikne, k dubům by se víc hodily habry, nějaké třešeň ptáčnice, osika atd. a hlavně keřový lem. Ale to asi rekultivátoři v katalogu nemají. Rekultivační lobby byla vždy na rychle vydělané prachy se spoustou techniky a s drahými velkoprojekty. Co s těmi lomy? Možná by šlo na části pěstovat výmladkové dřevo na pelety, mulč a celulózu. K tomu by se postavila fabrika a byla by v kraji práce. Ale část rozhodně nechat sukcesi: postupně merlíky, třtiny, šípky, pionýrské dřeviny a nakonec tam sojky zasázejí i ty duby. Hlavně aby nějaký zelený jouda nezačal chránit tu merlíkovou step a bránit dalšímu vývoji.

Dalšímu negativnímu vývoji dnes do budoucna sotva co zabrání. Momentálním trestním dopadům na zbytky těch co nesou odpovědnosti za konkrétní rozhodnutí, nejspíše zabrání oddálení viditelných dopadů polovičatými projekty až do dalších generací.

"Joudové" jsou ti, co doposud přes veškerou informační dostupnost doposud netuší, která regionu bije.

Doufám, že nikdo nebude bránit zapáleným aktivistům v postupu popsaném v novele Muž, který sázel stromy.

Nakonec na organizaci, vyhodnocování a publikování výsledků této činnosti by jistě bylo možno vypsat dostatek grantů.

Ten příběh o Muži... měl reálné pozadí a stát se mohl proto, že takto lze svépomocně rekultivovat jen omezeně velké území, které se navíc dál aridně nepropadá do neúživnosti.

Zkuste si to sám vypsáním "grantu" pro ozelenění okrajů Sahary a dalších aridně postižených oblastí.

Nově si pro aktuální zkušenosti s dopady ozelenění oblasti můžete dojet do Kalifornie.

Doufám, že nikdo nebude bránit zapáleným aktivistům v postupu popsaném v novele Muž, který sázel stromy.

Nakonec na organizaci, vyhodnocování a publikování výsledků této činnosti by jistě bylo možno vypsat dostatek grantů.

No jo no, jde o prachy. Přírodní sukcese je zadarmo, MŽP se uplatí několika miliónky a zbytek se ušetří. A na krajinu a lidi v ní se séře zvysoka.

Jó, Tykač se přece dohodne s každým. Sám to o sobě tvrdí. O výsledcích dohody je článek.

Pokud mluvíte o Křivoklátských lesů, tak ty na konci 19 století byly vykácené a zničené. Dřevo se používalo v milířích na výrobu dřevěného uhlí a dále na vytápění sklářských pecí a hutí. Uhlí zachránilo lesy, protože se přešlo na vytápění uhlím, které mělo větší výhřevnost. Generace lesníků lesy obnovila a pak je napadla Bekyně mniška a začalo se znova. Křivoklátské lesy nejsou lesy původní a tak jaký důvod je z nich vytvářet Národní park. Vloni jsem byl na Křivoklátsku a všude i byly plakáty proti Národnímu parku. Lidé tam považují lesy za svoje a mají strach, že dopadnou jako lesy všude tam, co vznikl Národní park

Pojem PŮVODNÍ jste si vyložil úzce tak aby Vám vyšla NEPŮVODNOST. Korektnější formulací by bylo:

..."Pokud mluvíte o HISTORII lesů, tak ty na konci 19 století byly vykácené a zničené" ...

K odlesnování přeměnou na zemědělskou půdu však docházelo už od počátků osidlování ale převážně jen v nížinách kde byly půdy nejůživnější.

Až s rozvojem sklářství od 16 století došlo na rozvoj těžby dřeva pro účely výroby dřevěného uhlí. Posléze byl odlesněn i Říp! Odlesnování pak zarazilo až pěstebně koncipované lesnictví zavedené za Marie Terezie.

Strach lidí je přirozenou vlastností. Lesy v ČR přitom v posledním století dominantně likvidovaly totalitní mocenské struktury. Nejdříve na horách kyselé deště po-sametově pak totalita kapitálu která pro změnu v nížinách spolu-navodila kůrovcovou kalamitu.

Proto není divu, že podezření na vazbu zkáznosti lesů na státní vliv, je prostého lidu zabydlené.

Demagogický výklad historie který předvádíte může takové obavy jen posilovat.

Ona ta přirozená sukcese úplně špatný nápad není, ovšem jen za určitých podmínek a v rozumném rozsahu. Když byl následkem nepovedené privatizace po spoustu let opuštěný fotbalový stadion v brněnských Lužánkách, vznikla v jecho chátrajících prostorách unikátní přírodní společenstva a usídlily se tu rostlinné i živočišné druhy, ve městě jinak nevídané. Ten obraz toho, jak si příroda v pár letech bere zpět to, co jí lidé zanechali, byl tak modelový, že se zvažovalo vyhlášení lokality za přírodní památku (a osobně bych se za to i přimlouval).

V případě, popsaném v článku, se ale samozřejmě jedná o hovädinu nejvyšší kategorie. Zde bych naopak viděl jako nádherný záměr i znovuzaložení zaniklých obcí a městeček na jejich historických půdorysech (byť i s moderním charakterem zástavby).

Ad: ... "nádherný záměr i znovuzaložení zaniklých obcí a městeček"...

Vy jste zřejmě v žádném velkolomu nikdy nebyl a představujete si proto, že je na okolních výsypkách a zejména na jeho dně možné postavit obce až městečka nebo alespon tam navést dostatečnou vrstvu zeminy a něco pěstovat... - že?

I v tom případě, pokud by takový projekt počítal s odčerpáváním běžných deštových srážek o desítky metrů výše a kilometry daleko by prvá povoden mohla znamenat krach záměru až oběti na životech.

Zkuste si pro ilustraci situace projít možnosti pojištění investičních rizik v povodnových oblastech.

Dovolil bych si vás vyvést z omylu. Těžaři si nic zpátky z rekultivačního fondu nevezmou, ten plánuje MŽP využít pro finan ování svých "bohulibých" projektů, např. NP Křivoklátsko.

Váš omyl tkví v tom, že zatímco Křivoklátsko, ve smyslu omezení antropogeních vlivů formou chráněné krajinné oblasti před těžaři...., se může ukázat jako funkční projekt - tak rekultivace bývalého bažinatého, dnes o desítky metrů sníženého území, na něco produktivního, je krajně problematická až nemožná.

Dnes se to proto řeší oddalováním dopadů na další generace.

To, že je lepší nechta rekultivaci na přírodě nezvratně je dokázáno na Mostecku. To co člověk nechal na přírodě si příroda zalesnila sama podle potřeby, jsou tam vodní tůňky, kde žije mnoho vzácných živočichů a bioologové nad tím jásají. Les vytvořený přírodů je živý. To co vytvořil člověk je do současné doby mrtvý. Otřesný případ je Mostecké jezero, zatopený uhelný lom. Je to jenom největší požární nádrž v Evropě bez života.

Nesouhlasím. Je pravda, že příroda si dříve nebo později vezme zpět vše, co si na ní člivěk nevyhádá, v tomto případě je však důležité to slovo POZDĚJI. Je rozdíl, jestli necháte sukcesi podlehnot nějaký lom o rozloze 1 - 2 hektary nebo oblast o rozloze 1.500.000 hektarů, kterou člověk obrátil naruby. Tam už ty rekultivace jsou velmi vhodné, zvlášť, pokud budou směřovat směrem k původnímu stavu. V naší skrznaskrz kulturní krajině není přijatelné čekat nějakých 100 - 150 let. Rovněž nesouhlasím s tím, že to, co bylo doposud rekultivované, je dnes mrtvé. A že je Most jenom "větší požární nádrž" Nevím, co jste očekával, a není to tak úplně pravda. Áno, jsou kolem dokola rozlehlé travnaté plochy, které by se asi daly zalesnit (nebo zastavět či obdělat), ale ty jsou po nechány té vámi zmíněné sukcesi - ovsem až od dob, kdy se rozhodlo, že na rekultivace "nejsou peníze". Záměrem ministerstva není nic jiného, než ten účelově vázaný rekultivační fond vykrást za bílého dne. Taková správa NP Kokořínsko, který "musí vzniknout za jaždou cenu", z toho může pěkných pár let žít.