Boj chřipečkářů, kteří nesnášejí roušky, a těch, co se koronaviru obávají, trvá. Těšit nás může jen to, že na straně chřipečkářů jsou významní politici a lékaři a na té druhé straně jakbysmet jiní odborníci. Demokracie trvá.
Někteří kamarádi mne zásobují informacemi o obyčejných chřipkách typu: „Až 2 000 předčasných úmrtí ročně. Epidemie chřipky pomalu odeznívá, zůstávají ale lokální ohniska.“ Až na to, že je to informace o chřipce z 8. března 2019 (viz).
Oponuji-li, že jde o něco jiného a španělská chřipka zahubila něco mezi 50 až 100 miliony lidí, diagnostikuje mi kamarád posedlost španělskou chřipkou a doporučuje mi léčbu u jistých specialistů. A drtí mne informací, že to bylo před sto lety a od té doby věda výrazně pokročila vpřed. To mi připomíná vtip z roku 1969, tuším od Ivana Steigera, jak stojí před následujícím davem dva soudruzi na pokraji skalního útesu nad propastí a jeden říká: „Překonali jsme složité období. Ale nyní vykročíme radostně vpřed!“
No jistě. Od doby, co starověký filosof Seneca pravil, že „vím, že nic nevím“ (význam této věty myslím cca 50 % lidí stále nechápe), toho dnes lidstvo ví daleko více. Ale ještě toho víc neví.
Tak třeba nevíme, co je to vir. Věda sice říká, že „virus (z lat. „virus“ – jed) je drobný vnitrobuněčný cizopasník, nacházející se na pomezí mezi živým a neživým. Pro viry je charakteristické, že nerostou, nedělí se a ani nejsou schopné vyrábět (bez cizí pomoci) energii či vytvářet vlastní bílkoviny“.
Takže tady máme něco, co není živé ani mrtvé, tedy jakási mini-zombie. Což ovšem odporuje všemu, co známe, protože buď je něco živé, anebo to chcíplo a je to mrtvé. A když je něco neživé, jak to, že se množí, a to dosti rychle? A navíc se viry samy mění, i když nejsou živé. Je známo přes 6500 druhů virů a ty se dále dělí na bakteriofágy, cyanofágy, virofágy. Žádné virové onemocnění nelze léčit antibiotiky. A v podstatě vůbec ničím! Všechno to používání, ty takzvané léky na koronavirus, jsou jen zkouškami, co to udělá.
To jsou věci, co?
Věda pokročila, ví toho hodně, ale u mnoha věcí spíše předstírá, že něco ví. Říká, že to její tvrzení je taková vědecká teorie. Spoléhat na „vědu“, jak to za nás vyřídí a vyřeší, je poněkud hloupé. Na ukázku jen jeden vědecký příklad: „Vesmír se mimo to, co vidíme, skládá také z temné hmoty kolem 23 % (nikdo neví, co to je) a 73 % - tedy největší část – tvoří takzvaná temná energie. Takže je jasné, že co je vesmír a z čeho se skládá, víme prd. Víme, že atom není nejmenší a základní část hmoty a co to je, netušíme. Někteří tvrdí že základem jsou „superstruny“, jiní tomu odporují. Dále: Nevíme, zda se vesmír chová či nechová jako „blána“, a už vůbec nechápeme, co je to nekonečno. Říkat umíme, co to je nekonečno, ve skutečnosti to nechápeme. Anebo půjdeme k jinému příkladu. K něčemu, co denně používáme, elektřině. Nerozumíme tomu, jak se chová, proč třeba neteče z uříznutého drátu a velikost našeho neporozumění dokládá to, že v podstatě neumíme elektřinu skladovat. Nikomu to moc nevadí, ale kde kdo mává „vědeckými“ poznatky. A plánuje automobily na elektřinu.
Za mého mládí, abychom se vrátili k člověku a nemocem, říkal tuším neuropatolog F. Koukolík, že skutečnou diagnózu zemřelého stanoví až patolog. A dodával, že už od konce 19. století se ví, že cca 30 % diagnóz bylo stanoveno nesprávně. Což platí dodnes. Ty špatně stanovené diagnózy.
Ovšem co se změnilo, je to, že o tom, jak to bylo s tím úmrtím či jeho příčiny, se dneska neshodne nikdo. Ani lékaři. Nakažených je údajně 23 milionů lidí. Zemřelo těch úředně vykazovaných více než 800 tisíc „na koronavirus“ anebo na něco jiného v „kombinaci s koronavirem“? He? Kdo to ví?
Sám se přikláním k tvrzením některých odborníků, že skutečný počet úmrtí v souvislosti s koronavirem je 2x až 5 x větší. O stavu v Indii, Pákistánu, Bangladéši, na většině území Afriky a Střední a Jižní Ameriky nevíme nic.
Mezitím počet údajně nakažených a zemřelých tu stoupá, tu klesá.
Ovšem se zdravotními teoriemi politici a představitelé států pracovat nemohou. Což se už dávno ví. Viz Bible Matouš 5:37 „Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého.“
Ale nic takového jim žádný skutečně odpovědný vědec či lékař neřekne. Protože co bude dál, prostě neví. Jedni lékaři - často ti z nemocnic, co jsou spíš praktici „v poli“ - zastávají teorii „chřipečky“, což jim vyhovuje. Mají co dělat a jsou v důležité pozici. Společensky a ekonomicky.
Argumentují často vyloženě falešně či záměrně lživě, že třeba koronavirus SARS-CoV z roku 2002 tak nějak sám po nějaké době zmizel. No, on nezmizel, on se jen ztratil. Kdyby byli skutečně ve svých vyjádřeních poctiví, museli by říci, že také různé mory vždy na nějakou dobu „zmizely“, aby se ve dvacetiletých anebo padesátiletých vlnách vracely. Proč mizely a proč se vracely, nevíme. Víme, že vždy přinesly vlnu úmrtí v milionech osob.
V praxi to, že dnes sice stoupá počet nakažených, ale spolu s ním nestoupá počet těch, co ihned potřebují lékařské ošetření, může, ale také nemusí být dobrá zpráva. O covidu-19 nevíme nic. Ani o tom, co se děje s tělem pak, když je pacient “bezpříznakový“ anebo „vyléčený“. Naše lékařská věda o tom ani neměla možnost se něco dozvědět. Koronavirus je na to zde příliš krátce.
Poctivý lékař a vědec by jistě mohl uvést příklad jiné “nedávno“ dovezené nemoci z jiného světadílu, a to syfilis. Příznaky a symptomy syfilidy se liší v závislosti na tom, které ze čtyř stádií infekce probíhá (primární, sekundární, latentní a terciární). Nákaza se projevuje vždy až po nějaké době. Obvykle po 90 dnech se objeví první vřed, následně pacient prožije ještě tři období, v tom druhém nemusí být příznaky příliš viditelné. Pak probíhá latentní stadium, prakticky bez příznaků. V posledním stadiu postihuje centrální nervovou soustavu. Klasický popis ukazuje pokus o návštěvu jednoho přítele u slavného spisovatele Guy de Maupassanta v Ústavu choromyslných v Passy v Paříži, kde návštěvníkovi lékař řekl. „Pan de Maupassant už není člověk!“
Ostatně také tuberkulóza nebyla po staletí v prvním období po nakažení ihned rozpoznatelná atd. atd. Možná tisíciletí lidstvo čekalo, až se narodí Robert Koch. A zjistí, co a jak. Do té doby prakticky všichni s tuberou brzo zemřeli.
Tohle říci na plnou hubu si žádný odborník a už vůbec ne politik netroufne ani byť jen naznačit. Obyvatelstvo by chytil amok. Vždyť co se dělo na konci prvního tisíciletí, když lidé uvěřili, že s rokem 1000 přijde konec světa?
Bylo mi některými přáteli vytýkáno, že opakuji svoje slova o „španělské chřipce“. Ta byla také zpočátku jakoby neškodná. Jako první česká oběť je v Prager Tagblattu uveden 12. 9. 1918 koncipient pražského policejního ředitelství JUDr. Egon M. Prorok, pětadvacetiletý. Na konci října, ironií osudu, kdy český národ oslavoval vyhlášení samostatného československého státu, bylo v Praze zaznamenáno okolo tisíce zemřelých na španělskou chřipku (673 civilních osob, 108 vojáků a 112 cizinců). České země spolu s Rakouskem patřily mezi nejpostiženější část Evropy. Jak napsal Harald Sallfellner v knize „Španělská chřipka: Příběh pandemie z roku 1918“ (nakl Vitalis, 2018):
V Čechách řádila nákaza nejvíce v Praze a Plzni, na Moravě zasáhla silně Valašsko, zatímco jiné oblasti zůstaly téměř nedotčené... Celkem podlehlo španělské chřipce v českých zemích až 75 tisíc lidí mezi lety 1918 a 1920.“ Výjimečná kniha o infekčních nemocech a chřipce je také Pelnářova Pathologie a therapie nemocí vnitřních, konkrétně její první díl „Nemoci infekční a parasitární“. Obsahuje pozorování chřipkové pneumonie, jak probíhala u pacientů druhé vlny pandemie španělské chřipky v roce 1919. Základní informace je ta, že většinou u těchto pandemií probíhá první vlna mírněji a pak následuje další, daleko horší vlna.
Jistě, modleme se, aby Covid zmizel jako kdysi SARS, ale není to moc velká naděje.
Jen pro „chřipečkáře“ ještě pár údajů „Tzv. asijská chřipka vyvolaná virem chřipky A(H2N2) v roce 1957 se u nás prakticky neprosadila – byly zavřené hranice. To však také znamená, že obyvatelstvo nebylo ani náznakem promořeno. Tato pandemie si vyžádala téměř dva miliony obětí a virem se nakazila skoro polovina obyvatel na celém světě. Tímto typem chřipky onemocnělo jen minimum lidí starších pětašedesáti let, protože v průběhu předchozích let si stačili vytvořit imunitu.
Právě uběhlo 50 let od další chřipkové pandemie, která svět postihla v roce 1968 (resp. v letech 1968-1969) a pod označením „hongkongská chřipka“. Byla způsobena virem H3N2. Její dopad byl menší než u španělské chřipky, odhady uvádí přibližně 1 milion zemřelých. U nás v té době byla revoluce a pak okupace a nikdo si chřipky ani nevšiml.
Zkušenosti však se všemi chřipkami praví: Kde byla nařízena a dodržována přísná hygienická opatření, a to také nošení roušek a zákazu shromažďování, zabránilo to úmrtí statisíců lidí.
Dnešní „bojovníci proti rouškám“ a za pořádání koncertů, divadelních her, festivalů a vůbec společenských merend si hrají s vlastními životy a bohužel i s životy všech kolem. Když je vedro, lidem se blbě s rouškami dýchá. To chápu. Ale Babišovo pokleknutí a zrušení opatření proti epidemii před ječící menšinou se zcela určitě nevyplatí. To mu někdo blbě poradil.
No, a pro věřící, že jde jen o „chřipečku“, mám jen jeden vzkaz. Chováte se jako ti, kterým lékař sdělí, že mají vážnou nemoc. A oni místo léčení začnou ječet, že to není možné, že oni určitě ne, to se jim nestává, to se stalo vždycky těm druhým, a začnou vymýšlet hovadiny, vytahují pseudoargumenty, že jich se to netýká. V osobním životě si čtou na internetu „odborné „rady“, jako že stačí sníst denně kilo cibule anebo pít vývar z byliny XYZ, a „pevně jim věří“. A když už realitu nemohou zatajit ani sami před sebou, navštěvují mastičkáře a podvodníky, obviňují vládu, media, a vůbec vyvádí.
No a politici se ječící menšině přizpůsobí, vláda uhne a takzvaná opozice kvičí jak podřezávané sele „neměli jste roušky…. neměli jste roušky“ a nevadí jim, že je neměl nikdo na světě. Až je pro všechny vyrobili ti odporní Číňani.
A momentálně neustále hulákají „nemáte plán, nemáte dlouhodobý plán… nedáváte nám přesná čísla“ a vykládají další hovadiny. Skutečný plán nemá nikdo na světě, každý improvizuje, protože nikdo neví, co bude dělat pandemie zítra. A dávat nějaká „přesná čísla“ je také hovadina. Na celém světě nikdo žádná nemá.
A nedej bože, kdyby někdo nějaká čísla dal, celá ta smečka, co si sama říká „demokratická opozice“ (nikdo jiný jim tak neříká) a kdejaký hýkající novinář a „odborník“ (co nepozná rozdíl mezi virem a bakterií) na obrazovce by o tom číslu hýkal a hýkal. Jak to umí právě jen osli. Mám zkušenost, mnohokrát do mých pokusů usnout ve vesnicích v horkých nocích na Balkáně anebo ve Španělsku hýkali stejně hlasitě a „inteligentně“ skuteční osli za ohradou.
Myslím si, že víme jen to, že bychom se neměli nechat zblbnout těmi, co se chovají jak malé děti a křičí „žádná pandemie není“. Milion mrtvých vlastně nic není, já to nedovolím, aby to bylo, a nebudu nosit roušky, a ne a ne! A budu chodit na mejdany a když nebudou hrát divadla, tak přijde konec světa a já to nechci, nechci a nechci.
No, za mého mládí na to platilo bezvadně pár facek. A on se každý rychle uklidnil. Pro zjašené svíčkové báby tady byl pan farář a ti, co vyžadovali „absolutní svobodu“, se dali k anarchistům anebo bolševikům.
Co dneska s těmi, co vykřikují, že koronavirus nic není a roušky nosit nebudou? No nic, je demokracie. Ale kdyby náhodou lidi začali i u nás umírat po tisících, tak mnozí z nich zalezou do sklepa, posypou se uhlím a odtamtud budou vykřikovat: To je vaše vina, to je vaše vina, že jste nic nedělali ….
Je to jako vždycky.