Mnoho lékařů kritizuje neustále se měnící ochranná opatření zahrnující například zavření hospod v deset hodin místo v jedenáct nebo rozestupy dvou metrů před pokladnou do divadla, v němž se nakonec tísní 1000 diváků. Mnoho jiných lékařů naopak kritizuje to, že hospody jsou vůbec otevřeny a že se v divadlech ještě hraje. Obyčejný člověk z ulice může být zmaten a ocitá se v situaci, kdy se musí spolehnout na svůj vlastní rozum. Starší si mohou vzpomenout na jiné situace, kdy k nim z televize promlouvali doktoři a profesoři, všichni prezentující jeden a ten stejný povolený názor; v demokracii se samozřejmě můžeme spolehnout na odborné názory daleko více, ale bohužel v tom demokratickém zmatku nevíme na které.

V úterý (6. října) proběhla tiskem zpráva, že „lékařům z první linie už jen potlesk nestačí“, žádají, aby vláda zabránila zbytečné různosti názorů a aby zakázala škodlivé pochyby o nebezpečnosti viru. Prostě chtějí, aby byl zas jen jeden povolený názor (ten jejich). Tito „lékaři z první linie“ žádají „lékaře, kteří se nespecializují na infekční nemoci, aby nekomentovali závažnost koronavirové pandemie“. Situaci označují za válku; připomíná to komunisty, ti též označovali každou práci za boj, buď o zrno, nebo o uhlí, s mandelinkou anebo s ideologickými nepřáteli. Sebe dnešní bojovníci označují za vojáky na frontě a všechny ostatní jsou podle nich v týlu. Jejich problémem ovšem jsou specialisté na infekční nemoci, kteří jejich názory nesdílejí – ty nezbyde než označit za zrádce v době války.

„Lékaři z fronty“ hlásí, že „nepřítel se po jarním taktickém ústupu, ke kterému ho donutil razantní přístup vlády a odpovědné chování většiny společnosti, vrátil s větší silou než předtím“. Oni prý bojují o životy lidí, kteří by bez koronaviru měli před sebou dalších deset až dvacet let kvalitního života, a tvrdí: „Pokud chceme tuhle válku vyhrát, potřebujeme pomoc každého z vás. Proto žádáme odborníky z různých oblastí medicíny... raději MLČTE!“ S těmi dvaceti lety kvalitního života to ovšem přehnali, jelikož se sami zmiňují o mnoha neduzích, kterými kromě koróny zemřelí trpěli; kromě toho, bílí Američané umírají na korónu v průměru ve věku, který odpovídá jejich očekávané délce života a ne o dvacet let dřív (zde). Takže „lékaři z fronty“ poněkud přehánějí - a taky poněkud vyhrožují. Lichotí dnešní vládě, ale nevysvětlují, proč se virus vrátil s větší silou i přes razantní přístup vlády. Prostě se má mlčet a plnit další razantní opatření, ať jsou jakákoli a aniž by bylo jasné, kdy už se zase bude smět mluvit.

Otázka je, proč se má tleskat doktorům, co měří teplotu pacientům s covidem, a ne třeba chirurgům provádějícím osmihodinové operace; a proč netleskat pokladním v samoobsluze, které jsou také v první linii, a za daleko méně peněz. Jasné ale je, že ona vychvalovaná vládní opatření válku - a ani žádnou bitvu - proti koróně nevyhrála, takže není důvodu, aby všichni občané, včetně lékařů s jinými názory, dál drželi pusu a krok podle nařízení nespolehlivých činitelů. Mezi tyto činitele patří ministr zdravotnictví s kořeny v komunistické armádě a se sklony k čínské medicíně, který byl navíc zapleten do mnoha afér, například když bral odměny od výrobců vakcín, které prosazoval (např. zde). Na straně vlády a bojovníků v první linii jsou i exotičtí vědci, kteří straší veřejnost masovým vymíráním; patří mezi ně například Jaroslav Flégr, nositel parodické Nobelovy ceny za nesmyslné objevy. Vedle výhrůžek a strašení ze strany odpovědných i neodpovědných činitelů přispívají k celkové hysterii s přispěním všech médií také hypochondrie a strach ze smrti u mnoha lidí.

Chceme-li se oprostit od emocí a udělat si nějaký vlastní názor na koronovou situaci, nesmírně nám pomůže internet. Především zjistíme, že situace je skoro stejná ve všech zemích; všude vlády střídavě zavírají a otvírají hospody a vychvalují se, jak zachránily tisíce lidí. Dále pochopíme, že většina nakažených korónou nemá příznaky, takže není možné nakažené vychytat, je jen možné šíření zpomalit (zde). Koróna je zvláštní tím, že na ni umírají především lidé staří a trpící dalšími neduhy, ve věku nepříliš vzdáleném očekávané délce života, takže stačí chránit rouškou ohrožené, mají-li o to zájem. Ke strachu ale nejsou důvody, vždyť i u seniorů starších 85 let je v USA pravděpodobnost smrti na korónu menší než 0,8 % (zde). Když se dozvíme, že 1 % obyvatel umírá každý rok (100 000 lidí v Česku a 3 milióny v USA), pochopíme, že dramatické oznámení smrti dalšího obézního starce ve večerních zprávách je mimo mísu. Navíc bylo oznámeno, že od počátku roku zemřelo v Česku (a i dalších státech) méně lidí než ve stejném období předchozího roku.

Z internetu zjistíme, že u virových nákaz roste celkový počet nakažených po esovité křivce rychlostí, která roste, dokud se polovina lidí nenakazí, a pak klesne k nule (křivka denních nákaz má zvonovitý tvar). Nejpochopitelnější postup proto je nechat nevyhnutelné šíření viru proběhnout bez narušení normálního života a s co nejmenšími škodami; tak učinil kupodivu jen jeden demokratický stát, Švédsko. Snadno zjistíme, že hlavní vlna nákazy již Švédskem doběhla v červenci (zde), zatímco v ostatních státech vlády zápasí s druhými a dalšími vlnami bez konce v dohledu; to se týká i států zpočátku dávaných za příklad, jako jsou Austrálie, Izrael, Tchaj-wan, Japonsko a Jižní Korea. Švédsko je v počtu zemřelých na milion (600) až na čtrnáctém místě, za četnými státy, které zaváděly všemožná nesmyslná opatření. Je jisté, že mnohé státy nakonec Švédsko v počtu zemřelých doženou či předeženou, jelikož ještě nedošly na křivce nákazy do poloviny, a počet zemřelých samozřejmě roste s počtem nakažených.

Česko může být v jedné čtvrtině či třetině celé křivky, takže může očekávat třikrát či čtyřikrát více zemřelých než současných 800, tj. asi 3000 (asi 300 na milion). Izrael, který se též polovině křivky ještě nepřiblížil, má již nyní téměř 2000 zemřelých, takže Švédsko asi nakonec dožene, přestože byly v Izraeli zavřeny školy a podniky, všechny společenské akce včetně svateb a pohřbů byly omezeny a lidem je zakázáno se navzájem navštěvovat (včetně rodičů a dětí). V klidu získané objektivní informace nám tedy ukazují, že opatření působící nesmírné škody přirozenou křivku šíření nevymažou a na počet obětí nemají velký vliv. Dnešní atmosféra strachu a iracionality připomíná středověké případy davové psychózy, fantastických pověr, vyhánění duchů a upalování čarodějnic. Rozdmychávači hysterie ve všech státech též používají metody totalitních vládců, zastrašování oponentů, delegitimizaci jiných názorů a též sledování občanů (trasování). Zuřiví hypochondři podstrkávají kriticky myslícím lidem pohrdavé výrazy „rýmička“ a „chřipečka“, přestože sami sotva chápou rozdíl mezi čeleděmi Coronaviridae (koróna), Picornaviridae (rýma) nebo Ortomyxoviridae (chřipka).

Během našeho zkoumání si uvědomíme, že pro odhad dalšího vývoje je nutné znát zlomek populace, která již byla infikována (promořenost); toto číslo nám umožní odhadnout, kdy epidemie skončí a kolik na ni celkem zemře lidí. Budeme překvapeni, když zjistíme, že žádný z 200 států světa tuto hodnotu systematicky nezkoumal, a padne na nás tíseň, protože si potvrdíme své podezření, že svět není v rukou racionálních vůdců. Dále pochopíme, že přestože virus ničící západní kulturu pochází z čínských laboratoří, odváží se málokdo volat Čínu k zodpovědnosti. Uvažujeme, jaké biologické experimenty asi může Čína se světem provádět v budoucnu a k čemu nás během těchto pokusů budou nutit naše vlády?

Schopnost utvořit si svůj názor a spolehnout se na svůj rozum je testem naší racionality v době globální hysterie, kdy jsme obklopeni řvoucími ampliony a davem spoluobčanů, kteří amplionům slepě věří. Dnes nám ještě pomáhá internet – kdo ví, jak se v něm bude vyvíjet censura v budoucnu. Dnes ještě lidé smějí podepisovat petice. Časem možná zůstane každý z nás sám jako pochybující občan Winston Smith v románu „1984“. Dnes jsme ještě schopni dospět k názoru, že kromě ochrany starých a nemocných byla všechna opatření ve všech zemích škodlivá a že jediná správná byla cesta Švédska (i když vláda žádné země svůj omyl nikdy nepřizná). Prošli jsme testem racionality, ale důvodů k radosti nemáme více než měl Winston Smith.

http://www.hegaion.cz