29.3.2024 | Svátek má Taťána


KORONAVIRUS: Rok s covidem

13.1.2021

Rok boje s koronavirem je příležitostí pro zamyšlení, proč vláda stále nemá strategický plán, jak postupovat při řešení této bezprecedentní krizové situace a co je vlastně skutečně cílem a smyslem jejího snažení.

Je tomu již rok, co z čínského Wu-chanu začaly přicházet informace o novém viru, pojmenovaném později SARS-CoV-2, který se dramatickou rychlostí začal šířit napříč zeměkoulí, Českou republiku nevyjímaje.

S výjimkou rychlé, rázné a adekvátní reakce vlády na jaře loňského roku, která nás dočasně katapultovala na špici pomyslného pelotonu zemí úspěšně čelících této nové hrozbě, byla většina jejích následných kroků už jen přehlídkou chaotických, nepromyšlených, mnohdy si vzájemné protiřečících a chabě komunikovaných opatření. S negativními důsledky opakovaného a vesměs špatně odůvodňovaného zavírání a otevírání jednotlivých segmentů společnosti, které přineslo fatální dopady zejména na malé a střední podnikatele a školství, s nimiž se budou potýkat ještě naši potomci.

Společným jmenovatelem těchto nepromyšlených postupů a zásahů je absence smysluplného strategického plánu vydiskutovaného s opozicí i odborníky.

Teorie řízení říká, že základem úspěšného řízení jakéhokoliv projektu nebo řešení problému (koronavirus a jeho důsledky takovým komplexním problémem nesporně jsou) jsou tři hlavní piliře: definování cíle (čeho chceme dosáhnout), prostředků (jak toho chceme dosáhnout) a zdrojů (co k tomu budeme potřebovat).

Cílem boje s koronavirem je nepochybně návrat do normálního stavu před vypuknutím pandemie (jakkoliv je zřejmé, že virus tady s námi bude pravděpodobně ještě dlouho) a stabilizace segmentu zdravotnictví na úrovni umožňující dlouhodobé zajištění péče o covidové pacienty při souběžném zachování standardní péče o běžné pacienty s akutními i chronickými problémy.

Klíčovým prostředkem, jak zvládnout tuto bezprecedentní krizi, je spolehlivé a bezpečné očkování. Ministerstvo zdravotnictví (MZCR), potažmo celá vláda však očividně zaměňují prostředek - tedy způsob, jakým chceme dosáhnout vyřešení problému nazvaného koronavirus – s cílem, tedy návratem do stavu před vypuknutím pandemie.

Dalším prostředkem, který by mohl přispět k dosažení deklarovaného cíle je tzv. buněčná imunita získaná po prodělání nemoci covid.
Jakkoliv je tato varianta imunizace dosud přinejmenším ignorována, přinejhorším zastánci a propagátory očkování výslovně přímo dehonestována, výsledky dosud provedených výzkumů a studií v zahraničí (např. zde, zde) i u nás (FNUSA v Brně) prokazují, že u osob, které nemoc prodělaly, došlo k vytvoření specifických buněk, tzv. T-lymfocytů, které brání opakovanému infikování koronavirem po řadu měsíců, ne-li let.

Například výsledky studie provedené v La Jolla Institute of Immunology v USA prokázaly, že u osob infikovaných koronavirem se následně vyvinula buněčná imunita trvající 8 měsíců a více (zde).

Dle vyjádření doc. Koutné z FNUSA (zde), vedoucí klinické studie zaměřené právě na buněčnou imunitu proti covidu, osoby, které nemoc prodělaly, získávají imunitu proti covidu „….minimálně na rok, snad i rok a půl a možná i déle. Ti, kteří vědí, že nemoc prodělali, očkování aktuálně nepotřebují. A jak jsme řekli, dokonce i ti, kteří ji prodělali mírně, nebo dokonce bezpříznakově.“

Jistě by bylo žádoucí výše uvedená zjištění podpořit dalším výzkumem včetně testování na buněčnou imunitu. Provádění takových testů lze dle vyjádření doc. Koutné po odpovídajícím zaškolení odborného personálu spustit poměrně rychle. Bývalý ministr zdravotnictví Prymula, kterému výsledky provedené studie osobně představila, však neprojevil o tuto možnost zájem. Proč?

Vezmeme-li v úvahu výsledky dosud provedených výzkumů v oblasti buněčné imunity v souvislosti s koronavirem, pak by se celková imunita populace nepochybně skládala z imunity získané očkováním a imunity buněčné, získané proděláním nemoci.

Na druhé straně, v případě očkování spolehlivě víme pouze to, že u vakcíny BionTech/Pfeizer byla prokázána imunita proti koronaviru zatím pouze krátkodobě do 2 měsíců po naočkování (zde a zde ). Dlouhodobé účinky a bezpečnost, jakož i ověření, zda vakcína zabraňuje přenosu infekce z očkovaného na další osoby či jak bude vakcína působit na osoby se závažnými diagnostikovanými problémy (poruchy imunity apod.), budou dále předmětem dalších klinických testů, které potrvají ještě dva roky.

Zároveň společnost BionTech ve své čtvrtletní zprávě pro investory (str. 70-74) velmi podrobně poukazuje na možná rizika (zde), která se mohou projevit právě až v průběhu jejího dalšího testování. Jistě to neznamená, že všechna se beze zbytku naplní. Minimálně to ale dokládá, že výrobce si je velmi dobře vědom zrychleného procesu vývoje a zejména testování, které zatím neumožnilo důkladně ověřit zejména dlouhodobé účinky vakcíny.

Je tedy na místě otázka, proč jsou prokazatelné vědecké výsledky o výzkumu buněčné imunity ve vazbě na prodělanou nemoc covid ze strany MZCR a skalních zastánců očkování z řad vědeckých a lékařských expertů ignorovány a teorie přirozené buněčné imunity napadána jako neakceptovatelné hazardování s lidskými životy. Za situace, kdy drtivá většina pozitivně testovaných má pouze mírné či dokonce žádné příznaky nemoci, lze neřízené imunizaci společnosti a z toho vyplývajícími negativními důsledky na zátěž zdravotnického systému předejít rychlým naočkováním nejrizikovějších skupin, případně ostatních, kteří o to projeví zájem, a zbývající nechat projít přirozenou imunizací, což by ostatně přispělo i k výraznému zklidnění vášní ze strany odpůrců očkování či těch dosud vyčkávajících.

Proč nemá MZCR zájem o testování buněčné imunity osob, které již nemoc prokazatelně prodělaly což by poskytlo validní data pro hodnocení významu, jakož i intenzity plošného rozšiřování buněčné imunity v populaci?

Proč se proti tomu prosazuje masivně propagovaný názor, že jedině očkování vakcínou celý problém spolehlivě vyřeší, ačkoliv vůbec není jisté, jaká bude její efektivnost a bezpečnost z dlouhodobého hlediska (podobně tomu bude jistě i u ostatních vakcín postupně schvalovaných pro použití v členských státech EU)?

Proti myšlence přirozené imunizace vznikla mezinárodní iniciativa s názvem „Memorandum Johna Snowa“, kterou podepsalo na 6900 expertů z lékařských i nelékařských oborů a která považuje přirozenou postupnou imunizaci populace za „….chybnou a nebezpečnou strategii bez opory ve vědeckých poznatcích“.
V
irus to však očividně nezajímá, dále si dělá, co chce, a postupně se šíří napříč kontinenty, Českou republiku nevyjímaje. Aktuální čísla dokonce přiměla jednoho ze signatářů Memoranda a zároveň propagátorů očkování, biochemika doc. Konvalinku, k prohlášení, že v současnosti u nás prošlo infekcí již asi 2,5 mil. lidí a na konci ledna to bude velká část populace. Jak vidno, postupná imunizace tedy pokračuje bez ohledu na proklamované záměry ministerstva, vlády či zastánců očkování.

Kruh se tedy uzavírá otázkou, proč vláda dosud nepředstavila žádný racionální a smysluplný plán postavený na zmíněných třech základních pilířích a jaký je vlastně cíl vládního snažení. Je to návrat do normálu, nebo nutnost naočkovat co největší podíl populace, což ovšem nemůže být cílem, ale pouhým prostředkem jeho dosažení?

MZCR a celá vláda by měly jednoznačně a jasně deklarovat, že cílem a smyslem jejich snažení v boji s koronavirem (při pokračující absenci jakéhokoliv smysluplného vládního plánu) není proočkovanost 70 % populace, ale návrat do normálu před vypuknutím pandemie.

Tohoto cíle lze velmi pravděpodobně dosáhnout i kombinací očkování bezpečnými, účinnými a ověřenými vakcínami a postupující přirozenou imunizací populace.

Jinak to celé totiž nedává smysl.