Začal běh k úspěchu, nebo k zatracení
V neděli to budou tři týdny, kdy začalo plošné očkování v České republice. Na webové stránce ministerstva zdravotnictví mzcr.cz mají pro covid-19 celý jeden zvláštní oddíl s mnoha pododdíly. Dozvíte se tam, kolik bylo testů PCR a antigenních, kolik lidí je ve špitále a kolik vyléčeno, kolik případů je aktivních a kolik zemřelo – co tyto řádky píšu, blížíme se metě 14 tisícům. Kde ale je zmínka o očkování? Kde zaznamenali, kolik dávek přišlo do ČR a kolik se podařilo aplikovat? Koordinátor očkování Zdeněk Blahuta sdělil v pondělí Českému rozhlasu: „Já se nemám vyjadřovat. Omlouvám se.“
Stačilo, aby byl k vyjadřování někdo delegován, třeba někdo, kdo není obtížen úlohou koordinovat. Nestalo se tak.
Řeč čísel
Na zmíněné webové stránce přece jen něco nalezneme. Je zde k disposici Strategie očkování. Není nejnovější, datum má 22. prosince. Obsahuje mnoho informací typu, že hlavním cílem očkování je ochrana obyvatel, nicméně jsou zde také čísla. Takže pro leden je očekávané množství dávek 357 875, počet očkovaných osob by měl dosáhnout 178 937. Informace ze středy se zmiňují o 75 tisících, tedy počet z necelé poloviny ledna. To by bylo dobré. Od dubna se čekají dodávky a vakcinace v řádu milionů, milionu osob se týká prognóza ještě na červenec; na srpen a na září se počítá s množstvím ne mnoho pod milion. Dohromady to vychází do podzimu na šest a půl milionu osob, tedy oněch zhruba 65 procent obyvatelstva. V očkování by se podle této tabulky mělo pokračovat až do června roku 2022 a celkový počet očkovaných by měl dosáhnout sedmi milionů.
Čísla naznačují ohromující rozměr operace. Za každou jednotkou musíme vidět jednoho člověka s jeho nadějemi a obavami, s jeho vztahy k jiným lidem, jeho situaci v profesním životě. Ta čísla přestanou být abstraktem a stanou se realitou, pokud se opravdu sedm milionů lidí dostaví na očkovací místo a pokud budou ta očkovací místa a pokud budou mít čím očkovat.
Potěšující je zjištění, že se skutečně očkuje a že meta 180 tisíc do konce ledna není nedosažitelná. Svět by se nezbořil, ani kdyby jí dosaženo nebylo. Nelze si představit, že takto rozsáhlá – a nikdy před tím v takovém rozsahu v tak krátkém čase nevyzkoušená – operace bude hned od svého zahájení skvěle klapat. Až bude po všem, nastane čas na hodnocení a na kritiku. Ne snad, že by kritiky bylo málo už teď. Do očí bije rozdíl mezi připraveností Německa a situací v Česku. Kupodivu ale rozdíl ve výsledku v Německu a Česku není zas tak ohromující. Všechny členské státy Evropské unie, některý víc, některý méně, jsou daleko za Velkou Británií a zejména za Izraelem, který si vakcinaci vzal za věc své národní prestiže. Informace, které z Izraele chodí, ukazují, že za úspěchem stojí výkon státu a důvěra obyvatel.
Věc důvěry
Aktuální průběh koronavirové krize u nás je poznamenán nedostatkem autority, zmatkem a nedostatkem informací. Aby se opravdu sedm milionů občanů republiky nechalo očkovat, musí především chtít. Očkování je nepovinné a nikdo rozumně neuvažuje o tom, že by to mělo být jinak. Hodně se mluví o propagaci. První krok poznamenaný symbolem stříkačky trčící jako vražedná dýka třímaná rukou v zelené rukavici byl otřesný. Jak čas plyne, zatím se neobjevilo nejen něco lepšího: neobjevilo se vůbec nic.
Obavy jsou pochopitelné. I kdyby za novou propagační kampaní stál génius, musí počítat se sršním útokem ze všech stran. Zatím tedy nejlepší propagaci projektu dělá jihočeský hejtman Martin Kuba. Srozumitelně a přesvědčivě vysvětluje smysl očkování a hlavně nabízí projekt vysokokapacitních očkovacích center. To je zjevně ta nejlepší přesvědčovací kampaň. Naopak pokusy vyvracet fámy a hoaxy mají slabou naději na úspěch: ony obavy jsou spíše povahou emotivní a rozumové argumenty tady mnoho nezmohou.
Ale ani Martin Kuba, ani kdokoli jiný nebo kterákoli jiná instituce si potlesk nevyslouží, pokud zůstane u slov. Jsme totiž v ojedinělé situaci.
V chodu státu se zřídka kdy stává, že je výkon jasně a bezprostředně měřitelný. Můžeme se bavit do nekonečna o tom, zdali vakcína chrání jen očkovaného, anebo zda zamezí šíření, a zmírní tedy i přenos nemoci. To všechno jsou jen řeči. Na stole jsou ale čísla. Víme, kolik je obyvatel, jaké jsou plány na vakcinaci. Bude koncem ledna očkováno 180 tisíc lidí? Když ne, dožene se to v únoru na půl milionu? Možná se to nestihne. Pak se ale lidé budou ptát po příčině. Přišlo do konce února milion dávek, nebo nepřišlo? Zatím je moc brzo na soudy. To ovšem nebrání některým lidem soudy dělat už teď. Německý Focus hovoří o debaklu Evropské unie pod vedením Ursuly von der Leyenové. Ano, měřitelnost výkonu se netýká jen národních vlád, ale i celého společenství. Jako idea vypadal nápad nákupu vakcín hromadně pro celou sedmadvacítku rozumně a pokud by se podařil, byl by to velký argument pro podporu integrační myšlenky. Běda Unii, jestli budou v létě členské státy škemrat u výrobců a nakupovat za přemrštěné ceny pro své lidi vakcínu na vlastní pěst. A běda té vládě, která to neudělá, když to budou dělat ti ostatní.
Závody k úspěchu začaly, do cíle daleko. Soudy jsou předčasné. Nicméně je nejvyšší čas na konstatování, že informační mlha ničemu dobrému nepomůže a že velebné mlčení pana Blahuty ničemu dobrému nepomáhá.
LN, 14.1.2021