Názor, že když jde o život, tak přestává všechna legrace, rezonuje v duši každého západního člověka. V Indii smrt nikoho moc nezajímá, protože jde jen o jedno z mnoha stádií různých převtělení, ale západního skeptika s velkou pravděpodobností nic lepšího než neomezená konzumace zde na Zemi už nečeká, a tak se tady drží zuby nehty. Jak říká lidová moudrost: „Když nejde o život, jde o hovno.“ A tady jde o život! Sice jen o život každého dvoustého člověka, který je starý, tlustý a taky má rakovinu, ale přece jen je to život – jiný asi už ten starý tlustý a nemocný člověk nedostane, a tak se za něj všichni bojíme; přece jen mnoho z nás je taky trochu tlustých nebo starých anebo nemocných a riskovat 0,5 % se nám nechce. Zaslepeni strachem o svůj život, hypochondři hledají viníky mezi laiky, experty i politiky.
Taky občas v televizi ukazují, jak umře někdo mladý nebo hubený (i když nemocný). Jeden nikdy neví. Ale každý chápe, že virus vyhladit nelze, na rozdíl od viru neštovic, který se projevuje nápadnou vyrážkou, jelikož covid-19 se neprojevuje u 80 % nakažených vůbec ničím. Proto se hledají náhradní způsoby, jak proti viru bojovat nebo alespoň protestovat. Ve středověku se morové rány řešily pogromem proti židovským spoluobčanům, protože se zdálo, že by mohli otravovat studny. Tímto směrem jde odbornice na Blízký východ, paní Zbavitelová, která v pondělí (12. října) na Neviditelném psu konstatovala, že zvýšení počtu nakažených v Izraeli je způsobeno „zatvrzelými ultraortodoxními židy“. Jiným směrem jde odborník na střední Evropu pan Neff, který ve stejném čísle obviňuje z růstu počtu nakažených v Česku politiky, kteří stojí v čele státu. Oba zároveň útočí na skeptiky, kteří vážnost epidemie bagatelizují.
Doufám, že oba moji kolegové z Neviditelného psa vezmou moje poznámky s humorem, s jakým já beru jejich boj proti viru. Oba autoři se domnívají, že úplné zastavení života a zákaz vycházení na neurčito by virus zlikvidovalo; ale tak se nebojovalo ani proti opravdu smrtelným virům jako byly neštovice nebo dnes ebola. Na 200 státech světa je vidět, že virus se šíří nezávisle na tom, jaká opatření se činí. Ale i kdyby se v malém státě vychytali všichni nakažení, musel by se pak onen stát uzavřít před světem a čekat, až se virus vychytá i ve všech ostatních státech světa. Je třeba se odpoutat od zcela neodůvodněného strachu, vždyť i ve státech s velkou úmrtností (600 na milion, tj. 0,06 % lidí) umírají především lidé, kteří se přiblížili konci z jiných důvodů. Každý rok zemře 1 % lidí – s koronou to dosud bylo 0,06 %. A nikdo není proti tomu, aby se ohrožení a jejich okolí chránili rouškou.
Ať již se budeme bát nebo ne, počet všech nakažených neúprosně roste podle esovité křivky, od nuly nakažených po maximum rovnající se zhruba 80 % lidí. Zastavením života se šíření může zpomalit a po uvolnění pokračuje. Bez jakýchkoli opatření (kromě masek u ohrožených) by se nemoc takto přehnala maximálně po půl roce, s opatřeními to může trvat několik let. Počet mrtvých souvisí více s ochranou ohrožených než s délkou celé epidemie. Čím méně opatření, tím méně bude ekonomických a společenských škod. Chápu, že varování před covidem jsou myšlena upřímně; nechci útočit, jen chci zdůraznit, že zastánci zastavení života v západních zemích (Čína se nezastavuje) nemají žádné jasné argumenty a ani žádný plán; ve všech státech jsou prymulové, kteří získali posty a důležitost, a tak zastavují život, aniž by se namáhali seznámit veřejnost, proč to dělají a na jak dlouho.
Nemocnice nejsou přeplněné ani v Izraeli a ani v Česku, a ani by nemělo smysl je nemocnými plnit, protože nemocní si mohou měřit teplotu doma. Otevření podniků a škol by staré a nemocné neohrozilo, protože je nikdo nebude nutit, aby servírovali v hospodě pivo nebo učili malé děti. Proto si myslím, že by lékaři vyjadřující výše uvedený názor neměli býti cenzurováni, ale naopak jen oni by měli být puštěni do televize, aby uklidnili náš přirozený sklon k hypochondrii a strach o život; měli by nám podle svých zkušeností vysvětlovat, že nehody a mnohé neduhy (včetně obezity) nás ohrožují více než korona. Mělo by se jasně říci, že je-li někdo za virus vinen, nejsou to výjimečně západní politikové všech možných politických zaměření, a že chce-li někdo mermomocí viníky najít, tak je musí hledat v Číně.