Pod názvem „Koronavirus - falešný poplach“ právě vyšla kniha Petra Holuba, jednoho z nejserióznějších českých novinářů a komentátorů, který přepečlivě sleduje vývoj pandemie korunního viru po celém světě. Knihu ještě nemám, ale mohu vřele doporučit, protože už léta sleduji autorovu vynikající publicistiku. Je tragické, že od počátku v diskusích o nákaze zveličované drakonickými restrikcemi vlád, s výjimkou Švédů a Islanďanů, převládá panika, hysterie a jednostrannost. Lví podíl na tom mají média vydatně podporující dlouhodobou karanténu, která zřejmě nadělala větší škody, než kdyby se po pár týdnech zrušila.

A novináři dodnes popřávají sluchu absurdním výrokům různých epidemiologů nebo parazitologů, jako je Jaroslav Flégr. To je bludař opravdu těžké ráže, tvrdí například, „že se virus přizpůsobuje nejhojnějšímu hostiteli. Takže se může klidně stát, že si mladí vypěstují varianty viru, které budou přímo adaptované na ně.“ Otázka ovšem je, jestli jim budou škodit, v těle máme miliony různých virů. S takovým sci-fi názorem se na světě nesetkáte, naopak epidemiologové celého světa říkají, že je zdravá mládež imunní, a všechny statistiky to potvrzují. V Británii, kde v součinnosti s těžkými chorobami „usmrtila“ korona v poměru na obyvatele jeden z nejvyšších počtů lidí (více než půl promile na milion), byko z nich 89,4 procenta starších 65 let a ti mladší, co podlehli, také většinou zdraví nebyli. Samozřejmě, že se může stát ledacos, vir je nový a všechno o něm ještě neznáme, proč ale dopřáváme sluchu bezpředmětným apokalyptickým prognózám? Od samého počátku víme, že se šíří rychle a nijak strašlivě ve srovnání s běžnou chřipkou nezabíjí. Vždyť obyčejná chřipajzna nakazí u nás milion lidí a zahubí každou zimu okolo 2 000 nemocných, čili čtyřikrát tolik než korona do dnešního dne.

Smutné je, že se drastického přehánění dopouštějí i oficiální činitelé jako zmocněnec vlády, nyní již ministr, Roman Prymula, který na jaře rozumně zmínil „stádní imunitu“, jakou se dnes pyšní Švédsko, ale pod tlakem alarmistů ihned ustoupil a dnes předpovídá osm tisíc nakažených denně. Proč ale zároveň neřekne nic o zásadním rozdílu mezi pozitivně testovanými (může jich být třeba milion a mnozí bez příznaků) a těžce nemocnými? Proč nezmíní radikální zvýšení počtu testovaných, jež zvýšilo ta děsivá čísla, nemluvě o tom, že navýšení znamená zlomek hospitalizovaných a počtu úmrtí?

Překvapivou věc zjistil profesor Carl Heneghan s týmem z oxfordského střediska důkazného lékařství (Centre for Evidence-Based Medicine) při analýze dat z 25 studií. Objevil, že genetické testy PCR objevují úlomky RNA virů i u vyléčených pacientů, a na vlnách BBC oznámil, že jsou lidé nakažliví jen týden.

Naštěstí i u nás se najde pár rozumných. Ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík uvedl příklad ze Španělska, které „duplo na brzdu a testuje pouze osoby s klinickými příznaky“… „Budeme-li masivně testovat a izolovat všechny kontakty nosiče viru, můžeme zavřít celou ekonomiku.“ … „Zavíračů, říká, je mezi odbornou komunitou jen asi třetina, většinou epidemiologové, hygienici, kdežto téměř všichni doktoři považují rozruch okolo covidu za hysterii.“ (Echo, 17.9.)

Statistika nakažených, úmrtí a smrtnosti v evropských státech je s výjimkou Švédska, kde se už tři měsíce neděje vůbec nic, téměř jednotná, pozitivně testovaných přibývá někde hodně, jinde méně, ve Francii dokonce desetitisíce denně a graf možná zdánlivě při masivním testování vykazuje druhou vlnu, avšak hospitalizovaných a zemřelých je všude zanedbatelné množství. Možná se to v sychravém podzimu zhorší, ale o to víc je čas skončit s restrikcemi a zvýšit imunitu populace před zimou. A lidská společnost také potřebuje návrat do normálního života, jinak se zblázní.