Obávám se, že očkovací propaganda co nevidět docílí toho, co se podařilo uřvaným bojovníkům za homosexuální rovnost – i lidé, kterým bylo jedno, jak se kdo ohledně dobrovolného očkování rozhodne, zda ho podstoupí, či nikoliv, se stanou vakcinofoby.
V pondělí 12. 7. 2021 publikoval server Seznam Zprávy další z mnoha článků (zde), který se navenek snaží tvářit objektivně, ale je jen pustou propagandou. Jakkoli zřejmě Seznam zprávy plní zpravodajskou povinnost, většina citací jasně vyznívá tak, že pokud někdo onemocněl (ponechávám stranou dlouhodobě opakující se zkratku – pozitivně testovaný = nemocný; což ovšem rozhodně neplatí vždy), tak to bylo hlavně kvůli tomu, že se nenechal očkovat.
Podstatou článku je, že hygienici evidují za poslední měsíc více než 200 lidí, kteří onemocněli covidem, i když byli očkováni. To je jistě alarmující zpráva, která by mohla zasadit oficiální propagandou prosazované vakcinaci bolestnou ránu. Cože? 200 lidí „to“ dostalo navzdory očkování? Tak jaký má potom smysl, že očkovaní mohou snáze cestovat a žít, protože nemusí na testy? Proto bylo nutné za pomocí statistických údajů rychle najít podpůrnou argumentaci a manipulovat.
Hned v úvodních pasážích článku se může čtenář dozvědět toto: Na datech, které Seznam Zprávy získaly od deseti hygienických stanic v Česku, lze ukázat ještě jeden „detail“. Naprostá většina těch, kteří onemocněli s covidem-19, nebyla očkována vůbec. Příkladem je třeba Ústecký kraj. Tady od 7. června do 7. července registrovali 158 lidí s covidem-19. Z toho pouze tři – jak uvedla ředitelka ústecké hygienické stanice Lenka Šimůnková – byli očkováni. Všichni však dostali pouze první dávku vakcíny Pfizer/BioNTech.
Především doporučuji věnovat pozornost slovnímu spojení „onemocněli s covidem“. Neonemocněli tedy covidem nebo na covid, ale s covidem. To může znamenat jediné – není jisté, že covid je primární diagnózou, nicméně do covid-statistik se jako primární zjevně promítá. Aby však bylo možno z dat, která hygienické stanice předložily, dělat závěry, které činí Seznam Zprávy, bylo by nutné znát ještě další soubory dat.
Tedy konkrétně v případě zmíněného Ústeckého kraje například:
1. Kolik bylo provedeno testů, z nichž se za období od 7. června do 7. července rekrutovalo oněch 158 pozitivně testovaných?
2. Kolik z takto pozitivně testovaných osob vykazovalo covid premiérově a u kolika se jednalo o opakované nakažení?
3. Jaký byl (je) průběh onemocnění pozitivně testovaných, kteří již byli očkováni? (Dá se totiž předpokládat, že se u nich nemoc nějak sympromaticky projevila, pokud byli testováni, protože jinak by nejspíš testováni nebyli.)
4. U kolika z takto pozitivně testovaných, kteří nebyli očkováni (v rozdělení na ty, kteří již covid jednou prodělali, a na ty, kteří onemocněli poprvé), se objevily nějaké symptomy a případně jaké, zejména pokud jde o těžké průběhy s nutností hospitalizace?
Až s údaji získanými na základě shora položených dotazů (pokud samozřejmě budou odpovědi v duchu celkového vyznění „zpravodajství“ Seznam Zprávy) lze burcovat neočkované k očkování a podpořit očkované v jejich závěru, jak správné rozhodnutí svojí vakcinací učinili.
No, a pokud jde o provakcinační propagandu obecně, pak by jistě nebylo od věci, kdyby se některý z mediálních expertů – stoupenců bezhlavé vakcinace, spíše však z mediálně aktivních laboratorních specialistů (terminus technicus odcizený doc. Balíkovi – zde).
1. Pokud je očkování pro boj s covidem tak zásadní, že k němu neexistuje alternativa (kromě prodělání nemoci s nejasnými průběhem i výsledkem zejména u starších a predisponovaných osob), proč není očkování povinné, ale proč mediální experti zvažují nebo dokonce prezentují „psí kusy“, aby si dobrovolné očkování vynutili (např. zde nebo zde)
Zjevně neexistuje mezi odborníky úplná shoda na tom, zda prodělání nemoci poskytuje silnější nebo stejnou imunitu (zde) než očkování (zde). I když je princip, na němž je založeno fungování jednotlivých typů vakcín, odlišný (využití inaktivovaných nebo oslabení živých virů nebo využití jiného typu viru nebo fragmenty virových částic), cíl je u všech vakcín stejný – vybudit imunitní reakci organismu očkované osoby (zde). Je však s podivem – jak ve svých materiálech konstatuje Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí i další instituce –, že podobně jako u jiných infekčních nemocí experti neznají přesnou hladinu protilátek, která může člověka spolehlivě ochránit (zde).
2. Jak je tedy možné, že se oficiálně připouští, že se očkovaní nemusí podrobovat testům, když není známo, jakou hladinu protilátek si očkováním vytvořili a zda je tato hladina dostatečná pro ochranu?
Imunitní reakce je v případě nemoci zřejmě závislá na intenzitě průběhu nemoci, stavu organismu a dalších faktorech a oproti očkování je nejspíš více individuální. Existuje však shoda na tom, že očkování neposkytuje imunitu trvalou, délka jejího trvání však s jistotou zatím stanovena není (zde).
3. Proč tedy jsou tedy ti, kteří nemoc prodělali, zbaveni povinnosti testování jen na omezený časový úsek 180 dnů od prvního pozitivního testu (i když ani u nich není jistota, že si protilátky vytvořili), ale očkované zbavuje povinnosti testování prozatím trvale? Zejména když je zřejmé, že i očkovaní mohou nemoc šířit, byť je u nich pravděpodobnost přenosu zásadně snížena (zde), ale není vyloučena.
Jsme pod lavinou zpráv o nových mutacích covid-19 a jejich zvýšené agresivitě a nebezpečnosti.
4. Zkoumal někdo, nakolik jde skutečně o zvýšenou agresivitu (efektivitu) mutací viru SARS-CoV-2 a nakolik jde o sníženou odolnost lidí, jejichž imunita je oslabena (není přirozeně posilována) více než ročním omezením vzájemných kontaktů, více než roční vynucenou výraznou změnou životního stylu a více než ročním nošením roušek a respirátorů? Násobná nakažlivost delta mutace se ale ve statistikách neprojevuje násobnou úmrtností. Lze tedy skutečně zvýšenou nakažlivost projevující se, jak se jeví, mírnějším průběhem považovat za synonyma agresivity a nebezpečnosti?
Jsme pod lavinou katastrofických zpráv. „Zatímco v roce 2019 měl před sebou průměrný sedmdesátník pohledem do statistik úmrtnosti ještě třináct let života, letos to vinou koronavirové epidemie bylo už jen něco přes jedenáct a půl roku,“ konstatuje Radek Dragoun z Aktuálně.cz (zde). Vnímáte ten akcent? Krásných 83 let se smrsklo JEN na zanedbatelných 81,5 roku. „Jsou pacienti, kteří měsíce po překonání covidu-19 mají ujít 300 metrů a trvá jim to půl hodiny.“ (zde) Bombastický titulek, ale o tom, kolik má pacientů, kterým trvá ujít 300 metrů stejně dlouho jako před covidem-19, se už od pana primáře nedozvíme.
5. Proč tedy není ono vzývané nezastupitelné očkování jako jediná cesta z covidové pasti, kterou „hlupáci, ignoranti a nezodpovědní“ (jak sortuje prof. Konvalinka) nevidí, povinné?
6. Umí někdo rozlišit zemřelé s covidem-19 od zemřelých s protiepidemickými opatřeními? Úmrtí steskem u starých, od rodin odloučených lidí, úmrtí v důsledku psychických stavů zoufalých podnikatelů, úmrtí v důsledku omezené preventivní lékařské péče…? Co ve statistikách dostane přednost, dojde-li ke kombinaci obou těchto faktorů?
Zkrátka manipulace, kam se podíváš. I Seznam Zprávy si zavádějícím způsobem ze souhrnného boxu, v němž uvádí statistiky všech jedenácti hygienických stanic, vybral do těla svého článku jako příklad právě Ústecký kraj, jehož statistiky jsou vakcinačně nejpříznivější (s podílem očkovaných osob na celkem „nemocných“ ve výši 1,9 procenta), a stranou pozornosti ponechal třeba Středočeský kraj (11,8 procenta očkovaných mezi „nemocnými“ už přece jen může očkovacím sebevědomím trochu zatřást). Může se pak někdo divit, že u významné části obyvatelstva (v průměru 26 procent, ale v některých věkových kategoriích i přes 30 procent – zde) existuje ve vztahu k očkování skepse?
Úterní (13. 7. 2021) aktualizace: A pořád dokola – J. Stránský, editor Seznam Zprávy (zde), se opírá mimo jiné o již odkazovaného prof. Konvalinku, jehož cituje: „Jestli kvůli lidem, kteří se vědomě a svobodně rozhodli, že se nenechají naočkovat, celou zemi zastavíme, protože se nám budou plnit nemocnice a budou umírat lidé (rozuměj – protože všichni neočkovaní těžce onemocní a znovu zahltí zdravotnický systém, neboť kromě očkovaných nikdo proti covidu chráněn není – pozn. aut.). Lékaři musí poskytovat péči hlupákům, ignorantům i lidem, kteří jsou nezodpovědní. Otázkou je, jestli to máme my ostatní platit. (protože neočkovaní nic neplatí a platíme jen my, ostatní očkovaní – pozn. aut.).“
V návaznosti na to pak J. Stránský demonstruje svoje (ne)logické uvažování: „Nakonec asi nezbývá, než rezignovaně konstatovat, že odmítači očkování Česku se zvládnutím covidové katastrofy pomoci zkrátka nechtějí. Naopak. Úsilí většiny národa sabotují.“ To jako vážně? Lidé se nenechávají očkovat, protože mají zájem na tom, aby „covidová katastrofa“ trvala? Lze předložit silnější důkaz ideologické zaslepenosti? K tomu už fakt není co dodat…