Třináct měsíců uplynulo od doby, kdy epidemie viru čínského původu byla prohlášena pandemií.

A tak občan, pokud jej nakažení virem nepostihlo, sleduje pozorně to, jak boj s neviditelným nepřítelem probíhá, jak se obrana proti pandemii v různých zemích daří, nebo nedaří. A jak reagují a jednají občané ctihodní stejně jako rebelové.

A co tedy vidí a shledávají občané států s různou postižeností pandemií? Měl-li bych se odvážit odhadu, řekl bych, že marnost nad marnost, vyhlížet světýlko v tunelu pesimistických prognóz. Naděje vložena je do očkování, ba proočkování obyvatel vakcínami vyráběnými v milionech v několika jejich výroby schopných zemích. Což tedy je reakce logická, ba nezbytná. To je důležitý dodatek k oněm dnes dokonale známým opatřením.....lockdownům, tedy všeobecným umrtvením mnohých činností včetně školní docházky, zavírání restaurací, konec koncertům. Nedobře je i leteckým společnostem, majitelům zaoceánských velelodí křižujících už po mnoho let moře a oceány.

Krom toho i tam, kde občané plně respektují zákazy a regulace, k obětem stále dochází. Neblaze proslulý dr. Fauci dokonce se nechá slyšet, že třeba nosit dvojí masku, a to i po proočkování, chovat se jako v době plného rozpuku pandemie, tedy masky a dodržování vzdáleností. Jako bonus k tomu dodal, že tak je třeba si počínat další tři měsíce. To se samozřejmě může chápat jako dobrá rada odborníka, i když to poněkud zpochybňuje účinnost roušek, masek, ale i vakcín.

A dochází i k jevům, nad nimiž člověk žasne. Kupříkladu v televizi může sledovat tenis nebo hokej, zápolení hráčů bez diváků v obvykle tisícovém počtu, které na prázdných tribunách zastupují příbuzní a kamarádi hráčů a trenéři, kteří i v tom ohromném prostoru chrání se rouškou, zatímco borci je mít (samozřejmě snad) nemusí. A kdo zaplatí ty profesionály, když není diváků? Bude stát? Není mi snadné pochopit osoby, stejně muže jako ženy, procházející liduprázdnými ulicemi nebo náměstími, s maskou na tváři... jako bankovní lupiči.

Časté změny ve způsobu ochrany zpochybňují její platnost. A něco otázek k tomu, co děje se zde, v kanadské Britské Kolumbii, kde obyvatelstvo respektuje nařízení, i ta nejpřísnější, a počet obětí se, ač v mírném tempu, ale v posledních dnech ne tak mírném, zvyšuje. V této provincii od počátku pandemie dodnes (7.4.21) zemřelo 1,491 obyvatel, procento trpících virem, ale současně i běžnými nemocemi (infarkt, rakovina a jiné) se neuvádí. Provincie má 5,280,000 obyvatel, úmrtnost je tedy 0,00028 obětí na obyvatele. Od počátku pandemie dodnes došlo ke 3.4 úmrtím na obyvatele. Za posledních 69 dnů pak je to jen 1.66 za den. Přesto ale od 30.dubna vyhlášena opět nejpřísnější omezení. A přes to za úplně posledních 7 dní zvýšil se poměr na 4.66 obětí za den! Co s tím? Pravil Pythagoras: Číslo je podstatou všech věcí. Pomůže nám to?

V mnoha zemích bylo pozastaveno očkování některými druhy vakcín, v důsledku případů embolie u pacientů krátce po očkování. Ale v samé podstatě není zatím ochrany lepší. Otázkou je,kolik ještě nových variant si ten nebezpečný, neviditelný šotek vymyslí a nepovede-li to k donekonečna opakovanému očkování.

A dle posledních informací prodlužuje se čas mezi první a druhou dávkou, a to až na dva, ba i čtyři měsíce ... důvodem větší množství vakcín uvolněných pro první dávku. Přitom ani toto není jednotné, liší se podle výrobce vakcíny.

Před rokem bylo vítáno léto s poznatkem, že viru se v teple dobře nedaří. Teď na začátku jara a v Brazílii se šíří další varianta viru původem z Afriky. A odborníci varují, že tato další, nová vlna, je nakažlivější a zdraví nebezpečnější. Na východě Kanady, Ontariu, Quebecu zavedeny opět nejpřísnější regulace. Už se nesmí téměř nic než dýchat přes roušku na otevřeném prostranství. To sotva může bagatelizovat názor, že po mnoha měsících vlastně o viru nevíme nic. Za zmínku stojí také proměnlivost věkových kategorií , jež onemocnění postihuje. Došlo dokonce i na mládež kolem 14 let, kdysi bez nebezpečí nákazy. Hovoří se opět o nemocničních kapacitách a téměř jistých dalších mutacích. Obávám se, že brzy může být nedostatek míst v psychiatrických léčebnách.

Dosud se má za bernou minci účinnost vakcín 90 plus procent a nepatrný počet reakcí na ně končí smrtí. Čas ale přináší stále nové, uklidňující i znepokojující poznatky.

Není, dle mého názoru pochyb o tom, že covid-19 a jeho varianty nejsou pro zdraví i život člověka jenom tématem pro ohnivé diskuse a argumentace. Ale nebezpečí hlavně dlouhodobých následků zákazů téměř všeho dění a občanských aktivit se podceňuje.

V roce 1969 a 1970 dal Husák možnost návratu těm emigrantům, kteří si tzv. upravili vztahy s vládou. Na čas to neblaze rozdělilo krajanskou obec na dva nestejně veliké tábory, narušilo se nejedno přátelství.

A jsme v marastu zpět. Co teď sdělím, není výsledek pozorování, ale osobní zkušenost. Moje žena má řadu přítelkyň pokročilého věku, s nimiž se pravidelně scházela. Na obědy, na kanastu. Všechny už jsou po očkování, jen moje žena ne a ani o tom neuvažuje. Teď jí bylo sděleno, že na příští sešlosti není vítána, pokud nebude také očkovaná! A to jsou, myslel jsem, většinou inteligentní dámy! A tak to bude pokračovat jako mor! Žádná z těchto osob se nezeptá.... proč tedy jsem se dala očkovat, když mne vakcína nezbavila strachu a nevyměnila jej za klid?

Kdo dnes může zodpovědně říct, co nám chystá ten nesmírně chytrý neviditelný šotek, který už přes rok dramatizuje životy demokratů stejně jako republikánů, sociálních demokratů, pirátů, členů křesťanské unie, AfD, komunistů, chudých, ba i bohatých, jen docela namátkou a na přeskáčku! A jak se zdá, nemíní opustit ani Evropu, Afriku či Ameriku. Co nám, kromě respektování prokazatelně moudrých opatření, zbývá? Trpělivost a naděje. Nebo je to příliš pesimistický názor?