Jak vím, pamatuje část čtenářů Neviditelného psa skvělý minulý režim (to odvážně žertuji). I já ten režim nosím krapítek v sobě a pamatuji tehdejší normy společenského chování a bylo mi už pětadvacet, když to ruplo, ale třeba ty nejzásadnější životní zkušenosti se ženskými mně teprve čekaly.

Tehdy. Navzdory tomu umím srovnat korektnost tehdejší a současnou, a to i ve vztahu k sexu. Na pracovištích se ani tenkrát oficiálně nepřipouštěly žádné skopičiny, ale na druhou stranu ano a třeba se často nebralo div ne za normu, že byla ředitelova sekretářka jeho tajnou milenkou. Neprakta to „odvážně“ kreslil i do Dikobrazu a filmy těch časů sice nesměly odrazit celičkou pravdu, ale zrovna toto z nich do určité míry pochopíte. Jak to bylo sunuté. A mám na mysli dejme tomu film Křtiny (což napsal Jaroslav Dietl především pro Miloše Kopeckého) anebo známý cyklus čtyř televizních humoriád o Alfonsi Karáskovi (opět Mistr Kopecký) v lázních a jinde… Anebo pojem „socialistickej vrátnej“. Na toho zase měl patent Lubomír Lipský a stačí pár těch jeho „šarží“ nakoukat, abyste si udělali obrázek, jak to tenkrát SKUTEČNĚ chodilo, a to nejenom na branách znárodněných fabrik. Ale ano, uznávám, Jáchyme, hoď ho do stroje je komedie a nadsázka a napsali ji Svěrák a Smoljak, nicméně scény s Lipským na bráně prostě v mnohém kopírují dnes už neuvěřitelnou realitu. Montérovi Koudelkovi ujede auto do řeky… a z jiného filmu stejné dvojice Svěrák a Smoljak (z Marečka) je gag, kdy čte Hujer stranické zprávy v Rudém právu a kmitá vrátnicí v soustředění na ně tam i zpět. To už je ale vážně skopičina, takže se soustřeďme na milence a milenky, a kdo ví, ale i nich je možná rozdíl nejmarkantnější.

Z jedné strany se hrálo na absolutní cudnost a pornografie zůstávala oficiálně za Železnou oponou, z druhé strany všichni věděli, a to i Strana, že je realitu jiná. A právě proto, že se lidé často báli to přehánět s „protistátními frky“, uvolňovali se - o to víc - v oblasti milostných vztahů. Doma, ale občas i v práci, a vtip o milence svého kolegy jste se obvykle říct nebáli, zatímco „sek“ o Husákovi ano. A za ten by vás sekli spíš.

Nechci tvrdit, že jsem byl zbabělec a protistátní humory nesypal tenkrát z rukávu, vždyť jich mám ještě dnes dva plné sešity, ale nejprve jste sondovali a museli jste si dát pozor na ústa ohledně lidí, před kterými jste ústa pouštěli na špacír. A ta sexuální pletka vám, uznávám, také projít nemusela, ale kasání se vám prošlo takřka vždy. A jak jsem to zažil v letech osmdesátých, existovalo jakési vykolíkované teritorium, kde vám v podstatě dali pokoj. Dle kterého heslíčka? „Ať si občan v tomhle směru užije, i kdyby mlel ponejvíc pantem, a hlavně že nám to tím pantem politicky nerozvrací.“

V Klatovech mám vzdáleného příbuzného, asi tak o pět let mladšího, a tento Milda (nikoli Kopecký) ještě minulý režim také po dvacet let zažil, ale to ho nijak neomlouvá a nově… Nově měl smůlu. „Přeřadili mě,“ hlásil mi e-mailem.

„Z vrátnice Schizoformely? Proboha, proč?“

Pustil si pusu na špacír. A já: „A kam sis tu držku, ty vole, pustil? To neumíš bejt korektní?“ A myslel jsem, že se jedná o politiku, ale nebylo tomu tak a do toho podniku občas vstupuje takový kluk a snad ještě ani nebyl tehdy zletilý a ne že by tam chodil pořád, ale asi tak jednou za dva měsíce neměl zrovna školu, nýbrž prázdniny, i zašel za matkou. A protože je slušný, neprobíhá okolo vrátnice, ale slušně pozdraví a zřejmě se ptával: „Mohu za paní S.?“ A Milda vždy: „Běž! Proč se ptáš?“ A možná se na té vrátnici nudil a má smysl pro humor, takže byl zvyklý dáti k dobru pokaždé i průpovídku. Někdy asi skvělou a jindy si člověk, co přišel zvenčí, asi pomyslel: „Rádoby humor.“ To já nevím! Ale fungovalo to lidsky, dokud zase nepřišel ten mladík.

Tentokrát se podstavil jen někde venku pod oknem a Milda zrovna něco kontroloval a míjel ho tudíž a zeptal se: „Za kým jdeš? Za mami?“

„Jo. Je nahoře?“

„Já ti, člověče, ani nevím. Asi jo, ale… Človíčku, možná tam zrovna má milence.“ A Milda zapadl do kukaně, či co tam měl. A vyhodili ho. Nikdo mu ani neřekl proč, až se to božím přičiněním dověděl s odstupem mnoha měsíců anebo roku; to si už prý ani nepamatoval, jak se jmenovala S. Ale vyprávěl mi to a už dělá dávno vrátného jinde, ale bylo na něm pořád vidět, že mu to zpětně nejde do hlavy. „Absolutně mi nic nevysvětlili. Nic.“

„No, ale uznáváš, že si sám pamatuješ…“

„Ale jenom matně. Pustil jsem ten slogan okamžitě z hlavy. Nemyslel jsem tím nic. To byl fór pro fór. Aby řeč nestála. Já to řekl ironicky. A ten klučina to musel nahoře vyklopit máti, to není jinak možný, a ta si, jak to slyším, stěžovala řediteli a bohužel se V PŘEKLADU vždycky ztratí nuance a v dalším překladu i ty zbylé a ironie už nefunguje a volnomyšlenkářství vůbec. Takže mu řekla: „Milda dole říká, že mám na patře milence.“

„No, tak vidíš. A to, co jsi žbleptal, jest jednoznačně lež. A ještě nekorektní!“

„Za socialismu by mi to prošlo,“ mínil naivně a já mu striktně pověděl, že se plete a že by dojel také. Ale popravdě, váhám.