Velitel Vyvadil si velel sám – asi tak lze stručně shrnout bilanci protestů proti americkému konvoji.

Jiří Vyvadil si leda tak utržil ostudu s Facebookem, ojedinělý Adam Bartoš se ve snaze „zastavit hada“ nechal teatrálně zatknout, hloučky komunistů opět potvrdily, že na členy KSČM se dají vztáhnout Marxova slova o francouzských Bourbonech: nic nezapomněli a nic se nenaučili. Pro charakteristiku jejich aktuálního tažení proti americkým dragounům by Karel Marx mohl též pozměnit jiný svůj výrok, a sice do podoby: špatně jsi ryl, starý krtku.

Snad jen počasí hrálo Putinovi do karet. Nechci být paranoidní, ale ruské tajné služby patrně dokáží poručit větru dešti, alespoň ve střední Evropě. V Bezpečnostní informační službě tedy možná mají o námět víc na přemýšlení.

I tak ale odpůrci amerického konvoje utrpěli totální fiasko. Příznivci dragounů měli jasnou převahu, průzkum, realitou následně potvrzený, podle něhož osmdesáti procentům populace americká kolona nevadí, zasadil smrtící úder mýtu o rozdělené společnosti. Přitom dělostřeleckou přípravu zvládli odpůrci dobře. Američané ještě cvičili v Pobaltí, kdežto u nás se již šířily zprávy o chystaných protestech, o připravovaných záložních objízdných trasách, vynucených případnou blokádou silnic, o názorově rozpůlené společnosti.

A soudě dle reakcí amerických vojáků, velitelé je patrně připravovali na průjezd územím ovládaným Talibanem. Buchty, pivo, slivovice jakož i záplava amerických vlajek je pak tím spíš dováděly k nadšení. Na tom všem je dobře vidět síla psychologické války. Před příjezdem kolony v médiích panovala takřka atmosféra očekávání masami podpořeného proputinovského puče. Jenže i propagandistická lež má krátké nohy. Pokud mezi deklarovaným a reálným zeje příliš velká propast, propagandisté musí odtáhnout s ostudou.

Ale projevila se i jiná, zdaleka nejen psychologická zákonitost: akce vyvolává reakci. Přátelské projevy české veřejnosti vůči americkým vojákům možná zčásti způsobila přehnaná dělostřelecká příprava odpůrců.

Právě ona asi některé lidi motivovala k tomu, že třeba neváhali čekat na konvoj v horách u hraničního přechodu několik hodin i ve vyloženě psím počasí. Kdyby panoval klid, kdyby kolonu čtrnáct dní před příjezdem neohlašoval mediální humbuk, zájem lidí o ni by možná byl menší. Zážitky a zkušenosti se zapisují do paměti. Nejinak tomu bude s dragounskou jízdou. Pro posílení vědomí, že patříme k Západu, učinila víc, než si kdo dovedl představit. Samozřejmě, jen díky překvapivě pozitivní reakci lidí na ni.

Za detailnější rozbor by pak jistě stálo, jak a kde se zrodila hypotéza o rozdělené společnosti, které skoro všichni uvěřili ještě před tím, než se otestovala v praxi. Možná je to další námět i pro BIS, nesporně důležitější než ten výše zmíněný s počasím.

Foto: Jan Čech