Minulý týden se v Jeruzalémě konala mezinárodní konference o antisemitismu a lze předpokládat, že ji vláda zamýšlela jako odpověď na tsunami anti-sionistických demonstrací v západních městech, které vyvolal masakr 7. října 2023. Izraelský levicový deník Haarec okamžitě vyvolal kontroverzi a následně setkání přátel Izraele bojkotovalo několik významných židovských osobností včetně hlavního rabína Velké Británie. Ministerstvo pro diasporu totiž pozvalo s výjimkou německé AfD také představitele národně-konzervativních evropských stran (tzv. populistů) a to nemohla židovská levice v Izraeli a v Americe strávit. Většina sekulárních Židů má totiž zafixovanou představu, že je antisemitismus pravicový, a dokonce jim někdy ani nevadí veřejně vystupovat s bijci Izraele. Ve skutečnosti to už ale dávno neplatí. Národovci v Evropě, tak jako Marine-Le Penová, jež vyhodila ze strany vlastního otce zakladatele, se za přítomnost antisemitů káli a Izrael obdivují jako příkladný národní stát.

Ti, co konferenci bojkotovali kvůli údajným rasistům, dali defacto levicovým antisemitům za pravdu, že je Izrael rasistický. Možná pod vlivem komplexu z otrokářství vznikla v americkém akademickém prostředí univerzální teorie, že klíčem k pochopení světa je vrozený bělošský rasismus západní civilizace, jenž nutno porazit. A jeho posledním viditelným výhonkem po pádu jihoafrického apartheidu a evropských kolonií je židovský osadnický stát. Antisemitismus má od střetu judaismu s řeckým polyteismem ve 2. století (př. n. l.) dlouhé dějiny a vyznačují se vždy novým absurdním obviněním. Judaismus zakázal lidské oběti a požívat krev, proto Židy středověk obviňoval z potřeby krve a rituální vraždy dětí. Dietetické předpisy zakazují vepřové maso, proto na německé katedrále zobrazuje reliéf Židy, jak sají mléko „židovské prasnice“ (judensau). Reformátor Martin Luther a překladatel hebrejské Bible do němčiny zanevřel na Židy, když odmítli jeho verzi spásy, a obvinil je z vrozené „rasové zkaženosti“. Náboženství Tóry není založeno na národnosti ani etnicitě, přesto jsou Izraelci osočováni z rasismu. Jako každý národ i Židé tvoří názorovou pluralitu, ale budovatelům světové říše nacistům i komunistům v jejich vizi překáželi, považovali je buď za nenáviděné plutokraty nebo bolševiky. „Mamon je žárlivý Bůh Izraele“(Karl Marx). A tak jako Židé odmítli, byť jistě ne všichni, kompliment a spásu nových abrahámovských náboženství, odmítli i nová politická náboženství.

Když se po Hitlerovi rasismus stal zcela nepřijatelný a slušní lidé nemohou mít Židům za zlé jejich náboženství ani rasu, nezbývá než je nenávidět za to, že si pořídili stát - a troufají si ho bránit.

Konference nic podstatného nepřinesla. Měla se zabývat největší lží současnosti a připomenout světu, proč sionismus vznikl. Byl totiž prozíravý. Když ve 20 a 30. letech bylo Židům v Evropě zle, Amerika omezila imigraci a ostatní civilizované státy je odmítli přijímat. Mohli se alespoň někteří zachránit jen v Palestině.

„Antisionisté považují myšlenku sionismu za jednu z několika východisek. Byla však jedinou možností před totální záhubou, Izrael je pozůstatek zničené civilizace přežívající na jediném místě, kde to bylo možné“ (Haviv Rettig Gur). A platilo to i po holokaustu. Ti, co přežili, ještě dlouho živořili v utečeneckých táborech, když neměli kam jít, a bez nich by se Izrael stěží ubránil po vpádu arabských armád.

Pomluva Izraele jako osadnicko-koloniálního státu je dnes ta největší lež. Izrael založili uprchlíci pod ortelem smrti, přestože to mnozí nevěděli.