Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Mě jeden takový "přítel" označil na blogu iDnes za dementniho homosexuála a sdělil mi, že mi přeje v životě jen to nejhorší.

Tento "přítel" se jmenuje Tomáš Vodvářka. Publikuje na blogu iDnes i zde na Psu nenávistné texty, plné "pravdy a lásky", ale pro jistotu pod nimi zakazuje diskuzi.

Pane Šejno, třeba Vy jste v jedné "diskuzi" označil člověka s jiným názorem za debila s debilními názory. Já třeba některé Vaše názory a jejich odůvodnění považují také za debilní, ale pokud se k nim vyjadřuji, používám jiné výrazy.

holt, když mnozí mají za své vzory rejžu Hřebejka či Sommerovou, bývalého žurnalistu a ožralu Etzlera nebo datlového věnce Ludwiga, to se pak není čemu divit

Jo, to když presidentoval Zeman, to byl ten pravý vzor slušnosti! :-P

Bravo.

Dokud se do vztahů mezi lidmi nevrátí elementární slušnost, nevrátí se ani do politiky.

Velká část populace přejímá vzorce chování od svých vzorů, stavěných do popředí zejména těmi, kteří jsou u moci.

A odtud pramení i problémy v tomto směru. Mají snad být vzorem vulgární herci a takzvaní influenceři? Mají to být duševní mrzáci, kteří se často dostávají do politické reprezentace?

Neměli bychom hledat prapříčiny v nedostatečné rodinné výchově?

A proč je vlastně tak nedostatečná? Jsou příkladem zoufalé existence z řad pirátů, které se řízením osudu dostaly do sněmovny, nedostaly koryta a tak se chovají jako poštípané hejnem střečků?

Otazníků je příliš mnoho, odpovědí zoufale málo. Společnost zhrubla, jiný názor je trestán nenávistí a nevítězí se nad ním diskuzí, ale urážkami, dehonestací a všemi těmi způsoby lidského duševního mrzáctví.

Cesta návratu k morálce a dobrovolné, prosté mezilidské slušnosti nebude krátká, ani snadná. Mávnout nad tím rukou je naopak snadné.

Proto si vážím vašich názorů i vaší reakce, vyjádřené v tomto příspěvku...

Paní senátorko, díky za článek a Váš lidský přístup k tomu, co děláte.

"Co jsi to jenom za člověka?" jsou psychopati kteří si svoje mindráky léčí nikoli u doc. Chocholouška, ale nenávistnými komentáři na sítích. Anonymními, samosebou, osobně či pod svým jménem by si to netroufli. To je druhá stránka našeho systému, svobody slova a osobní svobody. Ale dokud i tito pošukové budou exhibovat tak to bude důkaz, že svoboda slova u nás je. Jsou země kde by se na veřejné síti nikdo neodvážil špitnout - tedy něco jiného než přináší dnešní Rudé právo. Zítra samosebou to bude opak, ale zítra, zítra..... J.L. end

Vážená paní Kovářová, se sprosťáky je to marný, marný, marný. Zdravím Vás m<Müller

Ale článek je to velmi dobrý...

Paní Kolářová, proto někteří lidé nechtějí aby bylo možné dohledat jejich jméno, bydliště atd. Protože, pokud by bylo možné zjistit co je kdo zač, tak by ubylo takových nenávistných reakcí. Rád čtu vaše komentáře a články, někdy mám samozřejmě trochu jiný názor, ale alespoň se zamyslím proč.

Vy jste dobrý. I za slušný opoziční názor byste měl před domem demonstraci třeba Pirátů.

Ideologickým nepřátelům a nositelům jiných než woke názorů je možné nadávat a vulgarity na jejich adresu jsou záslužným morálním činem. Naopak projevit jiný než euronázor je kacířství, pro které není žádná vulgarita a žádný čin dostatečným trestem. Vstali také noví Kroupovic vnoučkové, kteří jsou připraveni natočit nevhodná slova, jednání či oblékání a výsledky svého fízláctví předávat na patřičná místa.

Společenské chování – normy, ideje, ideologie, způsoby komunikace i vzorce myšlení – má smysl jen tehdy, pokud existuje základní sociální struktura, z níž přirozeně vyrůstá. Pokud se tato základní struktura rozpadá, odvozené formy chování ztrácejí obsah a začínají se chovat jako volně plovoucí konstrukce bez vazby na realitu. Základní substrát, kterým byla po většinu lidských dějin rodina, poskytoval jednotný rámec pro způsob, jak lidé interpretují svět i sami sebe. Tam, kde tato struktura držela, byla komunikace přirozeně stabilní, protože všichni sdíleli stejný výklad základních pojmů: odpovědnost, závazek, loajalita, práce, autorita, vlastní zájem, společné dobro. Tyto pojmy nebyly abstraktní; byly zakotvené v každodenním životě a měly jednoznačný referent.

Když se rodina jako funkční jednotka začala drolit, tato základna se rozpadla. Dnes lidé žijí paralelní životy pod stejnou střechou, s minimálním sdíleným rytmem a minimální vzájemnou závislostí. Samostatnost jednotlivce oslabila jak autoritu, tak potřebu společné koordinace. Místo toho, aby rodina vytvářela jeden stabilní mentální svět, každý člen domácnosti si vytváří vlastní, odlišný model reality, často izolovaný od modelů ostatních. Když zmizí sdílený základ, zmizí i možnost přirozeně sladěného chování. Lidé jednají podle vzorců, které nedávají smysl nikomu jinému, protože už neexistuje společná struktura, která by těmto vzorcům dávala jednotný význam.

Tento stav se zřetelně odráží v komunikaci. Autorčin článek ukazuje typický důsledek: interakce se mění v arénu nepřátelství, protože účastníci nepracují se stejnými předpoklady o tom, co komunikace je, k čemu slouží, a jaké hranice má mít. V rodinném prostředí byl člověk nucen udržovat vztahy přes konflikty – existovala povinnost, nutnost spolupráce, sdílené riziko. To vytvářelo tlak na kompatibilitu mentálních modelů. Bez této základní povinnosti nic takového neexistuje. Komunikace mimo rodinu se stává volitelnou, nezávaznou a anonymní. Následkem toho se lidé neobtěžují přizpůsobovat své chování a myšlení dlouhodobým vztahům. Vzniká komunikace bez odpovědnosti, tedy „hate room“. Je to jen důsledek toho, že základní sociální školení, které dříve poskytovala rodina, už téměř nefunguje.

Ideologie, které vznikaly v prostředí silných rodinných vazeb, měly funkční charakter. Odrazovaly od excesů, protože extrémní pozice ohrožovala stabilitu širší skupiny. Normy vznikaly jako mechanismus koordinace. Když tento substrát zmizí, ideologie se mění v abstraktní konstrukce bez korekce – nejsou zakořeněné v povinnosti, potřebě ani odpovědnosti. Lidé mohou zastávat extrémní, nekompatibilní nebo sebereferenční postoje bez toho, aby je realita rodinného života jakkoli vracela zpět. Odvozené normy tak přestávají být normami. Zůstává jen volná hra identit.

Důležitá je i dynamika sdílené zkušenosti. Rodina byla místem, kde realita vstupovala do člověka skrze každodenní nutnost koordinace – společné jídlo, společné řešení krizí, péči o slabší, plánování budoucnosti. Mnohé sociální ctnosti – ohleduplnost, disciplína, schopnost odložit vlastní nárok ve prospěch kolektivu – vznikaly tímto způsobem. Dnes toto vše mizí nebo je fragmentované. Člověk nepotřebuje dlouhodobě koexistovat s nikým, s kým by se musel učit jednat, obětovat se a být předvídatelný. Bez této školy mizí vnitřní rámec, jenž dává odvozenému chování smysl.

1. v košiciach sa v sobotu konalo zhromaždenie "proti progresivizmu". odhadom 3,5k, Bardove aktuality písu "par stoviek".

2. dva tyzdne nazad na slovensku po "murovom" kriedovom výleve uz nie je hulvatstvom pisat o pohlavnych orgánoch, pouzivat hulvatske výrazy nevhodne.

20% strana to odobrila, nepostavila sa proti tomu.

takze META musi zmenit pravidla, ide o miestny folklor, tradicia.