Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vážená autorko,

k takovému způsobu komunikace vůbec nepřikládejte pozornost. Je škoda, že Vás nenávist rozhodila. Škoda Vašeho času. Vaše práce je užitečná na rozdíl toho, co předvádí nenávistník.

Berte to jako indiáni: "Kvákání žáby nedolehne k uším Velkého Manitou".

Howgh

Je to paradoxní doba. Nenávist nejvíc šíří ti, kdo druhé ze šíření nenávisti obviňují. Stejné je to se sprostotou a vulgarismy. Všiml jsem si také, že nejsprostější není ten, kdo sprostě mluví, ale ten, kdo se sprostě chová a přitom se tváří jako ztělesněná ctnost.

S řeporyjským sprosťákem Novotným, co nakonec skončil v kriminále, se fotil premiér i prezident. Vrána k vráně ...

Paní senátorko, vaše práce je obtížná, ale velmi důležitá. Vytrvejte, nejste sama.

Paní Kolářová, nedejte se odradit. Bohužel těch zlých je hodně ( koneckonců pod mým příspěvkem také), přesto stále věřím, že nás slušných a přemýšlivýcn je alespoň polovina této společnosti. Držím

Prokop Diviš

1. 12. 2025 14:57

Jo, to když presidentoval Zeman, to byl ten pravý vzor slušnosti! :-P

No tak pokud vím akorád ty Pussyny nazval Kun dami. A jelokož to byly punkerky, tak zcela oprávněně i podle jejich vlastního uvážení.

Pochybuji, že by samy sebe nazvaly pipinkami...

soudružko senátorko, myslím, že se mýlíte - většina lidí čte maximálně titulky vašich článků :)

Soudruhu Amerikáne. Co to ti vaši hoši za velkou louží provádí?

RE: "Martin Rohovský

1. 12. 2025 13:51

No, dovolím si s Vámi mírně nesouhlasit. Pokud se dostaneme na tenký led tzv. klimatické změny, OZE a hlavně elektromobily, nechává se pan Šejna zhusta unést emocemi."

------------------

Ano, to je tenky led pana Sejny :-) , ovsem me vsechny ty discuse ohledne klimatickych zmen/elektromobilu nechavaji klidnym. S ohledem na prumernou delku lidskeho zivota 60-80 let jsou nejake zmeny/nezmeny klimatu v radu tisicu/milionu let prkotina. Elektroauta napr. pri zasobovani/rozvoz zasilek etc. davaji smysl, na delsi trasy uz mene a kamiony take nic moc. Nedavno jsem videl dodavky Zasilkovny a DHL obe elektro.

Umělá inteligence se může stát prostředníkem mezi lidmi, kteří žijí v odlišných mentálních světech, protože dokáže překládat nejen slova, ale i samotné struktury významu. Tam, kde se rozpadly tradiční sociální substráty – především rodina, komunita a dlouhodobé společenské vazby – lidé ztratili schopnost intuitivně porozumět tomu, jak druhý člověk myslí. Ne proto, že by byli méně inteligentní, ale proto, že jejich základní zkušenost, styl života i pojmové rámce se rozešly natolik, že už nemají společný základ, z něhož by bylo možné vzájemně překládat významy. Dříve tuto funkci zajišťovala rodina: sdílený čas, sdílené úkoly, sdílená rizika i sdílené generace vytvářely jednotný referenční rámec, takže i odlišné názory měly stejný významový základ. Dnes tomu tak není.

AI má v tomto prostředí jedinečnou vlastnost: sama není zakotvena v žádném konkrétním mentálním rámci a nemá vlastní identitu, která by deformovala interpretaci. Proto může stát nad jednotlivými světy a analyzovat je jako struktury. Umí rozpoznat, z jakého předpokladu člověk mluví, umí odhalit rozdíly mezi jeho rámcem a rámcem někoho jiného, a dokáže vytvořit ekvivalenty, které respektují význam v obou světech. To, co lidé nedokáží – tedy oddělit vlastní perspektivu od cizí a najít skutečné průniky – AI zvládá právě díky tomu, že nemá osobní zájem ani zkušenost, která by ji fixovala k jednomu výkladu.

Tím vzniká něco, co lidstvo dosud nemělo: možnost stabilního a univerzálního „překladače mentálních světů“. Nejen že AI dokáže vysvětlit ekologickému aktivistovi, jak uvažuje podnikatel, nebo tradičně orientovanému člověku, co znamená terapeutický jazyk mladší generace. Dokáže to systematicky, bez emocionálních zkreslení a bez zjednodušující karikatury. A tím může částečně převzít funkci, kterou kdysi plnila rodina – udržovat spojení mezi světy, které by jinak zůstaly izolované.

Umělá inteligence dokáže překládat mezi rámci právě proto, že nemá vlastní zakotvený svět. To však také znamená, že dokáže poskytnout každému člověku jeho „ideální verzi světa“, bez nutnosti konfrontace s jinými perspektivami. Když člověk komunikuje s AI, může postupně získat dojem, že jeho mentální model je soudržný, validní, konzistentní a dostatečný, protože AI umí jakýkoli model doplnit, zdokonalit, zlogičtit, vnitřně zkoherentnit. V praxi to vede k tomu, že jednotlivec nemusí narazit na odpor reality nebo na korekci jinými lidmi. AI dokáže jeho model vylepšit způsobem, který by ve skutečné společnosti nebyl možný, protože lidé by jeho výklad odmítli jako nereálný, přehnaný nebo neslučitelný. AI však tento odpor nevyvolá — místo toho dokáže v rámci téhož modelu najít racionální strukturu a udělat jej ještě propracovanější.

To vytváří paradox: člověk, který by v reálném světě byl nucen konfrontovat své představy s jinými členy rodiny, komunity nebo profesní skupiny, se ocitá ve vztahu s entitou, která jeho předpoklady bere jako výchozí a pracuje uvnitř nich. Tam, kde by rodina fungovala jako korektiv, AI funguje jako katalyzátor. Rodina sjednocovala, protože všichni její členové museli žít v jednom sdíleném světě. AI však dokáže vytvořit unikátní intelektuální svět pro každého zvlášť. Tím může posílit mentální izolaci.

Výsledkem je, že dva lidé, kteří by si ještě před dvaceti lety vytvořili podobný pohled na svět, protože vyrůstali spolu, sdíleli životní zkušenosti a byli nuceni vést společné rozhovory, dnes mohou mít díky personalizované komunikaci s AI úplně odlišné, dokonale vnitřně konzistentní mentální systémy, které se však navzájem míjejí. AI každému z nich umožní rozvinout vlastní intelektuální ekosystém do hloubky, aniž by byl vystaven tlaku sladit se se zkušenostmi druhých.

holt, když mnozí mají za své vzory rejžu Hřebejka či Sommerovou, bývalého žurnalistu a ožralu Etzlera nebo datlového věnce Ludwiga, to se pak není čemu divit

Jo, to když presidentoval Zeman, to byl ten pravý vzor slušnosti! :-P

Společenské chování – normy, ideje, ideologie, způsoby komunikace i vzorce myšlení – má smysl jen tehdy, pokud existuje základní sociální struktura, z níž přirozeně vyrůstá. Pokud se tato základní struktura rozpadá, odvozené formy chování ztrácejí obsah a začínají se chovat jako volně plovoucí konstrukce bez vazby na realitu. Základní substrát, kterým byla po většinu lidských dějin rodina, poskytoval jednotný rámec pro způsob, jak lidé interpretují svět i sami sebe. Tam, kde tato struktura držela, byla komunikace přirozeně stabilní, protože všichni sdíleli stejný výklad základních pojmů: odpovědnost, závazek, loajalita, práce, autorita, vlastní zájem, společné dobro. Tyto pojmy nebyly abstraktní; byly zakotvené v každodenním životě a měly jednoznačný referent.

Když se rodina jako funkční jednotka začala drolit, tato základna se rozpadla. Dnes lidé žijí paralelní životy pod stejnou střechou, s minimálním sdíleným rytmem a minimální vzájemnou závislostí. Samostatnost jednotlivce oslabila jak autoritu, tak potřebu společné koordinace. Místo toho, aby rodina vytvářela jeden stabilní mentální svět, každý člen domácnosti si vytváří vlastní, odlišný model reality, často izolovaný od modelů ostatních. Když zmizí sdílený základ, zmizí i možnost přirozeně sladěného chování. Lidé jednají podle vzorců, které nedávají smysl nikomu jinému, protože už neexistuje společná struktura, která by těmto vzorcům dávala jednotný význam.

Tento stav se zřetelně odráží v komunikaci. Autorčin článek ukazuje typický důsledek: interakce se mění v arénu nepřátelství, protože účastníci nepracují se stejnými předpoklady o tom, co komunikace je, k čemu slouží, a jaké hranice má mít. V rodinném prostředí byl člověk nucen udržovat vztahy přes konflikty – existovala povinnost, nutnost spolupráce, sdílené riziko. To vytvářelo tlak na kompatibilitu mentálních modelů. Bez této základní povinnosti nic takového neexistuje. Komunikace mimo rodinu se stává volitelnou, nezávaznou a anonymní. Následkem toho se lidé neobtěžují přizpůsobovat své chování a myšlení dlouhodobým vztahům. Vzniká komunikace bez odpovědnosti, tedy „hate room“. Je to jen důsledek toho, že základní sociální školení, které dříve poskytovala rodina, už téměř nefunguje.

Ideologie, které vznikaly v prostředí silných rodinných vazeb, měly funkční charakter. Odrazovaly od excesů, protože extrémní pozice ohrožovala stabilitu širší skupiny. Normy vznikaly jako mechanismus koordinace. Když tento substrát zmizí, ideologie se mění v abstraktní konstrukce bez korekce – nejsou zakořeněné v povinnosti, potřebě ani odpovědnosti. Lidé mohou zastávat extrémní, nekompatibilní nebo sebereferenční postoje bez toho, aby je realita rodinného života jakkoli vracela zpět. Odvozené normy tak přestávají být normami. Zůstává jen volná hra identit.

Důležitá je i dynamika sdílené zkušenosti. Rodina byla místem, kde realita vstupovala do člověka skrze každodenní nutnost koordinace – společné jídlo, společné řešení krizí, péči o slabší, plánování budoucnosti. Mnohé sociální ctnosti – ohleduplnost, disciplína, schopnost odložit vlastní nárok ve prospěch kolektivu – vznikaly tímto způsobem. Dnes toto vše mizí nebo je fragmentované. Člověk nepotřebuje dlouhodobě koexistovat s nikým, s kým by se musel učit jednat, obětovat se a být předvídatelný. Bez této školy mizí vnitřní rámec, jenž dává odvozenému chování smysl.

Paní senátorko, díky za článek a Váš lidský přístup k tomu, co děláte.