KOMENTÁŘ: Karel Hvížďala pro Radiožurnál
Co vás, pane Hvížďalo, zaujalo tento týden v médiích?
Pondělní editoriál šéfredaktora Respektu Erika Taberyho o tom, že v souvislosti s kauzou Státního fondu životního prostředí, v níž jde o bývalého ministra životního prostředí a místopředsedu ODS Pavla Drobila a Libora Michálka, který upozornil na to, jak se mohly vyvádět penízena financování politických stran, proběhl již druhý výslech. Problém je však v tom, že policejní vyšetřovatelé nechtěli znát informace o možné korupci, na kterou pan Michálek upozornil, ani nezjišťovali, jestli se někdo nepokusil ovlivňovat justici, protože právě Respekt zveřejnil před časem dokument č. 1439, který vybízí státní zástupce, aby se případem pana Drobila nezabývala. Českou policii, kterou si my občané platíme ze svých daní právě kvůli tomu, aby bojovala s korupcí a chránila nezávislost justice, zajímalo při výslechu jen to, kdo novinářůmposkytl informaci, z které vyplývá, že dochází k ovlivňování justice. Možná by se mohl nějaký právník pokusit v této souvislosti podat žalobu na policii pro zneužití policejní moci, protože konala proti veřejnému zájmu.
A jak se Respekt zachoval?
Informace samozřejmě neposkytl, stejně jako dokument, který to má dokazovat. Policie proto podle pana Taberyho začala Respektu vyhrožovat a tvrdí, že by redakce mohla být obviněna ze spolupachatelství trestného činu nadržování, za což hrozí i vězení, zároveň prý může redakce dostat pokutu a mohlo by do redakce vtrhnout i komando. Poslední výhrůžka ukazuje na naivnost policie: je přece absurdní, aby tak důležitý dokument byl v redakci, ten je jistě dávno uložen někde u advokáta či notáře. Vyšetřovat by se přeci mělo na státním zastupitelství, odkud papír unikl, a ne v redakci, které zákon v takovýchto případech umožňuje chránit zdroj. Tak tomu bylo v naší civilizaci již v roce 1962 při tzv. Spiegel-aféře v Německu i v roce 1972 při Watergate ve Spojených státech. I když kvůli tomu museli odstoupit pánové Strauss, Adenauer a Nixon, redakce své zdroje neprozradily.
Teď se ale u nás podobným případem bude zabývat Ústavní soud a udělá v tom snad definitivně jasno, ne?
Těžko říci, protože do České televize vtrhla vojenská policie rovněž velmi necivilizovaným způsobem v březnu 2011, ale tam šlo kromě zabezpečení důležitého dokumentu i o to, že byl prozrazen utajovaný svědek v případě možného uplácení při uzavření smlouvy na dodání obrněných vozidel, tzv. pandurů, a jeho život mohl být ohrožen. V tomto případě šlo zřejmě o úmyslné vypuštění informace, na kterou novináři naletěli, aby se utajovaný svědek bál. Těžko ale říci: každý takový případ je třeba posuzovat zvlášť a konečné slovo může mít výhradně soud, jehož nález by snad mohl mít obecnější význam a nastolit přesnější pravidla.
A samozřejmě, že i vojenská policie měla postupovat opačně: hledat místo, odkud dokument unikl, to znamená rovněž u policie či státního zastupitelství, a ne si zjednodušovat práci tím, že by se podle dokumentu snažila najít zdroj.
Ale budeme-li spekulovat dál, můžeme si dovolit říci, že možná policii nešlo jen o hledaný dokument, ale vůbec o to zjistit, na čem redaktoři České televize pracují a co vědí i o dalších zmanipulovaných zakázkách, a to by bylo ještě vážnější obvinění. V tom případě by šlo o přímý útok státní moci na kontrolní funkci veřejnoprávních a prestižních médií, kterou vykonávají - jak již předjímala tzv. liberální teorie médií v XIX. století - nad mocí výkonnou, ústavodárnou a soudní.