Co vás, pane Hvížďalo, zaujalo v uplynulémtýdnu v mediální krajině?

Rozdílnost obrazového zpravodajství o smrti Muammara Kaddáfího na sklonku minulého týdne v našich a zahraničních médiích. Připomeňme, že tento diktátor zemřel 20. října 2011 po dvaačtyřiceti letech vlády v Lýbii, že byl velmi bohatý, tato země jen z prodeje ropy vydělávala podle jeho slov 50 miliard dolarů ročně, že podporoval dlouhá léta terorismus všeho druhu po celém světě, byl to velmi nebezpečný a sebestředný hochštapler: nechal se korunovat za krále králů, měl na svědomí tisíce lidských životů. Zavraždili ho po lynčování s největší pravděpodobností povstalci poté, co ho vytáhli z odvodňovací roury, kde se schovával po tom, co jeho prchající kolonu napadla letadla NATO. Poslední chvíle plukovníka Kaddáfího si povstalci natáčeli mobilními telefony. Tak se dostaly na veřejnost záběry z jeho lynčování i obrazový materiál jeho zohavené tváře i těla.

Chtěl jste ale hovořit o různém přístupu médií. Jak tedy používala tyto snímky naše tisková média?

Nejbrutálněji se zachovalo Právo, které mělo velkou fotografii zmasakrované hlavy plukovníka Kaddáfího hned pod titulkem Konec diktátora vedle fotografie oslavujících v ulicích Syrty konec jeho režimu. Stejnou fotografii měly na první straně jen v trochu menším formátu i Lidové noviny pod titulem Potupná smrt. Mladá fronta Dnes měla jako hlavní fotografii obličeje rozzářených Líbyjců a vedle malý snímek zabitého Kaddáfího. A Hospodářské noviny se zachovaly jediné jako standardní prestižní noviny: Starou fotografii vůdce revoluce uveřejnily v černém poli pod lakonickým titulkem Kaddáfí je mrtev.

A jak se zachoval český bulvár?

Odporně: Aha věnovalo smrti diktátora celou zadní stranu, kde zveřejnilo velkou fotografii zmrzačené hlavy mrtvého Mummara Kaddáfího i fotografii z jeho lynčování. Blesk měl skoro přes celou tiskovou stranu fotografii mrtvého vůdce ve zbědovaném stavu na druhé straně.

A jaké snímky zveřejňovaly noviny v zahraničí?

To je možné najít na internetu na adrese newseum.org, kde každý den najdete titulní stránky přibližně jednoho tisíce novin prakticky z celého světa. Tak například v severní Americe ze serióznějších novin, kterých tam vychází několik desítek, zveřejnily na titulní stránce mrtvého Kaddáfího jen troje noviny Hartford Courant, Expres a El Nuevo Herald. Za zvláštní pozornost stojí dva listy z New Yorku, které měly na titulu rovněž tyto obrázky: První se jmenuje New York Post, jsou to nejstarší noviny Spojených států, které vycházejí od roku 1801, ale od roku 1993 patří Rupertu Murdochovi, který z nich učinil bulvár, jak je pro něj typické. Druhý plátek se jmenuje Daily News, který se na podobné senzace specializuje, nedávno prý měl na fotografii novorozeně s dvěma prdelkami.

Kanadské noviny, jak mi napsal Petr Adler, většinou fotografii sice použily, ale jen jako malou ilustraci uvnitř listu, na titulní straně zveřejňovaly staré Kaddáfího fotografie.

V Belgii na titulu měly mrtvého vůdce jen v listě De Morgen, v Brazílii ve dvou novinách, v sousedním Rakousku měl ze tří prestižních novin na titulu mrtvého plukovníka jen Der Standard, v Polsku nejprestižnější deník Gazeta Wyborcza se zachoval jako naše Hospodářské noviny, v Itálii měla na titulu mrtvého Kaddáfíhojen L'Arena, což je evidentně bulvární deník atd..

A co z toho vyplývá?

Že etická pravidla v našich médiích jsou velice uvolněná a že i zahraničním majitelům jde u nás hlavně o zisk. To, co by si doma nedovolili, je u nás možné. V tradici křesťanské Evropy vždy byla důležitá úcta k mrtvým, a proto se jejich těla vždy zahalují. Naše média světu signalizují, že u nás ani toto pravidlo neplatí, a proto se nemůžeme divit, jak se pak u nás cizinci chovají, a to jak turisté, tak podnikatelé.