Byla to konference, která se konala ve středu a ve čtvrtek, tedy od 6. do 7. dubna v Ostravě na téma Veřejnoprávní média v novém desetiletí - čas na privatizaci? Na konferenci zazněly dva zásadní příspěvky od profesorů Jana Jiráka z Karlovy univerzity a Jana Kellera z Ostravské univerzity. Profesor Keller upozornil na to, že demokracie funguje jen tam, kde existuje rovnováha mezi veřejnou a privátní sférou, a upozornil na to, že před rokem 1989 byla tato rovnováha silně porušena ve prospěch veřejné sféry a že dnes je tomu naopak: demokracie by mohla být narušena tím, že by převládla ve veřejném prostoru privátní sféra. Proto, zdůraznil, by se rozhodně Český rozhlas ani Česká televize neměly privatizovat.

A o čem hovořil profesor Jirák?

Ten se zase soustředil na důvody svízelné situace veřejnoprávních médií v evropských liberálně demokratických státech. Poukázal na trojí krizi těchto médií, a to je krize identity, krize řízení a krize financování. A to se mi zdá, že přesně platí i o nás. My neumíme dost zřetelně obhájit k čemu tato média jsou, v čem jsou nezastupitelná, proč musí zaměstnávat hodně lidí a proč bychom je měli platit všichni bez ohledu na to, co nabízejí, a to dokonce pod hrozbou zákonného postihu.

Jaké jsou důvody těchto tří krizí?

Podle profesora Jiráka jsou příčiny minimálně dvě: ekonomicko-politické a mediálně-strukturální. Za nejvýznačnější ekonomicko-politickou změnu považuje pan profesor oslabování evropského modelu národního a sociálního státu, ke kterému dochází zhruba od 70. let minulého století, protože vysílání jak rozhlasové, tak televizní bylo postaveno na půdorysu národních států a to platí od Královské charty BBC z roku 1927 až po zákony ČRo a ČT. Tato média vytvářela něco jako společně sdílený prostor, kterému profesor Jirák říká metaforicky "společný dům". Nastolovala společná témata, o kterých lidé hovořili, posilovala solidární vazby atd. Dnešní společnost se atomizuje, štěpí a média tomu přispívají, protože je jich hodně.

Protože přišla deregulace...

Ano, o zvedení duálního systému pan profesor také hovořil a poukázal na jeden významný moment, že ač tento proces začal ve Velké Británii v padesátých letech, postupoval poměrně pomalu a dovršen byl až v devadesátých letech. Vstup soukromých a komerčních zájmů do veřejného vysílacího prostoru zcela změnil kontext, protože nová média se vyvázala zcela z kulturního provozu a byla měřena pouze efektivitou, atraktivitou a výškou příjmů. Na přednášce zazněla dokonce otázka: Kdo si dnes vzpomene, že se o televizi hovořilo v šedesátých letech jako o novém umění. A John Reith, který zakládal BBC jako korporaci, převáděl ji z company, tak činil hlavně proto, aby se nesnižovala její kulturní úroveň.

Ale v České republice tomu bylo úplně jinak...

Samozřejmě, veřejnoprávní média byla v českém prostředí téměř od počátku své existence, tedy od roku 1992, vystavena poměřování v kontextu, který jim je z podstaty cizí. Místo srovnávání s úrovní mimotelevizní a mimorozhlasové umělecké produkce či s úrovní vzdělávací soustavy byla vtlačena do soutěže s organizacemi orientovanými na generování zisku a bohužel tuto perspektivu v mnohém přejala a vzala za svou. Profesor Jirák řekl: "Je to stejné, jako kdyby se Národní divadlo porovnávala s kabaretem U Fleků." V závěru svého referátu proto nabídl, aby se média poskytující službu veřejnosti od tohoto kontextu odpoutala a osamostatnila se jako kulturní, umělecká, vzdělávací a politická instituce svého druhu.

Autor je novinář a spisovatel