Článek Michala Klímy ve čtvrtečních Lidových novinách s názvem Nebezpečná kampaň proti ČTK. Česká tisková kancelář je sice veřejnoprávní instituce stejně jako Český rozhlas či Česká televize, ale vzhledem k tomu, že poskytuje servis ostatním médiím, není sama tak viditelná, a proto není v centru zájmu jako obě zmiňované instituce. Je to ale škoda, protože je v jistém smyslu i důležitější: zvláště v době mediální krize, kdy se ruší místa korespondentů, její informace přetiskují či využívají všechna média.

Zmínil jste ale nebezpečnou kampaň proti ČTK: Jaké nebezpečí na ČTK číhá?

Nejdříve bych popsal situaci, v které se ČTK právě nachází, aby byl zřejmější kontext, protože o tom se přímo článek pana Klímy nezmiňuje. Rada ČTK vyhlásila výběrové řízení na generálního ředitele, protože dosavadnímu řediteli Dr. Milanu Stibralovi končí mandát 9. června 2011. Jenže, a v tom je ten problém, mandát takto složené Rady končí na podzim a chce v neúplném šestičlenném nebo dokonce v pětičlenném složení, protože jednomu radnímu končí mandát už 21. března a dalším dvěma o něco později, rozhodovat o novém řediteli. Rada by dle § 4-8 zákona o ČTK měla být sedmičlenná. Mandát takto zvoleného ředitele v situaci, kdy je ČTK jako všechna média ve finanční krizi a budou se muset učinit zásadní strategická rozhodnutí, by byl velmi slabý a nově složená Rada by s výběrem ředitele nemusela souhlasit, a to je samozřejmě problém. To si myslí i zpravodaj ve sněmovně, který předkládal Výroční zprávu Rady ČTK z roku 2009 Petr Skokan z Věcí veřejných. Rada však doporučení nemusí respektovat. Taková situace samozřejmě nahrává různým hrátkám a snahám se ČTK zmocnit či ji privatizovat.

A o čem je článek Michala Klímy?

Ten právě popisuje tyto nebezpečné hrátky a difamační kampaně, které se vedou převážně na internetu. Za takové rozčeřené situace se totiž nejlépe pracuje různým šíbrům, kteří by se hlavně mohli zmocnit lukrativních budov ČTK v centru Prahy i obrovského archivu ČTK a jimž by vůbec nešlo o zpravodajský servis. V tom je největší nebezpečí této situace. Toto nebezpečí je o to větší, že hlavním protagonistou hrátek je pan Radim Hreha, který se již o post ředitele ucházel neúspěšně v minulosti a o privatizaci se i zmínil. Nechci se vůbec pouštět do posuzování argumentů kritiků ČTK, zvláště těch, kteří situaci v ČTK znají zevnitř, o to mi v tomto příspěvku vůbec nejde. Je třeba ale jasně říci, že za této situace má zřejmě pan poslanec Skokan pravdu! Bylo by zcela nezodpovědné ředitele volit, protože pozdější znevěrohodnění volby by mohlo jen nejistoty kolem ČTK eskalovat. Nejprve by bylo potřeba zvolit nové členy rady a pokusit se tam dostat odborníky, kteří nemají žádné vazby na lobbisty a podnikatele, a nechat pak na nich, aby do čela byl zvolen někdo důvěryhodný. Měl by to být odborník, který zajistí a obhájí nezávislost a nestrannost ČTK, zavedení nových technologií, zhodnotí nabídku portfólia servisu a to vše přizpůsobí době všeobecného snižování nákladů v médiích a za situace, kdy ČTK prodala svůj jedenáctiprocentní podíl v Economii, protože ta přestala vlastníkům vyplácet dividendy. Na výběru nových členů do Rady ČTK se ukáže dost zřetelně, jestli se změnil vztah nově zvolené sněmovny k médiím.

Autor je novinář a spisovatel