Jak záchranná akce třiatřiceti chilských horníků, kteří byli pod zemí 69 dní, snadno plnila první stránky novin po řadu dní, ač souběžně vrcholila kampaň komunálních a senátních voleb a boj o nezávislost naší justice, což jsou obě události, které mohou dlouhodobě ovlivnit život celé naší republiky. Záchranná akce byla jistě úctyhodná, představovala solidaritu a poukazovala na vysokou cenu života v naší civilizaci, ale ještě před lety by se na první stránku dostala asi jen v den, kdy byli horníci zasypáni a kdy byli zachráněni. Nejen u nás se ale tato informace dostávala na hlavní místo v novinách po řadu dní, ač se všude jistě děly nějaké pro místní obyvatelstvo důležitější události. Tak třeba v našich dnešních volbách nejde jen o to, kdo bude vládnout v obcích a jak se bude zacházet s penězi a tendry, ale také o to, kdo bude mít většinu v Senátu, tedy jak budou probíhat nutné reformy, jde o stabilitu vlády a potažmo i o to, kdo bude příštím prezidentem. Odchod lidí, jako jsou paní Vesecká a pan Kučera, kteří selhali v ochraně nezávislosti třetí mocnosti a svým chováním poškodili jméno justice, má zase zabezpečit na léta nezávislost této mocnosti, která plní mimo jiné i kontrolní funkci politických výkonů.

O čem tato skutečnost svědčí?

Jistě o tom, že v médiích čím dál tím víc převládá transfér emocí nad transférem informací. Je to ale důsledek toho, že se média někdy na přelomu století vyvázala z kulturního provozu a vydavatelé prohlásili, že se chtějí chovat stejně jako výrobci ponožek a žvýkaček: tedy soustředit se na zisk, což v důsledku znamená, že přestali cítit odpovědnost za obsah médií, která vlastní. To ale souvisí zase s tím, že jsme jim to dovolili, že v naší společnosti se rozsypala stará škála hodnot, na kterých naše židovsko-křesťanská společnost stála, a propadla představě, že zisk je tou nejdůležitější hodnotou. Dřívější majitelé médií měli ve společnosti zaručenou prestiž kvůli obsahu: kvůli tomu, jaký vliv měly jejich analýzy, komentáře a investigativní příběhy, které zveřejňovali. Dnes - kdy začasté ovládají média již anonymní korporace - jsou hodnoceny jen podle zisku.

Vraťme se ale ještě k chilským horníkům...

Na této tragédii s dobrým koncem je možné popsanou proměnu médií dobře ilustrovat a další informace o této události budou diagnózou stavu médií. Zatímco v první fázi se celkem věcně informovalo o záchranné akci, když se ale 1500 novinářů sjelo na místo katastrofy, kde již na horníky čekali příbuzní a rodiny, reportéři se soustředili na osobní srdcervoucí příběhy, místo na analýzu příčin katastrofy. Neinformovalo se o tom nebo jen mizivě, jak zabezpečit, aby se něco takového již nemohlo opakovat. I naše noviny otiskovaly zbytečné příběhy s titulky: Vítat muže nechtěla. Byl jí nevěrný. A i chilští politici začali na záchranné akci levně vytloukat politický kapitál. Ta nejtěžší zkouška média ale čeká, protože horníci se ještě pod zemí domluvili na tom, že příběh nikomu neprodají a sepíší ho sami. Jenže horníci v porovnání s tiskovými a filmovými magnáty jsou samozřejmě v nevýhodě, jsou slabými hráči, jimž vidina mnoha milionů může zatemnit mozek a vést k tomu, že slib poruší. Protože tohle ale víme předem, jde o to, jestli média a filmoví producenti budou respektovat osobní integritu slabších soupeřů, nebo jestli za jakoukoliv cenu ji pošlapou. Příběh je samozřejmě silný, protože již z prohlášení horníků vyplývá, že ho chtějí začít vyprávět až od 17. dne, tedy od 22. srpna, kdy s nimi bylo poprvé navázáno spojení, až do 13. října, kdy byli vytaženi. Těch prvních více než čtrnáct dní zřejmě zažívali peklo, a právě o popis těch dní novinářům a filmařům půjde.

Autor je novinář a spisovatel