KOMENTÁŘ: Karel Hvížďala pro Radiožurnál

Způsob jak bulvár reagoval na tragickou smrt třiašedesátiletého muže, který se v sobotu střetl s autem zpěvačky Dariny Rolinsové.

Zatím jsme se v české mediální krajině střetávali v bulváru spíše s porušením privátní sféry osob, viz případ deníku Super, který otiskl fotografie z chorvatské nudistické pláže, na nichž byla paní Petra Buzková. Blesk zase před pár lety nechal špehovat paparazzi chalupu Václava Havla na Hrádečku u Trutnova a zveřejnil fotografii Dáši Havlové v tričku a spodních kalhotkách. Jindy zase bulvár zveřejnil nahou herečku Jiřinu Bohdalovou na hotelovém balkoně. Tyto události vyvolaly debatu na téma ochrana privátní sféry občana, ale k žádnému konkrétnímu výsledku nikdy nevedly. Maximálně se teoreticky hovořilo o tom, kde jsou hranice vkusu, když dnes s technikou, která je k dispozici, lze kdekoho vyfotografovat i v koupelně. Právníci pak tvrdí, že veřejné osoby si musí zvyknout, že je o ně větší zájem a musí se naučit s tím žít.

V případě smrti třiašedesátiletého muže jde ale o něco jiného: Mrtvý muž se údajně vyhýbal na motorce v Šáreckém údolí díře v asfaltu a střetl se s protijedoucím autem...

Ano, ale jde o to, co pak zveřejňovaly bulvární plátky Aha a Blesk. Emocionální výkřiky dcer oběti, v nichž se hovoří o zpěvačce jako o vražedkyni a v nichž je voláno po smrti či doživotí paní Rolinsové, aniž byl tento případ vyšetřen, v středoevropském prostoru do bulváru zpravidla nepatří, nebo mají ostré právní následky. Právník paní Rolinsová dr. Robert Vladyka napsal:„Chápu, že je to tragická věc a pro rodinu velmi bolestná. Pokud by to ale opravdu řekly, jsou to výhrůžky, které překračují rámec zákona. Za jistých okolností by se to dalo považovat i za trestný čin.“ Jenže výroky pronesené v afektu po smrti otce nelze nijak trestně klasifikovat, protože nikdo nemá právo nikomu předepisovat, jak má na takoou tragédii reagovat, pokud nebere spravedlnost do svých rukou. To, o čem hovoří pan dr. Vladyka, je proto právně problematické, protože by to už mohlo být dokonce považováno za kriminalizaci společenského prostředí a to představuje rovněž společnské zlo. Jde o nepřiměřenou planou výhružku pronesnou v nevhodnou chvíli.

Co vás tedy překvapuje na chování bulváru v době krize, kdy noviny ztrácejí inzerci a padá jim náklad?

Máte jistě pravdu, že za takové situace vždy začnou převládat emoce nad informacemi, protože přitahují víc čtenářů té nejnižší cílové skupiny. Jak známo krev, sex a peníze zvyšují bulváru nejsnáze náklad. Zároveň by ale i bulvární média měla dodržovat mezinárodní pravidla svobodného projevu: i bulvár má povinnost přispívat k ochraně morálky a má nést odpovědnost za své činy. Proto by měly být jasně nastavené mantinely, v kterých se může pohybovat. Pokud si je neumí nastavit média sama v redakčním etickém kodexu, měl by to učinit soud. Za stav médií jsme ale zodpovědní všichni, protože k takovým činům mlčíme a nic nekonáme, když nepodáváme trestní oznámení. Tímto jednáním jen otevíráme prostor pro ještě větší brutalizaci bulváru.

Autor je novinář a spisovatel