Včerejší zpráva o situaci v České tiskové kanceláři. Zopakujme si, co se tam stalo: Dne 17. září ČTK oznámila, že Milan Sibral zůstává ředitelem veřejnoprávní ČTK a že Radim Hreha, kterého rada v srpnu zvolila a který měl do funkce nastoupit 1. října, ředitelem nebude. Nový ředitel Hreha byl zvolen čtyřmi hlasy ze sedmi a 17. září se stejná rada šesti hlasy ze sedmi usnesla, že Stibralova rezignace neplatí, protože nebyla doručena vedení ČTK. Tímto krokem podle předsedkyně rady Pavly Valčákové zanikl i následný tendr a volba nového ředitele. Podle předsedkyně změnila rada své rozhodnutí po velmi hlasitých protestech proti novému řediteli jak ze strany odborářů OS Media, tak zaměstnanců ČTK. Aby si rada krok právně pojistila, ještě včera pana Hrehu odvolala a pana Stibrala znovu jmenovala ředitelem. To sněmovní mediální komisi, kterou vede bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák z ČSSD, tak rozzlobilo, že žádají Radu ČTK, aby jim svůj postup řádně zdůvodnila do 15. října a dokonce se ozvaly i hlasy na odvolání rady. Pan Hreha se chce kvůli odvolání soudit.

O čem tato situace vypovídá?

Zaprvé o tom, že politici veřejně přiznali, že Radu ČTK úkolují, že tedy rada není nezávislým orgánem. Kvůli tomu ale tyto rady původně po vzoru BBC vznikly, aby zajistily nezávislost médií na politicích a byznysu. Za druhé, že se tu nectí pravidla, protože i sněmovní mediální komise je nelegální: nemá oporu v zákoně. Za třetí, kdyby tu platila standardní pravidla, nemohl by nikdo Radě ČTK vyhrožovat odvoláním, protože radní i ředitele všude v Evropě může před skončením mandátu odvolat jen soud. Tato situace zřetelně hovoří o tom, že stále žijeme v posttotalitním státě, kde si politici uzurpují příliš velkou moc: hlavní boj o nezávislost veřejnoprávních médií tedy stojí stále před námi.

Politici ale tvrdí, že když veřejnoprávním institucím přidělují peníze, musí je také kontrolovat.

To je rovněž omyl. Tyto instituce jsou placeny z poplatků občanů, které se ve staré Evropě navyšují automaticky podle vývoje tzv. spotřebního koše a parlament navýšení jen formálně schvaluje a nic nikomu nepřiděluje.

U nás ještě v roce 2009 převládá tzv. socialistický parlamentarismus, který hlásá, že „všechna moc patří pracujícímu lidu“. Dnešní politici tomu nejen věří, ale tuto metodu používají jako argument. Ještě k nám reálně nepronikla teorie dělby moci, podle které sice máme vladu lidu, což je samozřejmě fikce, ale ta je vykonávaná prostřednictvím parlamentu, vlády a soudů a tyto moci musí být nejen v rovnováze, ale také se musí kontrolovat. Kontrolu prezidenta, vlády a parlamentu v demokratické společnosti pak provádí nejvyšší či ústavní soudy, protože se již před dvěma sty lety ve Spojených státech přišlo na to, že většina se velmi často mýlí. Proto i o odvolání ředitelů veřejnoprávních institucí či radních může ve stare Evropě rozhodovat výhradně soud.

Autor je novinář a spisovatel