KOMENTÁŘ: Karel Hvížďala pro Radiožurnál
Protože jsem tento týden na dovolené, tak to byla knížka, kterou jsem si vzal sebou a která pojednává o Josefu Jostenovi, vlastním jménem Steinovi, velmi pracovitém českém exilovém novináři, který pracoval od roku 1948 v Londýně, kde také zemřel ve 72 letech v roce 1985. Knihu, která je spíš vědeckou prací než literaturou faktu, napsala historička Milada Polišenská a jmenuje se Zapomenutý „nepřítel“ Josef Josten. Nepřítel je samozřejmě v úvozovkách. Po třicet sedm let pan Josten bojoval urputně proti totalitě a totalitním systému hlavně v Československu a byl trnem v oku komunistického režimu, který připravil plán na jeho likvidaci. Josef Frolík, který byl kromě jiného v šedesátých letech na něj nasazen jako agent komunistické rozvědky, prý tehdy své ženě řekl: Vidíš toho muže, o něm jednou budeš číst v učebnicích dějepisu.
Co je na něm tak výjimečného, že o něm vyšla 750stránková kniha?
Jeho vize, od samého počátku prosazoval společenství národů Evropy, které by – jak napsal jeho syn Martin Josten – zaručovalo život prožívaný v osvobození od strachu a nouze, kde by neměla šanci žádná totalita. Vlastně předjímal vznik Evropské unie. Celý život bojoval za demokratické Československo, vycházel z ideálů Tomáše Garrigue Masaryka a připomínal jeho výrok: Pravda zvítězí a dodával, když jí dáme šanci. Sám se nepovažoval za emigranta, byl to typický exulant, jak o něm řekl profesor Otto Pick: pevně věřil, že doba totality pomine a že se z exilu vrátí domů. Celou dobu ostře pranýřoval porušování lidských práv a občanských práv a svobod. Byl pro novináře jedním z mála autentických zdrojů informací o tom, co se ve střední Evropě děje, i když jeho informace někdy nebyly moc přesné: převážně vycházel hlavně z toho, co se psalo v Rudém právu. V posledních letech svého života soustředěně bojoval proti porušování lidských práv v zemích sovětského bloku.
Bez jeho konzultací, článků, přednášek, pěti knih a řady tiskových konferencí a výstav, které organizoval, by toho západní Evropa věděla mnohem méně či informace by byly ještě povrchnější.
Můžete posluchačům říci, co konkrétně dělal?
Josef Josten založil v Londýně, hned 24. dubna 1948, tzv. Free Czechoslovakia Information Service, který měl zkratku FCI, jehož úkolem bylo vytvořit komplexnější zpravodajské pokrytí toho, co se dělo v Československu a dostávat o tom informace do západních sdělovacích prostředků: tehdy hlavně do rozhlasu a do novin v Británii, Francii a Spojených státech. K založení takového servisu, jak sám zdůrazňoval, došlo původně z pověření exilové reprezentace: Zakládací schůze byli účastní pánové: Ingr, Vilím, Krajina, Tigrid, Holub, Kodíček, Firt, Leiss, Böhm a Bělohlávek, ale pak se stala tato agentura jeho privátní záležitostí a exilové organizace jako Rada svobodného Československa se od ní distancovaly. Jak z knihy vyplývá, jeho povaha byla složitá a těžko vycházel s lidmi: byl to spíše solitér. Kromě různých drobných příspěvků tuto agenturu, než ji nedlouho před svou smrtí prodal, po celou dobu de facto financovala jeho anglická manželka z nemovitostí, s kterými umně obchodovala, či z pronájmů. Písmena FCI v hlavičce zůstávala, ale v průběhu let se různě měnila, pak Josef Josten vydával po celý svůj život každý týden informační bulletin s názvem Features and News a vykonával další činnosti, třeba organizoval pomoc uprchlíkům.
Podle Jostena měl bulletin 600 předplatitelů ve 42 zemích, ale z celé knihy vyplývá, že autor někdy přeháněl, aby dodal své činnosti větší váhu, což mu zřejmě hlavně v očích akurátních Britů ubližovalo.
Autor je novinář a spisovatel