Vynecháme-li svržení ředitele Českého rozhlasu, abychom neprali špinavé prádlo v domě kominíkově, tak debaty v německých médiích, jak se mají veřejnoprávní média chovat před volbami, které tam mají v září, aby nebyla snížena jejich důvěryhodnost. V praxi jde o to, jak zajistit, aby nebyla médii, která otevírají prostor jen stranické propagandě, ale naopak, aby občanům tato média ukazovala odvrácenou tvář této propagandy: tedy spíš jde o to, o čem tyto strany a jejich elity odmítají veřejně hovořit, ale co je podle novinářů pro budoucnost země mnohem důležitější, než o čem hovoří politický marketing. Veřejnoprávní média by měla pomáhat občanům, kteří si je platí, se ve veřejném prostoru orientovat na základě nestranných informací, které vytvářejí sama média a ne politické sekretariáty a jejich PR agentury. On totiž žádný politik neví, co dělá, pokud nezná erudovanou reflexi svého počínání: žádný člověk není takový, jak si myslí, ale pouze takový, jak ho vidí jiní.

Jaké zásady proto tato média dodržují či co jim předepisuje etický kodex?

V Německu má druhý veřejnoprávní program ZDF takového našeho Václava Moravce ve čtyřiačtyřicetileté novinářce Maybrit Illnerové, která podobný formát moderuje deset let. Této novinářky se právě v jedné z těchto debat zeptali, co by udělala, kdyby si na ni nějaký politik stěžoval, jako to učinila politička Silvana Koch Mehrin v Süd-West-Rundfunk, tedy v rozhlase. Ta si stěžovala, že jí nebyla předem sdělena témata, o kterých se v pořadu hovořilo. Paní Illnerová odpověděla zcela jasně: Kdyby se něco takového stalo u nás, tak by musel šéfredaktor té paní vysvětlit, že nikdy předem nevíme, o čem se přesně budeme bavit: kam debata dojde. Témata a otázky zásadně politikům nesdělujeme předem: s politiky se nikdy na ničem nedohadujeme.

Je třeba podotknout, že to bývá ještě v redakcích zorganizováno tak, že s účastníky hovoří pouze produkce, politici a moderátor mají oddělené šatny a vidí se až ve studiu před kamerou.

A kdyby se přesto někdo o něco takové pokusil, zeptali se paní Illnerové?

Musím zdůraznit, že zatím se mně nic takového nikdy nestalo. Je ale pravděpodobné, že šéfredaktor by takový pokus ovlivnit pořad okamžitě zveřejnil a to by takovému politikovi zvláště před volbami značně ublížilo. Politici moc dobře vědí, co se smí a z čeho by měli ostudu. Co ale domlouváme, je zasedací pořádek ve studiu, protože se stane, že někteří lidé odmítají s někým sedět vedle sebe.

Hlavní problém ale podle německých novinářů není v celostátních médiích s politiky, takové problémy mají lokální média, ale naopak s manažery velkých podniků. Nikomu se třeba v době krize, před prodejem firmy Porsche, nepodařilo dostat do studia dnes už bývalého šéfa Porsche Wendelina Wiedekinga spolu s Ferdinandem Piëchem, kterému patří 13,16 procent akcií firmy Porsche a který sedí v dozorčích radách jak Porsche, tak VW, které firmu Porsche převzalo.

Autor je novinář a spisovatel