Český mediální postoj k novému americkému prezidentu Baracku Obamovi, který asi nejpregnantněji vyjádřil pondělní Týden, když velký materiál poutal na titulu slovy Naivní mesiáš. Otevřel-li však čtenář časopis a skutečně v klidu si přečetl text, rozhodně titulku vůbec neodpovídal. Byl věcným rozborem evropských kroků i pražského projevu amerického prezidenta a dal by se shrnout do následujícího citátu: „Obama nekázal, Obama se snažil zachránit, co se pro americkou megavelmoc zachránit dá. Nehrozil, ale usmiřoval hašteřivé Evropany. V zájmu Spojených států.“

Co je na tomto článku pro vás tak překvapivé?

Především rozpor mezi poutákem na titulu a věcným textem, který je typický pro bulvár, který však souzní s tónem článků v jiných novinách z tohoto týdne. Newsmagazin Týden se tedy prodává klišovitým heslem, které zesměšňuje prezidenta a které má zakrýt solidní analýzu. Ta je uvnitř listu a vzbuzuje to dojem, jako kdyby se za ni styděl. Vědomě se asi nechce odlišovat třeba od článku v Hospodářských novinách ze středy, který Miloš Balabán nazval Obama mluví hezky. Jak Gorbačov. Týden se za svou solidnost stydí, místo aby ji zdůraznil: Jako kdyby byl přesvědčen, že jen urážka je prodejná.

On i Balabánův článek je lepší než jeho titulek a nakonec, srovnává-li knihu Michaela Gorbačova Přestavba a jiné myšlení s Barackem Obamou a jeho projevem na Hradčanském náměstí ,de facto implicitně napovídá, že možná i Obama změní svět jako se to podařilo Gorbačovovi, který ho vrátil do normálu: Způsobil rozboření Berlínské zdi a vrátil střední Evropu do Evropy, to ale v článku napsáno není.

Zůstaneme-li pro účel těchto poznámek u středečních novin, tak nejvěcněji psala o Obamovi Mladá fronta Dnes, v níž Jaroslav Mašek v Článku Nezadlužím budoucnost dětí představil zcela jasně pět pilířů, na kterých chce postavit prezident protikrizový program. Naproti tomu nejvíce nepatřičný článek ten den o Obamovi přineslo Právo: Skoro na celou třetinu strany v zahraniční rubrice mělo článek Prezidentské štěně v očekávání velké premiéry, v němž nejen představuje Obamova psa, ale i psy minulých amerických prezidentů.

O čem tento zvláštní druh mediální obanománie svědčí?

Jednoznačně o strachu vlastníků novin z věcné a analytické úrovně médií: jako kdyby si všichni mysleli, jak říkal Jan Werich, co Čech to vůl, když reagoval na dodatečné vysvětlivky ke Švejkovi, které editoři dopsali do knihy na počátku padesátých let. My místo hloupých dodatečných vysvětlivek do knih připisujeme do médií dryáčnické titulky a ignorujeme podstatu.

Zůstaneme-li u středy, tak podstatu se pokusil v týdeníku A2 ve svém sloupku s názvem Veřejné osvětlení přiblížit Petr Fischer, když napsal: „Americe není idealistické až náboženské nadšení cizí. Splnit si svůj sen o bohatství, úspěchu, štěstí, spravedlnosti – to je přece motor Ameriky. Bez tohoto idealismu by se o Americe nemohlo mluvit jako o Novém světě.“ Vždyť přece celá sedmdesátá a osmdesátá léta se stejně naivně a idealisticky jevil většině Čechů Václav Havel i Lech Walesa a nakonec zvítězili.

V dnešním provozu cynické české marketingové politiky Obamova slova znějí jak z jiného světa, ale to je právě ten důvod, proč jsou tak působivá a nakonec mohou zvítězit. Jen taková slova mohou vybudit v lidech aktivitu. Politický marketing ji naopak v lidech ubil, a proto se dnes hovoří o konci velkých stran v evropské politice a proto se i očekává podle Eurobarometru v červnových volbách do Evropského parlamentu nejnižší možná účast: pouze 34 procent. Obama měl naopak největší volební účast v historii amerických voleb: volilo ho přes třicet milionů Američanů. Jak podotkl v komentáři Jiřího Soboty Obamův bezjaderný svět Respekt, Obama nepřišel s ničím novým, myšlenka odzbrojení je přítomná v americkém establishmentu všech politických stran. Prezident ji jen přijal za svou.

Autor je novinář a spisovatel