Zpráva organizace Reportéři bez hranic se sídlem v Paříži, která každoročně na začátku roku zveřejňuje počet zabitých novinářů. Loni bylo zabito o 26 novinářů méně, než v roce 2007. A podle amerického Výboru na ochranu novinářů, který sídlí v New Yorku, to bylo o 23 méně, v roce 2007 bylo zabito 64 novinářů a loni 41, takže číslo je v principu potvrzené.

Jak to, že jsou čísla rozdílná?

Obě organizace si jinak definují profesi novináře: Reportéři bez hranic za novináře považují i technické pracovníky, Američané jen ty, kteří mají bezprostřední vliv na obsah sdělení, tedy jen píšící reportéry, fotografy a kameramany. V novém tisíciletí nejvíc novinářů podle dostupných informací padlo v roce 2003: Tehdy bylo zabito podle Jaromíra Štětiny 124 novinářů a 49 technických pracovníků. Loni 17. června byl v Londýně všem zabitým novinářům generálním tajemníkem OSN panem Ki-munem odhalen památník na střeše věřejnoprávní BBC. Jde o desetimetrový kužel ze skla a oceli, kterým probíhá světelný paprsek. V noci dosahuje až do kilometrové výšky a je tudíž vidět z velké vzdálenosti.

Kde zahyne každoročně nejvíc novinářů?

Tradičně bohužel v Iráku. Američané uvádějí, že v roce 2007 tam bylo zabito 31 reportérů a v roce 2008 11 novinářů. Nižší počet je prý převážně způsoben vyhlášením příměří milicemi šíitského duchovního al-Sadra.

Znepokojivá jsou ale i jiná čísla: Celkově bylo ve světě loni zatčeno 673 novinářů, z toho nejvíce v Číně a na Kubě, 929 novinářů bylo vystaveno násilí a bylo jim vyhrožováno smrtí. 29 novinářů bylo uneseno.

A jaká je situace v Evropě?

O tom vydala organizace Reportéři bez hranic poprvé zprávu loni v květnu. Mezi výstražnými příklady je uveden i útok na bývalého šéfredaktora Respektu a dnes redaktora Hospodářských novin Tomáše Němečka, který byl přepaden v roce 2004 a který – přesto, že jeden z pachatelů byl chycen – dodnes není vyšetřen. Na ten případ bychom měli stále upozorňovat.

Ve zprávě se ale nejvíce hovoří o Francii, Itálii, Španělsku, Dánsku a Severním Irsku. Upozorňuje se na přílišnou nezdravou koncentraci majitelů médií a snahou vynucovat na novinářích prozrazování zdrojů jako je tomu u nás, kdy byla udělena v prosinci pokuta Sabině Slonkové z aktualne.cz za to, že neuvedla, od koho dostala kazetu s nahrávkou schůzky kancléře prezidenta Weigla s lobbyistou Šloufem před prezidentskými volbami.

Ve Francii bylo vyhrožováno filozofovi Robertu Redekerovi, který musí žít pod policejní ochranou od roku 2006, kdy v listu Le Figaro zveřejnil článek o Muhammedovi, a v Dánsku bylo vyhrožováno autorovi karikatur Muhammeda v listu Jyllands Posten v roce 2005. Proti němu se chystal dokonce i atentát, který policie odhalila. V Itálii jsou terčem novináři píšící o mafii a ve Španělsku je rizikovou oblastí Baskicko. V Severním Irsku zase novinářům vyhrožují polovojenské jednotky: Vražda jednoho severoirského investigativního novináře z roku 2001 nebyla dodnes vyšetřena.