První číslo příštího roku německy psaného měsíčníku Cicero, který má podtitul Magazín pro politickou kulturu. Od příštího roku se zvětšil a je tištěný na zúžené A3 a samozřejmě ofsetem. Prodává se necelých 80 000 výtisků. Vydává ho Michael Ringier, který u nás vydával Blesk a donedávna na něm prodělával. Jde skutečně o mimořádně kvalitní magazín po všech stránkách: Nemá jen kvalitní autory, to znamená špičkové vědce, spisovatele a politiky z celého světa: v prvním čísle roku 2009 najdeme texty od Henry Kissingera, Hillary Clintonové, šéfa koncernu Porsche, spisovatelů Siegfrieda Lenze či Martina Walsera a filozofa Petera Sloterdijka, kromě jiného je tam i rozhovor s naším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, ale má i velmi pozoruhodnou a špičkovou grafiku a je plný velmi dobrých ilustrací a fotografií. Něco takového by náš malý trh, který má staré elity zdevastované a ty nové vzdělání podceňují, protože se dostaly k velkým penězům začasto bez velkých znalostí, nezaplatil a ani tu není tak rozvinutá filantropie ani potřeba se ve společnosti chlubit jako vydavatel prestižními tituly.

Co vás ale konkrétně zaujalo v tomto čísle?

Esej Henryho Kissingera s názvem Co přijde v roce 2009?, který začíná větou: Stojíme na konci jedné lži, že se nějaký hospodářský systém může dál vyvíjet jen pomocí dluhů. Ve skutečnosti je tomu ale tak, že nějaká země se takhle může chovat jen tak dlouho, pokud zbytek světa věří tomu, že takhle vedené hospodářství má budoucnost.

Kissinger upozorňuje na to, že každé tržní hospodářství produkuje vítěze a poražené, ale když rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je moc veliký, tak se začnou politicky organizovat ti, co byli poraženi, a pokusí se takovýto systém změnit, a to se nebude týkat jen jednotlivých států, ale i mezistátních vztahů.

To je pravda, ale přece právě tento hospodářský systém vymyslela Amerika. Jak se dívá pan Kissinger, jako bývalý americký ministr zahraničí, na Ameriku?

Velmi kriticky, jak se na angažovaného pozorovatele sluší. Tvrdí, že Spojené státy, po pádu Sovětského svazu, se nedokázaly vyrovnat se svou novou silnou rolí ve světě, přecenily se a vůbec se nezabývaly cíly. Vše, co hlásaly, byly jen verbální proklamace či výsledky strategických kalkulů, a s tím se nikdy dlouho nevystačí.

Rok 2009 bude podle pana Kissingera rokem nového uspořádání světa, který bude vyžadovat od každé země značná omezení a hledání nového vztahu ke Spojeným státům. Amerika zase bude muset najít nový konzultační modus se zbytkem světa, protože se do popředí dostávají další velmoci, především Čína, Indie a Brazílie. Kvůli Íránu bude třeba svolat mezinárodní konferenci a úplně jinak s ním zacházet. Pokud se to nepodaří, bude hrozit nukleární katastrofa. Rovněž si pan Kissinger myslí, že pokus centrálně řídit Afghánistán bude muset Amerika vzdát. Nepodařilo se to Britům v XIX. století, Sovětům ve XX.století a nemůže se to podařit ani Američanům v XXI. století.

Příští rok tedy bude ve znamení kultivace dialogu, závažných změn a dotkne se celé planety. Takhle si bohužel, naše média a naši politici otázky nekladou a naopak nám problémy zastírají: Mylně se domnívají, že nám se krize vyhne, a tím nás oslabují.