Způsob reflexe 69. výročí uzavření vysokých škol po protestech studentů, kteří tím reagovali na zastřelení studenta medicíny Jana Opletala, a 19. výročí studentských protestů proti totalitě, kteří tohoto výročí využili k vydání výzvy Dejte nám dárek k narozeninám, v níž upozorňují na naprosto zásadní chyby ve fungování naší společnosti: Vyzývají k regulaci lobbingu (dnešní stav umožňuje, aby poslanci či jejich rodiny a asistenti provozovali agentury, přes které se poslancům platí za prosazování zákonů), ke změně volby mediálních rad (měli bychom asi kopírovat německý zákon, který taxativně vyjmenovává strany, církve, občanská sdružení, univerzity atd., které by do rad vysílaly mediální odborníky a parlament by je jen formálně schvaloval), zrušení legislativních přílepků (které dovolují přilepit k zákonu bez veřejné diskuse skoro nepozorovaně důležité věci, viz naposled zákaz zveřejňování odposlechů pod pokutou pěti milionů a pěti let vězení, který by neměl v Evropě obdoby) a zrušení poslanecké imunity (která nemá jinde v civilizovaném světě rovněž obdoby).

Dobrá, ale co se vám na zmiňované reflexi 17. listopadu a letošní výzvě nelíbilo?

Že byla většinou velmi povrchní a nekladla si nebezpečné otázky. Pouze v Lidových novinách jsem našel zevrubnější reflexi Petra Pitharta s názvem Snad dostatečně hranaté výročí, s podtitulem Předlistopadový režim se zhroutil sám, a na nějakou katarzi jsme proto neměli žádné právo, v níž se pan Pithart dotýká podstaty věci, která trochu osvětluje to, proč dnes se ze slova politika stala skoro nadávka. Petr Pithart říká: “Žijeme v poměrech, o kterých si přitom nalháváme, že jsme si je připravili bůhvíjakou revolucí, a že tedy nutně někdo nebo něco způsobili, že jsme o plody té revoluce byli někým či něčím připraveni.” Tady někde je podstata našich dnešních trablů: Před devatenácti lety nešlo o revoluci, viníci předlistopadové vládnoucí nenormality nebyli potrestáni, katarze se nekonala, právo a spravedlnost nepřišla naráz, proto vše bude trvat neskonale déle. Můžem si za to sami, revoluci za nás učinili studenti a herci, většina lidí se jí nezúčastnila a na revolucionáře si hrála až po pádu totality. Vystoupila z KSČ a vstoupila do nových stran, v kterých se chová úplně stejně, jako se dříve chovala v té jediné.

A proč jste zmínil studentskou výzvu Dejte nám dárek k dvacetinám?

Protože se zmiňuje o závažných systémových chybách naší společnosti a media ji věnovala velmi malou pozornost, ač ukazuje, že jsou to opět naši vysokoškolští studenti, kteří přesně pojmenovávají naše selhání a tím nepřímo upozorňují na lhostejnost většiny občanů k těmto zásadním chybám: Pokud se velká část občanů nebude chovat jako naši vysokoškolští studenti, budeme vždycky jen na něco nadávat a politici si budou moci dělat, co chtějí. Média raději pohodlně ukazují jak zapalujeme svíčky na Národní třídě v Praze, než aby hledala podstatu událostí.

Autor je novinář a spisovatel