Kouzlo nechtěného, jak se tento týden objevily v médiích současně tři informace, a sice informace o novele trestního řádu a trestního zákona, která zakazuje zveřejňování odposlechů pod pokutou pěti milionů a trestem do pěti let odnětí svobody pro vydavatele, dále kniha a informace o ní od Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek II - Krakatice, podle které se snažil tento šéf podsvětí ovlivňovat 33 politiků včetně Václava Klause, což dokazují právě odposlechy, a pak zároveň rozhovor s předsedou ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Markem Bendou, který tento zákaz licoměrně v rozhovoru pro Respekt zdůvodňuje ochranou například dětí z kuřimské kauzy, tedy evidentními selháními novinářů, protože v nich byly zveřejňovány detaily týraných. Ale proti tomu mohou policie a soudy zasáhnout jiným způsobem, jako se to stalo: Prima dostala pokutu.

To je, řekněme, zvláštní, ty detaily neznala média z odposlechů, ale ze soudního líčení, z kterého nebyla vykázána…

Jistě, pan Benda hovoří ve zmíněném rozhovoru pro Respekt i o ochraně celebrit proti bulváru, což s odposlechy nemá rovněž nic společného, a dokonce tvrdí, že neumí jednotlivé případy od sebe odlišit: Podle něj jen polovina promile případů si zaslouží být publikována. Jenže, i kdyby měl pravdu, pokud tato polovina promile usvědčuje naše politiky, státní zástupce, advokáty a policisty ze styků s lidmi z podsvětí, existuje evidentně veřejný zájem na tom takové informace zveřejňovat a ne je kasírovat.

Hlavní problém je přece jiný: V řádném právním státě musí fungovat mechanismy, které trestají příčiny a ne důsledky, ergo kladívko trest si evidentně zaslouží policisté, státní zástupci, advokáti atd., od kterých odposlechy unikají. My musíme rovněž vědět, že pokud policisté tyto odposlechy někdy pouštějí, činí tak schválně, berou na sebe riziko potrestání, ale činí tak proto, že jim to velí svědomí. Protože vyvinout tlak na složky, které toto šetří, se pan Benda, jak sám přiznal, ani nepokusil a rovnou to řeší plošně, implicitně to ukazuje na úmysl chránit spíše či zároveň zkorumpované politiky, což je nebezpečné pro naši křehkou a mladou demokracii. Podporuje to transfér nečestných a zištných lidí do politiky.

Platí podobně striktní zákony v Evropě?

Ne a upozorňují na to i šéfredaktoři renomovaných našich médií, kteří poslali - tuším ve středu - dopis předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi, aby zvážil přijetí novely, kam byl dodán tento přílepek bez zásadní diskuse ve veřejnosti, a to navíc na poslední chvíli nejspíš jako reakci na knihu pana Kmenty, čili trochu záludně.

V Evropě se vždy i porušení nějakých předpisů při zveřejnění zkoumá veřejný zájem a pokud ten převyšuje záměr zákona, média stejně k tištění podobných odposlechů přistoupí, protože věří, že je nezávislý soud osvobodí. To se stalo i v případě tzv. Spiegel aféry v roce 1962, po níž byl v sousedním Německu vynesen slavný rozsudek Ústavního soudu, který v takovýchto věcech novinářům zaručuje beztrestnost. Čili – i kdyby takový zákon u nás prošel – a případ se potom dostal k mezinárodnímu soudu, byl by vydavatel a novinář nakonec s velkou pravděpodobností omilostněn a Česká republika by utrpěla další ostudu. Proto není náhodou, že právě proti tomuto zákonu vystoupilo i pětadvacet vydavatelů evropských novin z Evropské asociace vydavatelů novin, kteří se zrovna sešli v těchto dnech na konferenci v Praze.

Navíc v době elektronických médií už šíření jakékoliv informace nelze zabránit: vznikne internetový samizdat. Z odposlechů se stane jen vzácnější zboží, které bude o to víc lidi přitahovat.

Autor je novinář a spisovatel