Při návštěvě v Osace jsem světovou výstavu vynechal, ale expozici mečů katana v tamním Muzeu historie jsem si nenechal ujít. Meče katana mě přitahují ode dne, kdy jsem viděl Kurosawův film Sedm samurajů. Byl jsem tehdy načerno na nepřístupném filmu a to stačí, abyste zahořeli na celý život. Teď jsem stál nad nejlepšími čepelemi všech dob. Součástí expozice je i vysvětlení, jak se meče vyráběly a to je dnes mé téma.

O výrobě japonských mečů se tradují všelijaké nesmysly, ale nejsou to úplné nesmysly. Tvrdí se především, že se kovají za studena (nesmysl). Dále se vypráví, že se vyková meč a pak ten meč dají na kovadlinu kolmo, rozumějte – nikoli naplacato, a mlátí do něho kladivem, až z něho vykovají zase meč. Jako kdybyste vzali těsto nudle, položili nudli kolmo na vál a splácli do nudle, líp to vysvětlit neumím.

Je to taky nesmysl, ale ne úplný nesmysl. Jak vyplývá z muzejního poučení, opravdu jde o to, že se železo ztlouká z odlitých železných placek, utluče se z něho něco jako cihla, rozseká se na špalíky, vyskládají se do několika vrstev, kolmo vůči sobě na sebe a to se pak zase ková. Záleží i na rytmu kování a vedení úderu kladiva… ale taky na složení bylinek, kterými se výkovky obalují, než se dávají do výhně. Zní to složitě a je to složité, jelikož jde o proces nápadně připomínající magii, rozvíjený tisíc pět set let.

V roce 1945 japonský militarismus doslova složil zbraně a nastala nová éra. Součástí začátku byl i totální zákaz mečů katana. Za války získaly hodně hnusnou pověst, nebudu to rozvádět. Katany se zabavovaly, ničily a výroba byla zakázána. Tehdy usedli zkušení lidé a vypočítali, že potrvá osm let, než se znalosti a zkušenosti tisíc pět set let staré technologie vypaří. Staří umřou nebo se někde poztrácejí, mladí si najdou jiné povolání, ale fortel „vedení dráhy kladiva‟ se ztratí u soustruhu ve fabrice za půl roku. Mladí se do služby nepřihlásí, nebude kam.

Takže se tenkrát tvrdé jádro výrobců mečů dohodlo, že začnou vyrábět kuchyňské nože přesně tou samou technologií, jako se dělaly katany, jenom že to budou kuchyňáky. Čímž tajemství uchovali, přenesli do dalších generací.

Četli jste pozorně? Stačí osm let, aby se ztratilo něco, co vzniklo a rozvíjelo se po tisíc pět set let. Dejme tomu, že ztráta technologie výroby mečů nás tak zas moc neochudí. Ale když teď zakážou auta? V podstatě už zakázali atomové elektrárny, jediný skutečně efektivní čistý zdroj elektrické energie. Dovedli jsme je u nás vyrábět a stavět. Dnes je neumíme ani koupit, aby nám je postavil někdo jiný. Třeba Korejec. V době, kdy se u nás atomová energetika rozvíjela, Korea byla rozbombardovaná na úroveň doby kamenné. Dnes neumíme ani nic koupit.

Stačí osm let. Někdy to třeba trvá déle, ale vždycky je na začátku debilní politické rozhodnutí.

Psáno pro Lidovky.cz