Knihovny mám rád, ale vůbec do nich nechodím. Především proto, že knihy nedokážu číst bez toho, aniž bych do nich psal svoje poznámky a podtrhával si zajímavé myšlenky. Moji racionální manželku to rozčiluje, říká, že po mé smrti bude mít problém prodat moji knihovnu. A je to opravdu tak, můj známý brněnský antikvář mi to potvrdil, počmárané knihy nevykupuje. Přesto si nemůžu pomoct a svého návyku se nehodlám vzdát. Takže si knihy kupuju, vesele si do nich píšu a do knihoven nechodím.

Nicméně ta velká vlastenecká válka o Knihovnu Václava Havla nejde přehlédnout. Bývalí zaměstnanci říkají, že jejich instituce funguje velmi dobře, když rozváží myšlenky svého zakladatele do českých škol. S tím bych souhlasil. V našich školách se v čase střídají různé programy – nejprve mléko do škol, pak ovoce do škol atd. Havel do škol zní taky dobře, byl to nesmírně inspirativní člověk a jestli můžu takhle na dálku poprosit Knihovnu Václava Havla: přijeďte i do Šakvic, pod Pálavu, dokud je moje mladší dcera na základce. Děkuju!

Ale zpátky k tomu sporu. Mám za to, že Václav Havel by jeho dosavadní vývoj velmi ocenil jako skvělý námět na absurdní drama z prostředí České republiky léta Páně 2026. On sám už to asi nenapíše, ale třeba takový Karel Steigerwald by se toho mohl ujmout.

Pokud jde o Tomáše Sedláčka, myslím, že svoji roli v tomto dramatu hraje báječně! Je vtipný, provokativní, místy až elegantní. Přesně v duchu mé oblíbené biblické myšlenky: Jsme divadlem pro anděly (pro sebe k ní dodávám: Tož hrejme tak, aby se nikdo nenudil!).

Jako šéfa bych Tomáše Sedláčka samozřejmě nesnesl ani na vteřinu, ale dodnes je mi líto, že jsem si s ním nesedl k pivu, když jsem ho před lety potkal po půlnoci v hospodě na Kampě.

Sedláček naznačuje, že než se ujal vedení Knihovny, znovu si celého Havla pozorně přečetl. K tomu bych poznamenal: pokud chcete pochopit Havla, nestačí ho číst a vykládat jeho myšlenky. Je třeba vzít do úvahy také jeho život.

Havel byl extrémně inteligentní a talentovaný muž, to zaprvé. Narodil se do velmi bohaté rodiny, to zadruhé. A zatřetí byl bezdětný, protože když mu jeho přítelkyně řekla, že s ním čeká dítě, v podstatě ji poslal na interrupci s tím, aby to brala sportovně.

Když měl Havel své ideály pravdy a lásky praktikovat ve svém soukromém životě, v manželství opakovaně selhával a svoje ženy podváděl.

A tak dál, prostě byl to jenom člověk. Což jsem nevěděl v době, kdy jsem ze Svobodné Evropy a z Hlasu Ameriky hltal každé jeho slovo a prožíval jeho dramatické životní osudy. Ale dnes to vím a nemůžu to nebrat do úvahy, když nad ním přemýšlím a hodnotím pro sebe jeho odkaz.

Pokud pan ředitel Knihovny Václava Havla touží získat pro myšlenky bývalého prezidenta současné mladé lidi a snaží se ho nabízet stylem Havel našel odpověď na smysl života, vesmíru a vůbec, měl by vzít do úvahy, že dnešní mládež žije spíš seberozvojem než filozofií a politikou.

Václav Havel byl především dramatik. Tvůrce báječného, zábavného a nesmírně inspirativního absurdního divadla. Ale jak říká jedna dáma na facebooku: absurdní drama není dobrý návod na život. A dodává - je srandovní, že takhle blbě Havla někdo chápe.