Již dlouho jsem nebyl svědkem účasti takového počtu zájemců o novou knihu, jako tomu bylo ve čtvrtek 10. června v pražské restauraci Mánes, dokonce za přítomnosti kamer České televize (její šot byl odvysílán tentýž večer v Událostech). Nakladatelství Academia zde prezentovalo zcela novou knihu (Cesta na severozápad, 312 stran) o osudech bratří Ctirada (*1930) a Josefa (*1932) Mašínů a „tím třetím“ byl Milan Paumer (*1931), žijící už zase tady v ČR.

Nelze se tomu zase tak podivovat, protože málokterý protikomunistický čin je od útěku bratří Mašínů v roce 1953 z totalitního pekla sledován, medializován, přetřásán, projednáván dokonce v našem Parlamentu, když rok co rok naši polistopadoví zákonodárci nejsou schopni se dohodnout na jejich státním vyznamenání. Přitom oba odvážní bratři sami nic pro sebe nepožadují, odmítli již mnoho nabídek na knižní nebo filmové zpracování svého dobrodružného příběhu.

Až do poloviny osmdesátých let zůstalo jejich svědectví pouze v podobě strojopisu. Tehdy vyšla kniha Zdeňka Šarocha (pod pseudonymem František Vršecký), oslavující příslušníky komunistické policie (Mrtví nemluví, Naše vojsko 1985). Nemohl mlčet bývalý politický vězeň a jeden ze zakladatelů K 231 v roce 1968 Ota Rambousek (zemřel 3. června 2010 ve věku 87 let) a ze Svobodné Evropy jsme mohli tenkrát slyšet jeho rozhovor se Ctiradem Mašínem a poté byl vytištěný v exilovém časopisu Západ. Proslavil se posléze svou samostatnou knihou „Jenom ne strach“ (Nezávislé tiskové středisko, Praha 1990), která převyprávěla příběh obou bratří.

Lze dokonce říci, že teprve Rambousek objevil příběh Mašínů pro veřejnost. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil vyznamenání Za zásluhy, v roce 2008 ho ministryně obrany Vlasta Parkanová ocenila Záslužným křížem ministra obrany ČR. Ve čtvrtek 11. června 2010 se s ním naše veřejnost rozloučila naposled. Je to příznačné či rovněž osudové, že už se nové knihy bratří Mašínů a Milana Paumera nedožil?

Na prezentaci knihy promluvila PhDr. Olga Bezděková (*1946), která pracovala po listopadu 1989 ve Sněmovně lidu a u tehdejšího místopředsedy Federálního shromáždění (ale známého již předlistopadového akvitisty) Rudolfa Battěka a v letech 2008-09 v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Rovněž vystoupil jeden z trojice autorů, Milan Paumer (*1931), který se znal s bratry Mašíny již od roku 1942, kdy s nimi založil odbojovou protikomunistickou skupinu. V letech 1954-59 sloužil v americké armádě (dokonce byl účastníkům bojů v Koreji). Teprve od roku 2001 je znovu ve své vlasti. V roce 2005 ho vyznamenali v kanadském Torontu Cenou T. G. Masaryka a u nás doma mu předseda vlády Mirek Topolánek předal čestnou plaketu. Tu od něho obdrželi také oba bratři Mašínové při jeho návštěvě za nimi, a to na velvyslanectví České republiky v USA.

Na všechny přítomné zapůsobilo vystoupení Zdeny Mašínové (*1933), sestry obou bratrů, která byla celoživotně perzekvována komunistickým režimem právě k vůli jejich útěku. V poslední době se s jejím jménem setkáváme často, protože je veřejně činná v případu politického vězně Vladimíra Hučína.

Na vydání knihy se zasloužil jeden z velmi aktivních současných historiků PhDr. Petr Blažek, Ph. D. (*1973), který pracuje znovu v Ústavu pro studium totalitních režimů a je editorem nebo autorem mnoha historických publikací. Ve své předmluvě ke knize o Mašínech vysvětluje celou anabázi původního strojopisu, který Ctirad považuje za jedinou pravdivou verzi historických událostí, k nimž jejich útěkem došlo.

Je vhodné připomenout ještě dvě jména: historika Mgr. Tomáše Bursíka (*1979) z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR (předtím v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu), autora mnoha odborných studií, který v knize hovoří o postavení skupiny bratří Mašínů v celkovém protikomunistickém odboji. A druhým je JUDr. Milan Hulík (*1946), právník, historik a neúnavný publicista, především odvážný obhájce několika disidentů v sedmdesátých letech. Ten ve svém doslovu ke knize vysvětluje právní kontext činnosti skupiny.

Ano – teprve po padesáti letech máme možnost číst autentické vzpomínky osob, které neodmyslitelně patří k symbolům ozbrojeného odporu proti komunistickému režimu. Literární kritici je označují za strhující literární dílo a pozoruhodný dokument o letech, na něž se jen nerado vzpomíná. Poprvé je kniha publikována jak formou kritické edice, tak jako archivní faksimile. V knize je bohatý poznámkový aparát, jmenný a místní rejstřík, důkladný soupis pramenů a literatury. V rozsáhlé obrazové příloze jsou dosud nepublikované snímky a zejména pak historicky cenné dokumenty. Setkáme se tu s mnoha jmény, dnes již legendami a protagonisty, na něž nelze nikdy zapomenout.