lucina (pes) 1.1.2008 11:40

Po převratu 89

jsem se těšila, jak církve - bez rozdílu - se začnou předhánět ve snahách o kultivaci duchovního života celého státu. Nemyslím péči o ty, co do kostela chodili vždycky, ale oslovení veřejnosti, zajímavé pořady a témata i pro bezvěrce nebo pro lidi věřící jen formálně. Oslovili mě - opakovaně - jen jehovisti, které jsem naopak hnala (tradičně) od dveří. Sem tam zaslechnu něco o hrdinném faráři (na sklonku 90), který pečuje o vězně ve Valdicích nebo o Romy v rozpadající se osadě. Divím se, že nás, slušné lidi, nikdo nepokládá za hodné toho, abychom byli přivedeni k desateru. Samozřejmě si lidí, kteří v 50.letech trpěli (i po nich), vážím, moje výtky patří církvím obecně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek