Moje staré skautské srdce zaplesalo, když jsem se dočetl, že vyšla kniha Skautské století – Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. Napsali ji a spoustu fotografií a dokumentů pro ni shromáždili skauti Roman Šantora, Václav Nosek, Slavomír Janov a Václav Dostál.

Je to skutečně reprezentativní dílo, navíc v důstojném formátu A4. Autoři nás provádějí historií českého skautingu od prapočátků až po dnešek. Píší o prvních táborech v roce 1912, o vynálezu podsad ke stanům i krabičky poslední záchrany, o službě skautů po převratu v říjnu 1918, o rozmachu a potížích skautského hnutí za první republiky. Pokračují zákazem skautingu od německých nacistů a ukrytím mnoha oddílů do jiných spolků, účastí některých skautů, případně i větších celků v ilegální činnosti – to se ještě dvakrát opakovalo, nejdřív po uchvácení moci komunisty a potom za normalizace. Mezi tím byla dvě krátká období k nadechnutí: roky 1945–1948 a 1968–1969. A nakonec návrat ke svobodě po listopadu 1989 i s problémy, které to přineslo. Doplňují to profily nejvýznačnějších skautů, přiblížení činnosti v oddílech, získávání odborek.

Tahle historie ukazuje na vysokou morální úroveň skautů, často i na jejich odvahu, rovněž na vlastenectví. Skauti či junáci vždycky stáli na straně práva a demokracie i na straně slabších, neváhali se obětovat. A byť už odrostli skautským rokům, pořád byli hrdí na to, že je vychovával skauting. Byl to závazek i láska na celý život.

Při četbě téhle knihy jsem vzpomínal na to, jak mi Jarka Švenek, vůdce mého oddílu v Janovicích nad Úhlavou, vyprávěl o svých zkušenostech: převádění lidí přes hranice po únoru 1948 klatovskými skauty, kteří dobře znali Šumavu, o jeho krádežích dokumentů a uranové rudy v Jáchymově, kde jako geolog pracoval, i jejich odeslání Američanům, a nakonec o odsouzení jejich skupiny a pobytu v Jáchymově, tentokrát jako vězeň. Psal jsem o tom ve třetím dílu knihy Československo ve zvláštních službách. Dobře si pamatuji, jak František Zahrádka a Vojtěch Klečka vykládali o ilegální převody lidí přes hranice i potom o životě v uranových lágrech. Litoval jsem, že tuhle část boje skautů proti diktatuře autoři nezachytili v plné šíři, ale chápu, že nemohli všechno zvládnout.

Třebaže o činnosti skautů za komunistické éry vyšlo několik knížek a studií, stálo by za úvahu, kdyby toto období mladí autoři zpracovali komplexně, nezapomněli přitom na život za mřížemi. Možná, že příběhy některých převaděčů by mohly inspirovat i tvůrce hraných filmů – mezi nejkouzelnější patří, jak Klečku, který se vracel z ilegální cesty do západního Německa, svezl jako autostopaře do Prahy náčelník StB Jindřich Veselý.

Autorům knihy Skautské století, stejně jako nakladatelství Mladá fronta, patří za tuhle publikaci velký dík. Také jim přeju, aby v mapování činnosti skautů dál pokračovali.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz