19.3.2024 | Svátek má Josef


KNIHA: Obhajoba i varování emeritního policisty Šlachty

6.6.2020

„Slovutní členové Akademie! Dostalo se mi od vás cti, že jste mě vyzvali, abych vaší Akademii podal zprávu o svém předchozím opičím životě.“ To je první věta z povídky Franze Kafky, na kterou jsem si vzpomněl při čtení knihy bývalého plukovníka české policie Roberta Šlachty Třicet let pod přísahou.

30 let pod přísahou

Podobně jako hlavní postava této povídky i ukřivděný Robert Šlachta sice už není tím, čím býval, ale přesto je tím pořád, žije minulostí a snaží se ji před čtenáři obhájit. Háček je v tom, že už titul knihy je nepřesný: Každý policista totiž podle zákona o služebním poměru musí dodržovat mlčenlivost až do smrti, pokud není mlčenlivosti zbaven, což on nikdy nebyl. Jenže protože tentýž zákon nemluví o žádném postihu při nedodržení tohoto zákona, autor ví, že potrestat ho bude těžké. Ale právě kvůli tomuto balancování na hraně hlavně v pasážích, které se týkají nejdůležitějších případů, jako jsou kauzy Vidkun, Beretta a zásah na Úřadu vlády kvůli činnosti Jany Nagyové-Nečasové, které veřejnost enormně zajímají, neodpovídá Šlachta na otázky Josefa Klímy přesně, nutně mlží, a je tudíž nepřesvědčivý. Je na tom podobně jako Kafkův hrdina, který donedávna byl opičákem, ale de facto je jím pořád, i když se tváří, že už takový není.

Přesto ale kniha jako celek varuje před tím nejdůležitějším ohrožení naší společnosti, a sice před dalším porušováním základního pravidla demokratické společnosti, které je vždy postaveno na dělbě moci: vládu kontroluje parlament a obě tyto moci zase kontrolují prestižní svobodná média a všechny tři mocnosti kontroluje justice. Pakliže ale u nás došlo k pozvolnému přechodu étosu normalizace do nového režimu, v němž do nejvyšších pater všech čtyř mocností se dostaly staré kádry nebo jejich klony, začaly tam fungovat staré vazby i zvyklosti. Ty dělbu moci silně narušují a dovolují, aby snaha mocných soustředit moc do jednoho centra opět sílila a plnil se sen premiéra řídit stát jako svou firmu.

Důsledek je zřejmý: odbornost opět není nejdůležitější, nejvyšší hodnotu má loajalita. Tak tomu bylo i za minulého režimu, kdy rovněž všechny služby způsobovaly protislužby. Tento bludný kruh, v němž se dalo všechno zobchodovat, se dal rozetnout pouze nastolením úplně nového režimu.

Dnes máme jednu důležitou výhodu: justici se novým pánům ještě nepodařilo celou ovládnout, stejně jako státní zastupitelství, existují některá svobodná a veřejnoprávní média, která na to spolu s Ústavním soudem a protesty občanské společnosti upozorňují. Proto my už nemusíme bourat režim, stačí obhájit nezávislost kontrolních mocí ve státě. A to se v těchto dnech týká hlavně České televize.

Čteme-li knihu Roberta Šlachty ne jako jeho obhajobu, ale jako vhled do zákulisí mocenských praktik posledních let, pak jde o popis nebezpečných kontur obrazu naší současnosti.

(Psáno pro ČRo Plus)

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel