Bylo mu dvacet let, když si vyslechl návrh na trest smrti. Jeho největší vina? Miloval skauting a nechtěl se ho vzdát. Strhující příběh z let, kdy šlo doopravdy a doslova o krk. Anabáze českého „Motýlka“ komunistickými kriminály z doby, které se dnes říká padesátá léta. Lubomír Školoud ten příběh na vlastní kůži prožil, Petr Štěpánek sepsal. Knihu Na všechno buď připraven! vydává nakladatelství Mladá fronta. Nabízíme další ukázku.

Max Rostock

Jeden čas jsem bydlel na cele s Maxem Rostockem. Byl to Němec, který se jako velitel SD zúčastnil vyhlazení Lidic. Československá kontrarozvědka ho dopadla v Německu a přes Francii jej dopravila do republiky. Měl kliku, že ho soudili až v padesátých letech, kdy se objevili nebezpečnější třídní nepřátelé než nacističtí zločinci.

Pocházel z Heidelbergu a mohlo mu být tak pětatřicet. Měl již úplně jiné názory než za dob nacistické říše. O Hitlerovi říkal, že to byl vůl, který rozpoutal válku a zavinil smrt bezpočtu Němců. Uměl pár slov česky, já si zase pamatoval něco ze školních let německy, a tak jsme se domlouvali všelijak. Ale když si lidé chtějí rozumět, vždycky se dohodnou. Vytvořili jsme si novou česko-německou řeč doplňovanou posuňky.

A rozuměli jsme si ve všem. Max mě provázel ulicemi Heidelbergu, pádlovali jsme spolu po Rýně, vyprávěl mi, jak se schovával před Američany, i o své rodině, rozebírali jsme Velkoněmeckou říši. Já mu zase vyprávěl o sobě a o Hradci. Čechy docela dobře znal.

Max nebyl žádný blbec. Měl maturitu a zajímal se o všechno možné. Fausta uměl nazpaměť a jednou mi ho přednášel. Samozřejmě německy, ale to nevadilo. Nosil brýle, a proto mě upozornil:

„Když mám nasazené brýle, mluví Faust, když je mám dole, jsem Mefisto.“

Chodil po cele a přednášel. V leopoldovské cele se odehrávalo představení, jaké asi nemá v dějinách divadelnictví obdoby. Max Rostock, bývalý velitel SD a nacistický zločinec, jako herec a režisér na jedné straně a Lubomír Školoud, velezrádce, špión a nepřítel pracujících mas jako publikum na straně druhé.

Musel jsem Maxovi za jeho výkon zatleskat. Byl jsem jeho vystoupením doslova unesen a po všechen ten čas, co přednášel, jsem byl v duchu mimo leopoldovské šance, někde v heidelberském divadle. A seděl jsem v lóži.

Leopoldov, nové samoty. Mukl při konání potřeby. Spolubydlící se otočil k oknu, aby vytvořil jakous takous intimitu. (ilustrace Lubomír Školoud)

 www.petrstepanek.cz