KNIHA: Komu patří periodický tisk?
Má na mysli zejména nedokonalou transparenci vlastnictví periodického tisku a médií obecně, politické a ekonomické zájmy nejrůznějších skupin, promítající se do schvalování předpisů regulujících média, naopak nedostatek regulace vedoucí ke vzniku multimediálních konglomerátů velkého rozsahu, přeshraniční vliv zahraničních médií, jakož i zahraniční a politické vlastnictví médií. Přitom nelze nějakým administrativním či legislativním opatřením regulovat maximální množství zahraničního kapitálu (s výjimkou předpisů na ochranu hospodářské soutěže), jak by se to zdálo - ovšem bez dostatečných znalostí práva.
Velká česká vydavatelství (ale i slovenská, maďarská nebo polská), která kromě denního tisku vydávají další časopisy o vysokých nákladech (zejména ženské, společenské či programové týdeníky) - tedy nejlukrativnější a klíčové segmenty trhu, vlastní a kontrolují zahraniční společnosti většinou z Německa, Švýcarska a Skandinávie. Významné pozice zaujímají též francouzská a americká vydavatelství. Množství titulů periodického tisku po listopadu 1989 bylo ještě ve vlastnictví národních subjektů, jenomže do značné míry to byli původní domácí vlastníci, kteří s nemalým, ale přitom "krátkozrakým" ziskem prodali své tituly zahraničním společnostem.
Nelze upřít, že pomoc zahraničního kapitálu byla pro náš periodický tisk pozitivní, velmi rychle jsme překonali technickou zaostalost redakcí a rozšířila se též kapacita tiskáren. Avšak naproti tomu existují též záporné stránky celého procesu. Tou nejzávažnější je požadavek zahraničních vlastníků generovat co největší zisk, přičemž kulturní a společenská role ustupuje mnohdy do pozadí. Sami redaktoři těchto médií říkají, že zahraniční vlastníci neovlivňují obsah, nezasahují do redakční práce, ale nicméně profily jednotlivých titulů mají vést k zvyšování počtu čtenářů za každou cenu. Je viditelná značná rozbředlost jejich obsahu, četné aspekty kulturní, morální, společenské slušnosti, permanentní a nikdy nekončící úsilí o rozvoj demokracie, obranu lidských svobod a zvláště pak svobody tisku, bývají v pozadí ekonomických zájmů.
V této stručné informaci lze naznačit jen některá zjištění, sama složitá problematika je obsažena a dost zevrubně do ní pronikla solidní zde citovaná Bendova publikace. Její obsah zahrnuje legislativní rámec periodického tisku v naší republice, velkou pasáž o samotném vlastnictví tisku u nás (podle jeho struktury a vývoje v jednotlivých letech) včetně přehledu o postupu privatizace a prodeje českého tisku, případně zániků jednotlivých titulů. Výborný přehled k rozebírané problematice poskytuje celkem 22 obšírných tabulek na CD nosiči, který tvoří součást příloh.
Autor naznačuje i možné přístupy k problematice transparence vlastnictví a pluralismu tisku. Zdůrazňuje na základě doporučení rady Evropy zvýšit respekt periodického tisku a médií, které mají svou zvláštní hodnotu a svůj specifický kulturní a společenský význam. Zásadním předpokladem jsou předpisy o ochraně hospodářské soutěže - s tím souvisejí mnohá další opatření (dostatek spolehlivých dat o výši prodaných nákladů, atd.).
Zvlášť významnou úlohu musí mít výzkumná činnost, analýzy mediálních produktů, dodržování etických kodexů, zakládání specializovaných výzkumných center, mezinárodní výměna zkušeností, předkládání poznatků kompetentním veřejným úřadům, aby se posilovala také vnitřní odpovědnost novinářů, profesionální hodnota jejich práce a zvláště pak nutné je oddělení ekonomických aktivit a zájmů od její nezávislosti.
