L. Severa 6.4.2021 17:23

Před léty jsem měl možnost vyslechnout spolupracovníka, který byl u Bati zaměstnán. Dokonalá organizace. Úsměvné třeba bylo, že vrátný měl za úkol nastupující pracovníky do práce kontrolovat zda některý nemá vyšmajdané boty. Jestliže ano, tak dotyčného přišel další zaměstnanec již na pracoviště vyzout, dal mu náhradní obuv, a ještě během pracovní doby mu přinesl opravené boty. Dělat podniku ostudu !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Polanský 6.4.2021 13:51

Je to značně idealistický pohled, a tudíž nerealizovatelný. Kdyby byl realizovatelný, tak by se v praxi uplatňoval. Co je dobré, to se prosadí samo, a nepotřebuje to propagaci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 6.4.2021 12:37

Tomáš Baťa přinesl z USA do Zlína (do odvětví výroby bot) především sériový způsob výroby, který v USA ve výrobě automobilů zavedl Henry Ford.

Ten Henry Ford si ale nejdříve všiml principu "demontážní linky" na velkých amerických jatkách a ve své automobilové firmě pak inovativně přetvořil odkoukanou demontážní linku na montážní linku (černých automobilů T32).

Hlavní přínos podnikatele Tomáše Bati nespočíval v zavedení spolupráce ve firmě, kterou po Tomáši Baťovi převzal jeho bratr Jan Baťa.

Princip spolupráce je samozřejmě užitečný, ba přímo životně nutný, ale je komplementární s principem konkurence (která především pohání vývoj vpřed).

Závěr: Je tedy potřeba pro danou situaci zvolit ten správný mix principů. Už i ke konci českého reálného socialismu jsme mohli vidět zavádění (alespoň předstírané) konkurence u tzv. Brigád socialistické práce.

Osobní poznámka: Po listopadu 1989 na VUT Brno zvítězili osmašedesátníci, kteří měli svou představu o Socialismu s lidskou tváří - a Jeho Magnificence, Jiří Zlatuška, osmašedesátníkům dodal patřičnou akční munici. Bohužel o třicet let později zde magoři, jako například diskutující Ladislav Novák, toto stále nemohou zažít a pochopit. Takže se ani moc nedivím autorovi tohoto článku, někdejšímu IT specialistovi, že tápe nad užití principu spolupráce. Ano, je to určitě užitečný princip. Nicméně "příliš mnoho cukru do kávy" dokáže tu kávu také znehodnotit. Cukr a bič se používají střídavě, dle situace. Vpřed!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 6.4.2021 12:07

Kdyby šlo řídit stát bez politického kličkování. V současné době je nejlépe vidět, že ti, kteří nejvíce prskají jsou sotva schopni předložit nějaký racionálnější návrh. Jako tupí berani donekonečna opakují své mantry, sotva jsou schopni pochopit, že ani okolní státy nedělají nic jiného.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kratochvíl 6.4.2021 11:41

Velice hezký článek. V současnosti s dosti neobvyklým tématem, obhajující kolektivní spolupráci a kolektivní myšlení obecně, jako velice prospěšnou věc pro prosperitu společnosti. Myslím si, že obecně spolupracovat a pomáhat si je velice důležité zvláště v obdobích krizí, jakou prožíváme v současnosti. Že nám tato kolektivní spolupráce chybí ukazuje průběh pandemické krize v ČR, který je jeden z nejhorších nejen z celé Evropy s dopadem na lidské životy.

Bohužel kolektiv a kolektivní spolupráce obecně se staly po roce 89 sprostými slovy. Opět zvítězila ideologie nad zdravým rozumem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 6.4.2021 10:45

Hezké - ale nemožné uplatnit, měl jsem až tři zaměstnance skoro 20 let - ani jeden nepochopil zde uvedené myšlenky a principy - už jsem to zabalil po 60ti letech a šesti měsících - hezký den

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 6.4.2021 10:42

Určitě nejsem proti spolupráci. Mimochodem právě proto píši tento diskusní příspěvek, abych informoval.

Všimněte si, že pozemská evoluce je více o konkurenci, než o spolupráci. A vy jste právě ten výsledek (přesněji mezivýsledek) pozemské evoluce.

V dobách českého reálného socialismu jsem musel chvíli přemýšlet, proč první kniha od guru strategického managementu, M.E. Portera z Harvardu, měla název "Konkurenční strategie" (Competitive Strategy, 1980 a pak Competitive Advantage, 1985, a dále pak The Competitive Advantage of Nations, 1990).

Krátce po listopadu 1989, kdy jsem dělal se studenty nějaký mezinárodní průzkum, ptal jsem se jich: "Dovedete si představit, že by čeští hokejisté se všemi doma jen spolupracovali, a konkurovali by výhradně jen při hře na zahraničních turnajích?"

Vyšší forma spolupráce se určitě projevuje spíše v drsném prostředí, například na Severu, kde jedinec by sám určitě nepřežil.

Takže záleží na situaci. A proto také existuje Situační řízení. Baťův příběh si ale určitě prostudujte.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 6.4.2021 7:52

V čem je ale problém, že tento bratrský přístup fungoval jen do určité velikosti podniku , a jen za určitých, optimálních podmínek.

Tak to možná ještě pan Baťa a jeho generace menších továrníků mohla oběhnout celou fabriku a dohlédnout co je potřeba. Dnešní generace top-manažerů, kteří řídí celé holdingy podniků, rozeseté po celém světě to dělat nemohou.

A že stejně, když příjde kríze, a vázne odbyt, tak omezí výrobu tak dělňase vyhodí na dlažbu, bratr nebratr.

Je fakt, že i na to pan Baťa vyzrál docela hezkým fíglem, schválně jestli je to v té knize popsáno, snížil dělníkům platy, ale současně jim vše potřebné dodával za nižší ceny z vlastních podniků, od bydlení až po potraviny, čímž taky obíral erár o daně.

Nicméně, ale s Babišem ve vládě to má máloco společného, to že nelze rychle reformovat státní správu aby pracovala kvalitně mu mohli prozradit i ti politici , co to zkoušeli před ním.. A ani vyhodit ty úředníky nemůže...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 6.4.2021 1:09

Ano. Je to známý princip. A divte se - poznal jsem to ve svém útlém dětství před rokem 1948 ... A podstata je snadná: Nezáleží jen na mne, ale také na tom druhém člověku. Já přece nejsem lepší než je ten druhý... "Jde o ne-sobecký princip spolupráce, když PENÍZE NEJSOU NA PRVÉM MÍSTĚ, NENÍ ZE ZÁVIST A SOBECTVÍ", ale peníze nějak přicházejí samy... A již končím. Zdař Bůh!

• reagovat
• nahlásit příspěvek