Co tedy K. H. Frank říká ve svém doposud u nás oficielně neznámém dokumentu zvaném:

„Pamětní spis o způsobu řešení českého problému a o budoucím uspořádání českomoravského prostoru”?

[... ] Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace prostoru a lidí. Jsou dvě možnosti, jak toho dosáhnout:

1. Totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy na území mimo hra­nice říše a osídlení uvolněného prostoru Němci. Anebo

1. Bude-li větší část Čechů ponechána v Čechách a na Moravě, je třeba současně používat různých metod sloužících germanizaci podle plánu na X let. Taková germanizace předpokládá:

1. změnu národnosti rasově vhodných Čechů;

1. vysídlení rasově neodpovídajících Čechů a vrstvy inteligence nepřátelské říši, popřípadě zvláštní zacházení s ní a se všemi destruktivními živly; (zvláštní zacházení Sonderbehandlung byl krycí název pro vraždění, viz např. Zvláštní zacházení. Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau nebo Zvláštní zacházení znamenalo smrt, vzpomíná muž, který přežil Osvětim),

1. nové osídlení takto uvolněného prostoru čerstvou německou krví.

Totální vysídlení 7,2 milionů Čechů považuji za neproveditelné,

1. protože není k dispozici prostor, kde by bylo možno opět je usídlit;

1. protože nejsou k dispozici němečtí lidé, kteří by mohli ihned zaplnit uprázdněný prostor;

1. protože vysoce civilizovaná, hospodářsky a dopravně technic­ky vysoce citlivá země v srdci Evropy nesnese, aby její funkce byla porušena, nesnese žádné vakuum;

[tady mají naši kavárenští intelektuálové daleko horší mínění o Češích, než měl K. H. Frank a dokonce i Hitler, když neustále tlučou do hlavy Čechů, že jsou nevzdělaným a nekulturmním a zaostalým národem, až tomu začná část zamindrákovaných hlupáků věří]

1. protože lidé jsou říšským kapitálem a v nové říši nemůžeme postrádat pracovní sílu 7 milionů Čechů;

1. protože je působení takového šoku na jiné národy jihovýchodu pravděpodobně nežádoucí.

ad II.

[... ] Ve všech oblastech života národa je třeba uplatňovat pruž­ně, rozmanitě a pestře plánovité a cílevědomé metody. Tady lze jen v hrubých obrysech naznačit některé z nich:

Dělnictvo:

- Zvýšení životní úrovně (zničené ovšem při obsazení ČSR zpočátku devalvací koruny vůči říšské marce)

- Účast na sociálních vymoženostech národního socialismu (DAF, KDF - poskytování podstatných výhod při přiznání k němectví, vyloučení jakékoliv difamace).

- Velkorysá výměna pracovišť se starou říší (myšlena oblast původního Německa), včetně přestěhování rodin. (později změněno na totální nasazení, kdy v Říši nuceně pracovalo až 600 000 Čechů)

- Jako lákadlo zachovat jisté odstupňování mezi starou říší a pro­tektorátem (V říši byly vyšší platy než v protektorátě, ovšem byl tam brzo hlad - německé zemědělství kolabovalo,muži byli na frontě.)

- Posílání služek do staré říše - rovněž číšníků, sluhů, hudebníků atd.

Rolnictvo:
- Účast českých rolníků na výhodách německé, rolnictvu příznivé, agrární politiky (narazilo na obrovský odpor německých sedláků. viz kniha H. Kennel - Bergersdorf)

- Dobrá tržní a cenová politika (ve prospěch Říše).

- Způsobi­lost vlastnit dědičný statek jen pro německé rolníky (likvidace sociální společnosti české vesnice, což pak uskutečnili komunisté)

- Sídliště němec­kých branných rolníků podél východních hranic. (Ve skutečnosti už v roce 1940 byly čeští zemědělci vyháněni ze svých usedlostí na Moravě a ve středních Čechách a statky byly obsazovány například přesílenými Němci z jižních Tyrol a pobaltských států)

Buržoazie:

Hmotně podporovat obchod a řemesla - Úřednictvu poskytovat společenské výhody (za předpokladu akceptování němčiny) - Individuální možnosti - Povyšování - Udě­lování vyznamenání. (Směšně, až tragicky dopadnuvší akce protektorátní „Svatováclavské orlice“ německy Ehrenschild des Protektorats Böhmen und Mähren, která pak byla vyznamenaným dodávána prakticky násilím. Viz historka: Mezi vyznamenané patřili například Vlasta Burian, Václav Talich a Otakar Vávra. Když se jednou Arnošt Lustig ptal Otakara Vávry, proč přijal toto vyznamenání, odpověděl mu: „To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti.“)

Mládež:

Základní změna školního vzdělání

- Vymýtit český dějinný mýtus (v tom naši jakoby „euro“ intelektuálové usilovně pokračují od roku 1989 dodnes)

- Výchova k říšské myšlence (dnes duševně titíž vyhlašují výchovu k „euromyšlence“)

- Bez dokonalé znalosti němčiny žádný postup

- Nejdříve zrušení středních škol, potom i škol ná­rodních

- Už nikdy české vysoké školy, jen přechodně „Collegium Bohemicum“ při německé universitě v Praze

- Nejdříve dvouletá povinnost pracovní služby, pak povinná vojenská služba - Přiznání cti, že se mohou stát německými důstojníky. (To však opakovaně kategoricky odmítl Hitler.)

- Velkorysá (německá) pozemková politika, zřizování německých opěrných rodů a mostů německého území, především pronikání německého národního území ze severu až k předměstím Prahy.

- Boj proti českému jazyku, který se má stát, jako v 17. a 18. století, jen hovorovou řečí (nářečím) a má plně zmizet jako řeč úřední. [... ]

Moje stanovisko (píše K. H. Frank) vychází z úmyslu germanizovat prostor i lidi v protektorátě.

Nezabývám se proto otázkou absolutního deklasování“ českého národa z rasových důvodů v pouhý po­mocný národ, dle K.H.Franka jde o „stanovisko askari“ (pozn. autora - nejasné, anglická wikipedie uvádí, že „askari“ byly pomocné síly evropských koloniálních vojsk v Africe, může se však jednat o jiný Hitlerův plán, a to postavit Čechy v Říši po „Vítězství“ na úroveň spartských „héilótů“, tedy zvláštního druhu nesvobodných obyvatel), který by byl ve společenské klatbě a s nímž by muselo být zakázáno uzavírat sňatek. Praktická proveditelnost totálního deklasování se považuje (v roce 1940) spíše za neprove­ditelnou a předpokládá se jen individuální deklasování jako zvláštní - metoda „zvláštního zacházení’ podle D II/2. (fyzická likvidace pozn. autora)

Na základě vývodů tohoto pamětního spisu se (momentální) totální deklasování nejeví ani nutné, ani žádoucí, protože řešení české otázky a tím konečné pacifikace staletého českomoravského ohniska v Evropě lze dosáhnout navrženou cestou, uzavírá K.H. Frank.

Po uplynutí jistého přechodného období, během něhož musí být notně uveden do plného běhu proces změny národnosti, …… nestojí nic v plánu ovládnutí prostoru Němci navždy.“

Z tohoto Spisu vyčuhuje jako sláma z bot touha K. H. Franka stát se jakýmsi „vládcem“ nad celým tradičním územím zemí Koruny české, a to včetně Sudet, takže by eliminoval Henleina a jeho jakoby vládu nad Sudety. Také proto potřeboval Čechy a jejich schopnosti a technickou vyspělost a domníval se, že je bude stačit germanizovat. Zájemcům doporučuji přečíst si knihu Monology ve vůdcově hlavním stanu 1941 – 1944, kde se nacista Hitler, hromadný vrah, vyjadřuje o Češích v zásadě lépe než dnešní někteří čeští tzv. „politologové“. Což je lidsky děs, ale je to pravda.

Jak víme, vše bylo nakonec jinak. V roce 1941 se začaly zřizovat na území protektorátu jen výhradně německé oblasti, čeští sedláci byli vyháněni, ale to už je na jinou práci. (Viz opět např. kniha H. Kennel „Bergersdorf“, kde se autorka snaží obhájit chování jihlavských Němců ve vzorné „SS vesnici“, přitom však možná nechtěně ukazuje mnohé z tehdejší reality v česko-německém soužití.)

Prosdujeme-li tedy dokumenty z knihy „Od Palackého k Benešovi“, lépe pochopíme nacistické prameny, z kterých čerpají různí vychvalovači protektorátu svá moudra. Nakonec začalo být vše české brutálně - často na nátlak sudetských Němců na Berlín - potlačováno a likvidováno, Heydrich se sice pokusil Frankův plán „cukru a biče“ obnovit, ale směr šel jinam. Popravy, Čechů zbavená benešovská oblast „SS-Truppenübungsplatz Böhmen“ zřízená v březnu 1942, bylo vystěhováno 62 obcí zcela a dalších 13 částečně. Postihlo to 9 tisíc rodin (cca 30 tisíc osob), popravy a Lidice.

Symptomatické je, že byl mimo jiné na nátlak sudetských Němců a „českých Němců“ odvolán - prý „měkký“ - první říšský protektor SS-Obergruppenführer Konstantin von Neurath, bývalý německý diplomat. Během jeho „měkkého“ úřadování ve funkci protektora byly kupříkladu uzavřeny české vysoké školy, studenti posíláni do koncentračních táborů, jejich vůdci popraveni, došlo k přijetí obdoby Norimberských zákonů a český průmysl byl zapojen do německého válečného hospodářství, ale to se zdálo části nacistů málo. Proto byl jmenován „zastupujícím říšským protektorem“ Heydrich, který postupoval v určitém smyslu - hlavně pro zvýšení výkonu - metodou teroru kombinovaného s uplácením českého dělnictva. Což strašlivě rozčilovalo sudetské Němce a jejich špičky, které plánovaly Čechy jako národ fyzicky co nejdříve zlikvidovat (viz např. „Sudetští Němci v nacistickém státě“ kniha do německého historika V.Zimmermana).

Podle pamětníků po likvidaci Reinharda Heydricha našimi parašutisty uspořádal Henlein smuteční setkání,které se změnilo v oslavnou pitku, které se zúčastnil vydatným popíjením i Henlein, jinak téměř abstinent.

Po skončení války, ovšem hlavně proto, že až na území protektorátu spojenecké letectvo do podzimu 1944 nedoletělo (do Sudet ovšem od roku 1943 ano), vzpomínalo mnoho Němců, hlavně vojáků, na protektorát jako na oázu míru a klidu.

A tak se zrodila pohádka, podporovaná a rozvedená pak Sověty, jak v květnu 1945 přijela do bukolické krajiny Rudá armáda. A tento nesmysl nás učili od roku 1948 a v podstatě učí naše děti dodnes.

A sudetští Němci na něm živí svůj vztek a nenávist, jak prý zlotřilí Češi vraždili a vyhnali naprosto nevinné Němce. Kteří to s nimi mysleli tak dobře a společně prý žili v ráji...

Díky paní E. Hahnové a nakladatelství Academia se podaří zase tuto část nacistické propagandy přebít fakty.

Konec