Z pultů knihkupectví od února na návštěvníky hledí exotická tmavá žena - Ayaan Hirsi Ali. Fotografie této kontroverzní somálské političky z Nizozemska zdobí novou publikaci nazvanou Rebelka – Odvrácená strana islámu, vydanou nakladatelstvím Ikar (rozsah 400 stran, cena 280 Kč).

Hirsi Ali se z nenápadné mladé muslimky vyšvihla na nepřehlédnutelnou postavu nizozemské politické scény, rozhrábla v celoevropském měřítku řadu témat multikulturní společnosti, překreslila dosud platné vzorce a schémata, popudila řadu bývalých přátel a vyrobila si mračna protivníků. Od spojenectví s holandskými sociálními demokraty došla až ke spolupráci s americkými pravicovými republikány. Tomu, kdo se zahloubá do řádků její životopisné knihy, se možná před očima vynoří podobnosti s osudy některých romských žen, zápasících současně jak s averzí většinové „bílé“ společnosti, tak s podřízeností uvnitř vlastních uzavřených komunit. Stejně tak spory kolem této rozjívené muslimky-feministky mají leccos společného s nedávným českým sporem o „kulturomy“. Schválně, zkusme porovnávat:

Příběh naší rebelky začíná v Somálsku, zemi rozdělené na řadu rodů, spojených sice vírou v islám, ale jinak vůči sobě uzavřených, někdy nepřátelských. Vzpurná dívka navíc těžce nese, že se musí přizpůsobovat rodičovským a klanovým autoritám, snaží se přemýšlet samostatně. Násilí v Somálsku donutí celou rodinu Hirsi Ali všemožně prchat přes různé země – někde je přijímají vlídně, jinde jim všem dávají okusit, že patří k přivandrovalcům. Dívka se staví na zadní v okamžiku, kdy jí rodiče určí nápadníka. Utrhne se z řetězu a letí daleko do Evropy, aby se v zemi tulipánů a větrných mlýnů, kde si k pobytu pomáhá podvodem, postupně vypracovala z uklízečky na politickou hvězdu. Vzestup jí usnadňuje atmosféra Holandska přátelského k cizincům.

Somálská aktivistka plná špatných dojmů ze své drsné minulosti se však časem obrací proti multikulturním zvyklostem svého nového domova. Na islámu vidí jen to násilné, autoritářské a zaostalé. Multikulturalisté prosazující v Holandsku vzájemnou toleranci různých náboženství včetně islámu tak podle ní vlastně nepřímo podporují útlak žen a netoleranci, které jsou prý islámským tradicím a zvyklostem vlastní. Hirsi Ali se následně dostává do hledáčku islámských fanatiků, kteří ji odsuzují k smrti, skrývá se, nakonec přijímá nabídku amerických republikánů a odlétá na čas přednášet konzervativním pravičákům do USA.

Podobné otázky, které soužily a souží somálskou feministku, čekají na řešení i u nás: Dá se postavení žen v romských komunitách nazvat útlakem? Jestliže ano, o jak velkou část jde, zanedbatelnou, nebo o převládající? Může za to část některých přetrvávajících romských tradic, jde o následek diskriminace ze strany bílé většiny a sociálního propadu, či o kombinaci těchto nebo i dalších faktorů? Kam až by mohla v Česku zajít nespokojená Romka snažící se měnit věci tak jako Hirsi Ali, kde ještě by šlo o emancipaci romských žen a po překročení jakého bodu už by s vaničkou vylévala i dítě a poskytovala argumenty lidem jako Jiří Čunek?

Odpovědět na tyto otázky si žádá pořádnou porci vytrvalosti, nekonformity, realismu, odvahy a hlavně nestranného přístupu. I když úplně ve všem nemůže Hirsi Ali sloužit romským aktivistkám jako příklad, určitě jim neuškodí, když budou mít právě vyšlou Rebelku ve své knihovně – hned vedle výtisků Romano hangos.

Text vyšel v listu Romano hangos z března 2008 na www.srnm.cz