Akce „K“ (kulak), akční výbory, bezpečnostní bolševici, boj o zrno, budovatelský zápal, cenzura, emigrace, filcunk na lágru, kolektivizace, normalizátoři, perzekuce, prokurátoři, PTP (pracovně technické prapory), rozkulačování statků, stalinismus, StB a spolupráce s ní, studená válka, soudružka lektorka, trabant, vítězný únor, vystěhovalectví, vzorný soudruh, zbytkové statky, zpravodajská agentura…

Také názvy těch příběhů vyjadřují dnes již kuriózní situace: Akční výbory se snaží, Mládí jedna radost, Spínejte se životem, Skvrny na zdech, Vzorný soudruh a politické procesy, Kočí a statkářka, Ledvinkový atentát, Zagitujme mládí, Svazačka a Mistr…

Autorka odlehčuje svá vtipná, satirická či ironická vyprávění, vyvolávající otázku, kterou vložila do úst jednomu protagonistovi příběhu: Bůhví, kde k těm jménům přišla? Marie Potvorová, soudruh Cvokl, spisovatel Emanuel Korba, Cyril Kuna, soudruh Propilský, Gonzáles či soudružka Mandásková…

Ať už jsou ta jména vymyšlená, o pravdivosti líčeného přesvědčují životní poznatky a zážitky nejen autorky, ale i dalších pamětníků oněch dob, zejména však archivní prameny, dobové tiskoviny a dokumenty. Je to vlastně beletrizující zdokumentované čtení o životě prosáklém nedovzdělaností či polovzdělaností, tupostí, o pokřivených do té doby uznávaných hodnotách, o deformacích, pravdě a lži, podvodu a klamu. Ale také o osobách, lidech, kteří zpočátku ještě uvěřili komunistickým světlým zítřkům, než z nich posléze vystřízlivěli, avšak mezitím se mnozí dokázali zkorumpovat, uznávali nebo obcházeli cenzuru, stávali se poslušnými soudruhy, z jiných nám vyrostli služebníci režimu a pokrytci.

Absurdní, bezděčné grimasy jsou vyjádřením totalitního a „všedního dne v kleci“ na rozdíl od současných událostí, které se odehrávají na zcela jiném základě – máme svobodu, usilujeme o čím dál více demokracie, je zde otevřená liberální ekonomika, ale mnohé projevy a činy jsou si často podobné právě chováním dnešních činitelů na všech úrovních rozhodování a řízení.

Také dnešní příběhy vytváří sám život, jehož strůjci jsou lidé s různými sklony. Také působí často směšně a neuvěřitelně. Také ony se ukládají do historické paměti, z níž Zora Dvořáková čerpá své náměty. Dokáže je čtenářům zprostředkovat s potřebným nadhledem, navíc s humorem. Problematiku protikomunistické rezistence nám plasticky v posledních letech vylíčila v knihách Z letopisů třetího odboje, Smrt pro tři ministry, O Miladě Horákové a Milada Horáková o sobě, Politikové na útěku, Osudy změněné 25. únorem 1948, Z politických procesů 1952 – 1953 nebo Zkáza zeleného čtyřlístku. Autorkasi v nich nemusela nic vymýšlet.