Právě vyšla kniha německého filozofa a sociologa Theodora Wiesengrunda Adorna Aspekty pravicového radikalismu v překladu Daniela Korteho, která je přepisem zvukového záznamu jeho vídeňské přednášky z roku 1967. I v Německu vyšla poprvé až v roce 2019, tedy 50 let po jeho smrti. Důvod je zřejmý. Je totiž aktuální, upozorňuje, že vůdcovské principy, způsoby manipulace a aspekty radikálních hnutí se nejen od šedesátých let, ale již od třicátých let moc nezměnily.

Charakteristickým rysem těchto uskupení je podle autora mimořádná dokonalost propagandistických prostředků, tedy jak říkáme dnes – marketingu -, která je spojena s nejasností sledovaných cílů. Připomeňme si heslo, které zaznělo u nás: My nepotřebujeme program, my jsme pro všechny. Adorno řekl: Právě tato konstelace racionálních prostředků a iracionálních cílů ale bohužel odpovídá určitým způsobem celkové civilizační tendenci, která směřuje k dokonalosti technik a prostředků, zatímco celospolečenský cíl v podstatě padá pod stůl.

A autor dál připomínal: Pokud tyto prostředky v rostoucí míře nahrazují cíle, můžeme skoro říct, že v těchto radikálních hnutích marketing nahrazuje politiku. V čele jsou lidé, kteří jsou zároveň chladní, bez vztahů, čistě technologicky smýšlející a v určitém smyslu pomatení – ač jsou u nás jiné národnosti, propagují etnický nacionalismus. Jinými slovy, osobnostní charisma je nahrazeno emocionálním charismatem. A právě tato jednota bludného systému superexaltovaných jedinců a technologické dokonalosti se zdá být na vzestupu a hraje podle Adorna v těchto hnutích rozhodující roli.

Dalším jejich výrazným znakem je nedůvěra vůči těm, kteří nezastávají úctyhodný úřad, kdo nemá pevné postavení, kdo je takříkajíc pokládán za tuláka v životě – z toho vyplývá i nevraživost vůči duševní práci, intelektuálům a umělcům, v dnešním žargonu, vůči „pražské kavárně“.

Způsoby, jak se můžeme dočíst, se ale již v šedesátých letech měnily – tato hnutí již nejsou otevřeně antidemokratická, ale naopak neustále se dovolávají opravdové demokracie a plísní ostatní jako antidemokraty, což jsme právě u nás zažili ve vztahu k očkování proti covidu či na vztahu ke svobodě slova, která je zaměňována za svobodu šíření slova.

Naším úkolem tedy je odhalit falešnou projekci radikálů, kteří jsou právě těmi subjekty, které bychom měli změnit, a ne ti, vůči kterým mobilizují svou nenávist. Jak už kdysi poznamenal Adorno – protože tyto autority jsou neoslovitelné, nejsou schopné dialogu, komunikují jen pomocí sloganů, jsou uzavřeny v argumentační smyčce.

Proto musíme veřejnost seznámit s jejich diagnózou a ukázat, že jsou spíše než politickým sociálně psychologickým problémem. Jak s tímto starým fenoménem zacházet v době nových technologií, kdy postupující technizace státu vede k redukci legitimity na soukromý názor a legality na moc aparátů, to je to, co se musíme naučit.

Psáno pro ČRo Plus